FOA - neboli Fluorite Ortho Apochromat. Takto označuje známý japonský výrobce Takahashi Seisakusho Ltd jeho novější verzi nejmenšího fluoritového dalekohledu s průměrem objektivu 60 mm. Už nějakou řádku let se až doteď prodává první verze s označením FS-60, jejíž srdcem je fluoritový dublet se vzduchovou mezerou. Nová verze FOA-60 je principiálně stejná, ovšem výrobce u ní slibuje ještě dokonaleji opravené optické vady.

 

 

Zřejmé jsou dva způsoby, jak toho výrobce dociluje - dublet FOA má podstatně větší vzduchovou mezeru a k lepšímu opravení optických vad zásadním způsobem přispívá čtyřčočkový extender 1,7x, který prodlužuje ohniskovou vzdálenost na 900 mm, tedy F15. V tomto případě se prodloužená verze označuje jako FOA-60Q.

 

MECHANICKÉ PROVEDENÍ OBOU VARIANT APOCHROMÁTU

Jak vypadají obě verze 60 mm fluoritu si můžete prohlédnout na dvojitém snímku níže :

 

 

Delší varianta vznikne stavebnicově, pokud ke krátkému refraktorku dokoupíte onen 1,7x prodlužovač-korektor. Ten našroubujete mezi tubus s objektivem a okulárový výtah ( tubus se tím prodlouží o 14 cm ). V případě pozorování bližších terestrických cílů může dojít k většímu vysunutí ohniska za fokusér, což je nutné kompenzovat 2" prodlužovacím tubuskem cca 70 mm, jak je rovněž vidno na fotografii výše. K tomu dojde pouze při použití originální redukce z 2" na 1,25", která má delší optickou cestu kvůli možnosti použití dalšího Takahashi příslušenství, které je kompatibilní i s jinými refraktory Takahashi. Při aplikaci běžné a univerzální redukce 2"/1,25" nebude dodaný prodlužovací tubusek potřeba a dlouhá "Q" varianta bude oproti krátké delší jen o těch 14 cm. Prodlužovací díl se ovšem bude náramně hodit při pozorování bez zrcátka nebo hranolu a také při fotografování. Aby měl čtenář lepší představu o skutečné velikosti refraktoru FOA-60Q, vyfotil jsem s dalekohledem i mou maličkost .

 

 

Dalekohled jsem sehnal z druhé ruky od astroamatéra ze zahraničí, který se s ním krátce seznámil, aby usoudil, že potřebuje větší průměr. Zánovní kus v provedení "Q" doputoval i s kompletní originální výbavou, jak ji popisuji. Sluší se čtenáři nabídnout i pořádný snímek ve větším rozlišení :

 

 

Jak vypadá extender 1,7x pro FOA60, který se skládá ze dvou skupin po dvou čočkách, vidíte na obrázku níže. Logicky má stejný průměr jako hlavní tubus a po sešroubování vše dokonale lícuje.

 

 

 

Okulárový výtah je 2", což se samozřejmě, především pro delší variantu, velmi hodí. Na fotografii níže si můžete prohlédnout mechanické provedení tohoto fokuséru, včetně originálního příslušenství - 2" objímka-šachta, redukce na 1,25" a malý hranol. Nesmíme zapomenout na optický hledáček 6x30, který je po všech stránkách velmi kvalitní a také typickou upínací objímku, která samozřejmě upřednostňuje upnutí dalekohledu do montáže Takahashi ( s adaptací na lišty Vixen nebo Losmandy si musíte tedy trochu pohrát...). Kromě hranolu ( a samozřejmě i okuláru ) dostanete všechny vyobrazené díly s dalekohledem, pokud si objednáte místo OTA kompletně vybavený refraktor. U obou modelů je navíc přibalen i výše zmiňovaný 2" prodlužovací tubusek s optickou délkou 73 mm.

 

 

Podobně jako konkurenční Vixen produkuje i Takahashi poměrně stroze navržené tubusy. Okulárový výtah se šikmým hřebínkem je uživatelsky trochu více přívětivý, než ten od Vixena a lze k němu očekávaně dokoupit i jemné ostření. Tubus refraktoru má vysouvací rosnici, takže transportní délka dalekohledu je příjemně malá. S hmotností kompletně osazeného tubusu dodanými díly to ale už tak optimální není - ta činí 2,4 kg, přičemž u samotného tubusu jde o 1,6 kg. 

 

OPTICKÉ VLASTNOSTI KRÁTKÉHO I DLOUHÉHO APO REFRAKTORU

Starší verze fluoritu FS-60 se v základu prodává jako velmi krátký dalekohled se světelností F5,9. Jedná se tedy potenciálně o velmi "širokoúhlý" refraktor ( tzv. "Richfield" ), který k tomuto účelu pojme i 2" okuláry. V první variantě se to výrobci úplně nepovedlo, protože s 2" zrcátkem nešlo zaostřit na nekonečno. Nedostatek byl časem opraven zkrácením tubusu o 2 cm a nová krátká varianta označena jako FS-60CB. Pokud by někdo tubus FS-60 kupoval z druhé ruky, je třeba si toto ohlídat... Dlouhá varianta prodlužuje 355 mm ohniskovou vzdálenost pomocí dvoučočkového extenderu CQ-1,7x na výsledných 600 mm, tedy F10. I zde je funkce extenderu dvojí, tedy jako prodlužovač a korektor zároveň. Výsledkem je zákonitě poměrně velký kvalitativní rozdíl mezi krátkou a dlouhou variantou, a to z pohledu opravy zbytkových optických vad. Ono totiž od tak světelného dubletu nemůžete očekávat žádné zázraky, i když je sestaven z těch nejlepších skel. Stejná zkušenost byla i s dřívějším a oblíbeným modelem Takahashi SKY 90(II), jehož fluoritový dublet disponoval světelností F5,6 ( 90/500 mm ). 

Vzhledem k tomu, že novější model FOA-60 začíná na příznivější světelnosti F8,8 a výrobce o něm tvrdí, že má lepší korekci nejen díky této horší světelnosti, těšil jsem se, že při použití 35 mm TV Panoptiku docílím hodně pěkné pokoukání se zvětšením 15x při výstupní pupile o průměru 4 mm. A zároveň by F8,8 měla být zárukou minimální zbytkové barevné vady i u velkých zvětšení na tělesech sluneční soustavy ( Vixen SD 81 se světelností F7,7 toto splňuje velmi dobře...). Než se v praxi přesvědčíme, jak malý FOA-60(Q) ukazuje, podívejme se na to, co nám vlastně japonský výrobce slibuje... 

Jedná se o samé superlativy, jejichž výčet začíná prohlášením, že malý ortho-apochromát FOA-60Q je nejlépe korigovaným apo refraktorem z dílen Takahashi. Právě tato dlouhá varianta slibuje neuvěřitelný polychromatický Strehl-Ratio 0,998, tedy ve viditelném pásmu 436 až 656 nm, navíc v celém 100% osvětleném kruhu o průměru 44 mm ( kruh 88 mm je na okraji osvětlen z 60% ). A vůbec špatně na tom není ani varianta krátká, jejíž slibovaný polychromatický S-R má být 0,961.

Výrobce podporuje tato jeho tvrzení i změřenými spot-diagramy. Pro porovnání sem vkládám totéž i pro starší modely FS-60(Q) :

 

 

 

Z uvedených diagramů jsou zjevně patrné především dvě skutečnosti - starší model FS-60 očekávaně trpí viditelnou sférochromatickou vadou, která se velkou měrou podílí na méně dokonalé celkové korekci barevné vady, a značně zakřivené pole má i novější FOA-60. Dále se dá vytušit, že delší varianta FOA-60Q bude skutečně bodově zobrazovat i ve 2" širokoúhlých okulárech, pokud samozřejmě budou dostatečně kvalitní, tedy bez vlastního zakřivení pole. K nahlédnutí vkládám m.j. i diagramy podélné barevné vady, kde najdete i porovnání s výborným fluoritovým refraktorem FC-100DZ ( 100/800 mm ).

 

 

 

No a teď už nám nebrání nic v tom, abychom mohli pojednat o tom, jak to vypadá s těmi superlativy v praxi... Jak už mně znáte, s testováním začínám ve dne, kdy si vyčíhám vhodné podmínky s příznivým seeingem v přízemních vrstvách. V tomto případě tedy miluji zataženou oblohu . Jako referenční kousek posloužil v první řadě výborný Vixen ED 81S. Pokud jsou dalekohledy menší, jako v tomto případě, umísťuji je vedle sebe na jedné montáži. Trochu práce dá sesouosení dalekohledů, ale pak to stojí zato, protože překývnutí pohledu z jednoho okuláru do druhého je maximálně rychlé. Začínám tím, že oběma teleskopům naložím hodně velké zvětšení, ale takové, aby výstupní pupila měla v obou případech stejný průměr ( nebo aspoň co nejméně odlišný, jak to dovolí sada okulárů, které máte k dispozici ). Takto zjistím v první řadě jaký kontrast, resp. brilanci, každý z refraktorů dociluje. Objektivně se dále takto porovná i zbytková barevná vada a samozřejmě i ostrost. 

 

 

 

Po prvních pohledech do výše zmíněné dvojice malých apo refraktorů, bylo ihned patrné, že Vixen má lepší brilanci a bělejší obraz. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že Takahashi má nedostatky ve vyclonění i vyčernění tubusu. Až teď jsem si všiml, že FOA-60 má pouze jedinou clonu uvnitř tubusu a to hned za objektivem. Jako další clona pak slouží až vstup do tubusu okulárového výtahu. Při pohledu na snímek výše, který zachycuje rozšroubovaný tubus, extender a fokusér, vám po troše přemýšlení dojde, že ideální náprava, tedy zvýšení počtu vnitřních clon, zde vlastně ani nebude možná, neboť tubus 2" výtahu, který zasahuje poměrně hluboko do dalekohledu, má jen o něco menší průměr, než je vnitřní průměr tubusu s objektivem. Nedokonalosti ve vyčernění a vyclonění obou variant FOA, resp. jejich neblahý důsledek, jsem zdokumentoval digikompaktem vsunutým do okulárového výtahu. 

 

 

Na dvojici fotografií výše jsou dobře patrné dva zdroje rozptylu světla. Problémem č.1, který je u obou variant shodný, je nepromyšlené provedení vstupu do tubusu okulárového výtahu, což je zaznamenáno na fotografii níže. Místo tenké clony je zde téměř centimetr široký kroužek, jehož eloxovaný povrch není uvnitř vyčerněn. Je přitom patrné, že výrobce zvenku matnou čerň použil. 

 

 

 

Druhým nešvarem, kterým je dvojité mezikruží označené dvojkou, je sám extender 1,7x. Při podrobnější prohlídce vlastního prodlužovače ( tedy pouze té černé části ), který jde z tubusu vyšroubovat, rychle zjistíte, že příčinou parazitního rozptylu světla jsou bezprostřední okraje čoček, přesněji řečeno fazety, vzniklé zbroušením ostrých obvodových hran, a dále pak distanční kroužky uvnitř prodlužovače. Fazety jsou poměrně široké a vstupní a výstupní otvory v těle extenderu je celé nezakrývají. Dále pak ještě více přispívají k rozptylu světla na pouze eloxovaných distančních kroužcích mezi čočkama. Čtyřčočková soustava by si už zasloužila nějakou tu vnitřní clonu.

Z uvedeného vyplývá, že prodloužená varianta Takahashiho trpí ještě větším rozptylem světla uvnitř tubusu, než kratší model, což se v praxi bohužel potvrdilo... Domněnka, že se stále bavíme o testování ve dne, a že na noční obloze toto nebude vadit, je klamavou iluzí. Ano, ve většině případů se rozptyl světla tolik neprojevuje ( podobně to posuzujeme u stínících trubek v otvoru primáru u katadioptrů, tedy Schmidt- a Maksutov-Cassegrainů ), ale u Měsíce a jasných bodových zdrojů bohužel ano... Navíc šikovně kompaktní Takahashi přímo vybízí i k použití jako pozorovacího dalekohledu, případně vynikajícího teleobjektivu v případě "Q" varianty ( jak dále uvidíte ).

Další testování refraktoru FOA-60(Q) jsem po tomto zjištění přerušil s tím, že se k němu vrátím až po snaze o eliminaci zjištěných mechanických nedostatků. Promyslel jsem, jaké úpravy uvnitř tubusu mají smysl - výsledkem bylo zhotovení tří clon, které jsem po natření tabulovou černí nalepil na problematická místa. Jedna clona, tvořená mezikružím 39 mm vnitřní průměr x 49 mm vnější průměr, je nalepena na vstupu do tubusu okulárového výtahu - vnitřní průměr clony je o něco menší, než původní průměr, který jsem samozřejmě vyčernil. Stejným principem jsou zhotoveny další dvě clony, které jsou pak přilepeny z obou stran extenderu - vstupní clonou je mezikruží s průměry 38 x 50 mm a na výstupu je clona coby mezikruží o průměrech 38 x 64 mm. Uvedené clonky jsem vystřihl zahnutými nůžkami na nehty z plastových obalů na dokumenty ( tloušťka plastové fólie cca 0,3 mm ) a výsledek můžete vytušit z přiložených fotografií níže :

 

 

  

Nemusíte mít strach, že by dodatečné clony způsobily nějakou vinětaci, rezerva tam naštěstí je. Potvrdil to i test pomocí full-frame bezzrcadlovky v ohnisku 900 mm. 

Denní zkouška samozřejmě potvrdila viditelné zlepšení kontrastu, především u "Q" modelu, u kterého rovněž vzrostla zásadním způsobem odolnost optiky refraktoru vůči silnému protisvětlu. Na fotografii níže můžete vyhodnotit míru zlepšení porovnáním se snímkem před úpravami :

 

 

Vidíte, že oba zdroje silného rozptylu světla zcela zmizely a přestaly osvětlovat vnitřek tubusu fokuséru, který je od výrobce vylepšen drážkováním ( na snímcích před úpravou je vnitřek tubusu výtahu to šedé okolí až do rohů ).

S docílenou brilancí jsem spokojen, ta však není lepší než u Vixena ED 81S. Co ale oproti referenčnímu refraktoru lepší je, byť jen o málo, je velikost zbytkové barevné vady u kratšího modelu ( u dlouhé varianty s F15 je to samozřejmě rozdíl už velký ). Během přeostřování kolem optimální polohy se objevují jen slabé nádechy levandulové a okrové barvy, které jsou i méně nápadné, než u Vixena, který vykazuje tu fialovou víc do červena a žlutou do zelena. I při světelnosti F8,83 je u FOA-60 vliv hranolu na výslednou barevnou korekci překvapivě dost negativní, takže rozhodně doporučuji používat kvalitní zrcátko. Použití kvalitních 2" širokoúhlých okulárů s delším ohniskem přineslo očekávaný výsledek - pro bodové hvězdy i na kraji pole, je nutné trochu přeostřit. FOA-60 tedy rozhodně žádný "flat-field" není a jeho zakřivení pole je větší než u Vixena. 

Nesrovnatelně lepší je v tomto situace u modelu FOA-60Q, který má naopak pole perfektně rovné. Dokladuje to nejen dokonalý obraz hvězd až u samého okraje pole ( bez nutnosti přeostřit ), ale také fotografický test full-frame bezzrcadlovkou, kde zjistíte v rozích stejnou kvalitu, jako ve středu. Superlativy slibované výrobcem ohledně výsledné korekce optických vad díky speciálnímu extenderu 1,7x se naplnily i v ostatních aspektech, tedy především u eliminace barevné vady. Těžko budete hledat další apo-refraktor, který by se tak těsně přiblížil dokonalému obrazu čistě zrcadlové soustavy. Obraz je skutečně i při 300-násobném zvětšení dokonale ostrý a barevnou vadu jen těžko detekujete. Po vytunění vnitřku tubusu má tento malý čočkový zázrak z pohledu pozorovatele jen jedinou chybu - je to bohužel jen 60 mm průměr... A stejná úvaha z pohledu fotografa - F15 je prostě málo... 

Kde si myslím, že bude Takahashi FOA-60Q excelovat, je pozorování a fotografování sluneční fotosféry, kde oněch F15 bude naopak velmi k užitku. Malý průměr a nízká světelnost je dobrým příslibem pro menší vliv seeingu - u tohoto "Q" modelu je opravdu menší vliv neklidu vzduchu znát... Zde bude potřeba co nejlépe využít kvalitu tak malého objektivu - mám tím na mysli to, že jeho sférická vada je podstatně menší, než běžných 1/4 lambda p.v. a bylo by nerozumné ji na tuto hodnotu degradovat pomocí fóliových slunečních filtrů. Zkrátka - chtělo by to velmi kvalitní Herschelův hranol - ovšem nejsem si jist, jak se na to bude tvářit extender uvnitř tubusu...

 

ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ

Krátká varianta, tedy refraktor Takahashi FOA-60, je bezesporu kvalitnější, než starší model FS-60CB. Nejmarkantnější rozdíl je v povedené minimalizaci sférochromatické vady, k čemuž přispěla i velká vzduchová mezera mezi čočkami dubletu. Dalekohled má takto viditelně menší zbytkovou barevnou vadu. Co ale zůstalo, je silné zakřivení pole, které lze pro astrofotografii korigovat originálním rovnačem 0,93x. Ve vizuálním nasazení se to dá ve dne skousnout, na noční obloze ( v "Richfield" režimu ) bude záležet na preferencích uživatele. Tento malý apo-refraktor lze, i díky základní světelnosti F8,8, samozřejmě velmi dobře použít i na pozorování těles solárního systému, protože snese velmi velké zvětšení, na Měsíci klidně i 200x. Zůstanu-li i v závěrečném hodnocení v porovnávání s Vixenem 81 mm, tak tento je přeci jen výkonnějším a univerzálnějším refraktorem, který ani není tak o mnoho větší, než malý Takahashi. Protože i Vixen má vynikající optiku, tak ty 2 cm v průměru objektivu jsou na rozlišovací schopnosti na první pohled znát. Přispějí i k tomu, že dostatek světla bude i při aplikaci binonástavce ( 80 mm průměr je takový nutný základ pro použití binohlavy i ve dne ). Tubus Vixena je navíc uvnitř bezchybně vycloněn, takže dalekohled má vynikající brilanci, kterou FOA-60(Q) jen taktak docílí až po nutných úpravách. ED (SD) 81S je vhodnější i na širokoúhlou přehlídku oblohy.

Delší model - FOA-60Q - je naopak příkladem, že v praxi lze vyrobit téměř dokonale korigovaný objektiv, v souladu s teoretickým návrhem. O to více mrzí, že po stránce mechanické, se tento návrh tak nějak kapku nepovedl, neboť zbytečné nedodělky degradují skvělé vlastnosti objektivu. Chcete-li tento opravdový "ortho" a skutečný "apo" použít jako velmi výkonný teleobjektiv, tak doporučené úpravy udělejte. Takovéto dlouhé sklo kreslí opravdu famózně, bez rozdílu mezi středem a okrajem formátu full-frame. Ovšem otázka zní, kde ho využijete... Navíc s podprůměrnou světelností a ručním ostřením. Pozorování planet, Měsíce a Slunce má v tomto dalekohledu své kouzlo - žádné barevné lemy, řezavá ostrost a velmi klidný obraz... Ovšem když máme vedle něj toho rovněž výborného Vixena, tak fyzika prostě funguje... Vidíte víc detailů a máte více světla. Ale musím uznat, že pohled do kvalitního okuláru na úžasně bodové hvězdičky v celém zorném poli, je další věc, která vás u refraktoru Takahashi FOA-60Q zaručeně dostane. U tohoto jsem si zavzpomínal na první takovýto pohled do 127 mm "flat-field" apo-refraktoru TeleVue, což byla tehdy pro mne opravdová nírvána. Kéž by se někdy firma Takahashi vrátila ke svým fluoritovým počátkům - prvním pořádným fluoritovým refraktorem byla v roce 1977 velmi zdařilá a úspěšná 90-tka se světelností F13,3. Tato úvaha-přání platí i pro konkurenčního Vixena - také jeho fluoritová FL90S byla jedním z nejlepších dalekohledů, jaké kdy vyrobil... 

Když celé to mé povídání na úplný konec shrneme, abychom odpověděli na základní otázku, co že to dostanete v podobě složeného, či chcete-li prodlouženého, FOA-60Q, tak musím odpovědět - rozporuplný dalekohled. Očekával jsem určitou míru univerzálnosti, ale dočkal jsem se nevyvážených vlastností. Je to takový experiment - nad kterým zajásají nadšenci, fajnšmekři a hračičkové... Pokud se mně zeptá na tento refraktor běžný uživatel, tak mu odpovím - "...kup si Vixena SD 81SII a za ušetřené peníze můžeš mít i tři špičkové okuláry..."