Carl Zeiss Apochromatic Binoviewer - tak zní celý název této staronové binohlavy, kterou už nějaký ten pátek nabízí chorvatský astroamatér Denis Levatič. Není to tedy zbrusu nový výrobek - jeho základem je mikroskopový binonástavec od firmy Zeiss, který zmíněný nadšenec z Umagu upravuje pro astronomické dalekohledy, a poté prodává jako svou verzi...
CELKOVÁ KONCEPCE A MECHANICKÉ PROVEDENÍ
Jak už je dnes dobrým zvykem, je binohlava dodávána v náležitě kvalitním plastovém kufříku, který je dobře vypolstrován a je i vodotěsný. Stejně jako u konkurence počítá vnitřní uspořádání i s uskladněním nutného příslušenství, což je v tomto případě zenitové zrcátko, resp.hranol. Binonástavec je dodáván s tubuskem 1,25", který je v těle upevněn pomocí převlečné matice se závitem T2. Do této matice lze takto našroubovat T2 zenitový hranol / zrcátko, což umožňuje docílit nejkratší celkovou optickou délku. Úložný prostor počítá i s komfortnější variantou, kdy je zrcátko připojeno přes rychloupínač s rybinou Zeiss. Uvedené skutečnosti jsou zachyceny na snímcích níže :
Z fotografií je už zřejmé, že Denisovy úpravy hojně využívají T2 stavebnici od firmy Baader Planetárium. Navíc si upínací prvky binohlavy můžete při objednávce nakonfigurovat... Než se pustíme do možností uchycení okulárů, vrátím se krátce k 1,25" tubusku, který není na obrázku - jeho provedení je identické, jak ho známe od Baaderů, včetně možnosti zašroubovat do něj násobič-korektor ( GWK od Baaderů ).
K uchycení okulárů můžete tedy logicky využít všechny možnosti T2 stavebnice, které jsou vyobrazeny na následujícím snímku :
Vlevo je známá to šachta "Click-Lock", která je i součástí velké binohlavy Baader Mark V. Já jsem tentokrát dal přednost šachtě uprostřed, která je tedy na všech snímcích recenzované binohlavy. Vpravo je pak ultranízká šachta ( optická délka 20 mm ), která umožňuje zaostřovat pouze vysouváním okuláru.
Je čas pojednat o zvláštnostech Zeiss Apo binohlavy a jejích přednostech, které budou zajímat především zkušené a nadšené pozorovatele planet a Měsíce, samozřejmě Slunce nevyjímaje. Původem mikroskopová hlava je totiž především zrcátková - přesněji taková hybridní, protože dělič světla na vstupu je samozřejmě na bázi hranolu, ale k dalšímu odklonu paprsků jsou použita eliptická zrcátka... Proto ono opovážlivé "apo" v jejím názvu. Optické schéma recenzovaného binonástavce je k dispozici níže...
Všimněte si určité nesymetričnosti, resp.nevyváženosti, pramenící z faktu, že v levém kanále na obrázku je pouze jedno zrcátko. Principiálně to tak musí být i v klasické hranolové binohlavě, kde je ovšem nutno onu nesymetričnost kompenzovat vřazením válečku skla odpovídající délky, logicky do větve s jedním hranolem.
Než se pustíme do popisu dalších optických vlastností a parametrů, dokončíme záležitosti mechanické... Binohlava je sice dodávána zjustovaná ( Denis si vyžádá před odesláním i vaše IPD - rozteč očí ), ale z odkrytovaným místem, kudy lze svépomocí justáž doladit, viz. foto níže :
Je samozřejmé, že návod, jak hlavu seřizovat, je součástí dodávky. Přiložené víčko si pak musíte přilepit.
Mechanické provedení binonástavce umožňuje nastavení IPD sklápěním na obě strany, a to v neobvykle širokých mezích. Rozteč 47 mm ale využijí snad jen děti...
Dostáváme se nyní k dalším podstatným optickým parametrům, které vyhodnotíme i ve vztahu k nejvážnějším konkurentům na trhu... Na následující fotografii jsou vyobrazeny srovnávané binohlavy - tedy i z produkce firmy Baader Planetarium - včetně všech potřebných rozměrů :
Z obrázku velmi rychle usoudíme, že "zrcátková" binohlava Zeiss je kompaktní a lehká, ale má poněkud delší optickou cestu. Bude tedy ještě náročnější s ní v dalekohledu zaostřit bez použití barlowa... Rovněž jsem byl zvědav, jestli s relativně malou vstupní i výstupní pupilou, vykreslí hlava okuláry typu TV Panoptik 24 mm bez vinětace - prodejce to totiž s náležitým důrazem slibuje. Denis už cca 10 let zaplňuje fórum Cloudy Nights vlákny o binohlavách, je v USA velmi populární. Co vše zaručuje a slibuje ohledně recenzované binohlavy si koneckonců můžete přečíst sami :
Jeho vlákna na CN jsem tu a tam sledoval, jestli je tam něco nového. Moc jsem velebeným přednostem "zrcátkových" binohlav nevěřil, ale když se nedávno Pepa Ladra rozhodl tuto binohlavu pořídit, přidal jsem se k němu. Binohlavy k nám doputovaly během 10 až 14 dnů a my se těšili na testování. Pepa to spojil s novým APO refraktorem CFF 160 mm a já si k tomu zapůjčil Mevlona 180 mm, protože jinak žádný čistě zrcadlový dalekohled doma nemám, a na otestování, zda je recenzovaná binohlava opravdu "apo", to bylo potřeba...
ZÁKLADNÍ TESTY OVĚŘUJÍCÍ DEKLAROVANÉ VLASTNOSTI
První testy binohlavy jsem skutečně zaměřil na to, zda vnáší do obrazu nějakou chromatickou aberaci, ať už sama o sobě, či v případě nutnosti předřadit násobič-korektor v podobě GWK od Baaderů. Byl jsem velmi potěšen, že i s barlowem na vstupu je obraz i při zvětšení přes 300x prost jakékoliv barevné vady. Jen v případě světelnějších refraktorů ( cca F6 ) je lépe místo hranolu použít kvalitní zrcátko.
Další vlastnost, kterou jsem začal následně zkoumat, ba doslova "pokoušet", byla odolnost vůči odleskům. Jak víme, tak klasické hranolové binonástavce mohou trpět parazitními odlesky od boků hranolů, především při aplikaci okulárů, které využívají naplno světlost barelu 1,25" - typicky už zmíněný TeleVue Panoptic 24 mm, TV Plossl 32 mm, ale taky 35 mm Baader Eudiascopic. Zde bylo tvrzení absence jakýchkoliv odlesků v Zeiss binohlavě podpořeno i recenzí W.A.Paoliniho :
Pohled přes samotnou Zeiss Apo hlavu proti obloze totiž vykazoval zřetelný odlesk v jednom kanálu, navíc poměrně blízko ke svazku světla. Situaci s přítomností parazitních odlesků jsem zdokumentoval ve všech porovnávaných binonástavcích. Nejprve vás seznámím, jak to vypadá při pohledu do okulárové šachty binohlav aplikovaných v refraktoru bez násobiče-korektoru ( tato situace je téměř stejná, jako při pohledu skrz binohlavu samotnou, tedy bez dalekohledu ) :
Každá binohlava se, díky specifickému umístění hranolů, chová v každém kanálu jinak - pro můj test je použit vždy ten horší kanál. Intenzitu odlesku jsem zmírnil tím, že jsem testoval na soumrakové obloze. Objektiv fotomobilu byl opřen o výstup okulárové šachty - v praxi tedy může nastat i méně příznivá situace, když kolektivní čočka okuláru bude hlouběji v šachtě. Z výsledku vyplývá, že binonástavec Mark V prokázal jako jediný dostatečnou odolnost vůči parazitním paprskům. Je potřeba k testu dodat, že na vstupu do binohlav bylo použito T2 zrcátko, čímž bylo zaručeno, že velikost odrazné plochy dostatečně převyšovala vstupní pupilu testovaných binohlav. Experimentálně jsem zrcátko zaměnil za T2 hranol, abych se ujistil, že výsledek byl stejný.
Další test jsem udělal rovněž v refraktoru, kde bylo nutno použít předřazený barlow, v tomto případě GWK 1,7x. Tímto dojde ke zmenšení vstupní pupily a tím se zvětší vzdálenost odlesků od osy. Současně ale, je pohled do okulárové šachty širokoúhlejší, takže vyniknou více i vzdálenější odlesky. Situaci jsem v tomto případě zdokumentoval pro oba kanály a test prováděl na zatažené denní obloze.
Takto náročné podmínky mohou v praxi nastat při denním pozorování v protisvětle a v noci při pozorování Měsíce, včetně pozorování objektů poblíž Měsíce, kdy parazitní odlesky od něj ruší, i když je mimo zorné pole. Z uvedených výsledků testů to nevypadá, že by zrovna binohlava Zeiss Apo byla velmi odolná vůči odleskům... Konkurenční Maxbright II vykazuje v každém kanálu po jednom odlesku, který je dostatečně vzdálený, a Mark V je dokonce v jednom kanále zcela bez neduhů...
Další test jsem zaměřil na vinětaci zmíněných okulárů - vybral jsem ten nejnáročnější - TeleVue Panoptic 24 mm. Tuto vlastnost lze pochopitelně zdokumentovat pouze ve dne. Je-li vinětace jen blízko clony ohraničující zorné pole okuláru, bývá na noční obloze hůře patrná, protože polohu clony nevidíte, a že je okraj zorného pole rozmazaný, uvidíte spolehlivě jen na obrazu Měsíce.
Na snímcích je zjevně patrné, že test dopadl v souladu z fyzikálními zákony - je-li průměr pupily binohlavy výrazněji menší, než vstupní pupila okuláru, dojde nejen ke ztmavení u kraje zorného pole, ale i k jeho ořezu - jako u binonástavce Zeiss Apo. Binohlava Maxbright II vykreslí pole okuláru Panoptic 24 mm těsně "na doraz" a díky tomu při pohledu do okuláru odhalíte sebemenší odchylky v kolimaci hranolů.
Z dosavadních testů už můžeme pomalu učinit nějaký ten závěr, resp. predurčenost, pro co se binohlava Zeiss Apo bude hodit více, či naopak méně. Jak jsou velká zrcátka v tomto binonástavci jsem netušil, a pravda, 24 mm malé osy mně kapku zklamalo... Tak trochu jsem se těšil, že by šla hlava Zeiss použít v apo-refraktoru i na prohlídku oblohy širokoúhlými okuláry s malým zvětšením, kdy nebude třeba řešit vnesené aberace hranolů, tedy pokud nebude použit násobič-korektor a k odklonu svazku světla bude sloužit kvalitní BBHS zrcátko. Ano, ono to půjde, jen to zobrazené pole bude hold o něco menší.... To už ale nechávám průchod mému perfekcionismu, neboť moc dobře vím, že když použiji binohlavu Mark V v uvedené situaci, tak vnesená barevná vada nebude při malém zvětšení patrná 
.
Uvidíme tedy, jak obstojí binonástavec Zeiss Apo v dalších disciplínách, čímž mám na mysli především pozorování planet...
PRAKTICKÉ TESTY PŘI POZOROVÁNÍ NOČNÍ OBLOHY
Už první "okuky" za denního světla z mé lodžie, tedy na mé obvyklé terestrické testovací objekty, dávaly při zatažené obloze tušit, že recenzovaná binohlava podává velmi brilantní, a taky velmi ostrý, obraz plný jemných detailů. Větší optická délka Zeiss hlavy způsobila, že jsem nemohl použít dva refraktory vedle sebe na jedné montáži, přičemž bych ani v jednom nepoužil barlow před binohlavou. Ve Vixenu šlo zkrátka zaostřit jen s násobičem-korektorem. Musel jsem tedy stejný GWK použít i refraktoru Takahashi. Obě hlavy od Baaderů mají průchozí cestu světla o min. 25 mm kratší, což způsobí nechtěný rozdíl ve výsledné ohniskové vzdálenosti a tedy i v dosaženém zvětšení. Posouzení rozdílu v kontrastu - brilanci to ztěžuje. I přesto tyto první testy poukazovaly na to, že "zrcátková" binohlava od Zeisse je v podstatných vlastnostech minimálně srovnatelná s konkurencí. Co se nedalo v těchto podmínkách věrohodně otestovat, byla míra ztmavení obrazu po průchodu recenzovanou binohlavou. Jde o to, že německý výrobce nikde neudává, jaké odrazné vrstvy jsou na zrcátkách aplikovány. Tak nějak jsem předpokládal, že to nebudou vrstvy dielektrické. Že to bude pravda, ukazovaly už první noční ostré testy - vykazovaný rozptyl světla okolo jasných hvězd a pod., byl v binohlavě Zeiss Apo menší, než v hlavě Mark V, což je hodně dobrá zpráva... Takže teď už jde jen o to, jestli jsou zrcátka v hlavě Zeiss stříbřená nebo pohliníkovaná, kolik vrstev-lamel kovu je napařeno, a jak kvalitní je vrchní ochranná vrstva. V těchto úvahách mi jde o dvě principiální věci - jaké jsou skutečné průchozí ztráty testované binohlavy - a jaká obezřetnost je zapotřebí při čištění zrcátek. K první úvaze vede to, že při porovnávání binohlav v refraktoru bez aplikace barlowa před binonástavcem, se v některých situacích zdálo, že obraz v Zeiss Apo je mírně tmavší než v Mark V. Ke druhé zase to, že v "zrcátkové" binohlavě jsou její útroby ze strany okulárů otevřenou branou pro prach, což je oproti klasickým hranolovým hlavám, které jsou uzavřeným systémem, značná nevýhoda...
K oběma úvahám rozebraným výše můžeme ještě přidat třetí, která se u binohlavy Zeiss týká mírně odlišnému jasu obrazu v obou kanálech. Zde se pochopitelně nabízí fakt, že absence zrcátka v jednom kanále bude prostě znát... Tato skutečnost může hravě způsobit rozdíl v transmisi mezi kanály o 3 až 4%. Někdy je zase patrné, že barevné podání je v obou kanálech mírně odlišné, ve smyslu toho, že je v jednom kanále obraz malinko teplejší. Do jaké míry to může být malá zbytková nedokonalost děliče světla na vstupu, že v jednom kanále pak chybí kousek modré složky, je otázkou... Každopádně je tato skutečnost zcela marginální, použitý dělič je vysoce kvalitní a podstatně lepší než u Mark V, kde ta rozdílnost kanálů je dobře patrná. Posuďte sami :
Z minulých let a testů binohlav od Baaderů víme, že dělič v hlavě Mark V vykazuje i zbytkovou polarizaci. Nejlepší je v tomto binohlava Maxbright II, která má oba kanály zcela totožné.
Jak už jsem zmiňoval výše, binohlavu Zeiss jsem také testoval v Mewlonu 180C. Spolu s jeho bráškou - refraktorem FC-100DZ - to byly nejvhodnější dalekohledy na experimentování v rámci porovnávání všech třech binonástavců. Musel jsem si přivstat kvůli Saturnu a Jupiteru především, odměnou za to byl kvalitnější seeing. Postupně jsem se ujišťoval, že recenzovaná hlava oplývá výbornou brilancí - v mnoha případech bylo zřejmé, že obraz je kontrastnější, než u Mark V, a ve většině případů byla hlava Zeiss Apo minimálně na úrovni Mark V. Uvedené se vyskytlo při pozorování povrchu Saturnu, v oblačných pásech Jupitera a také na Měsíci.
Další devizou testované binohlavy je bezkonkurenčně minimální rozptyl světla, což oceníte nejen při rozlišování náročných dvojhvězd, ale také při pozorování úkazů Jupiterových měsíců. Já jsem nejen tuto vlastnost binohlavy kvitoval i při testování planetárních okulárů.
Asi nejtěžší disciplínou v rámci testování bylo vyhodnocení ostrosti. Největším nepřítelem je v tomto samozřejmě seeing, proto jsem si v tomto pomáhal testováním ve dne, za příhodných podmínek, kdy nutným požadavkem je zatažená obloha. Nevěřil jsem moc tomu, že Zeiss binohlava bude nějaká super ostrá... Je někdy velmi náročné přesně určit, zda lepší viditelnost některých detailů, je opravdu docílená lepší ostrostí, či zda se na tom podílí i kontrast, případně jiné aspekty. Velkou roli při testování okulárů, zrcátek/hranolů a binohlav ( a to při porovnávání jakékoli vlastnosti ) hraje i časová prodleva, kterou obejdete jedině tím, že máte dva stejné dalekohledy na jedné montáži, což je málokdy realizovatelné. Po delších praktických zkušenostech s binohlavou Zeiss Apo a častém porovnávání s oběma hlavami Baader jsem opravdu zaznamenával případy, kdy i při astronomickém pozorování bylo opakovaně patrné, že binonástavec od Zeisse dával ostřejší obraz. Jeho ostrost je tedy opravdu nadprůměrná.
Na noční obloze jsem testoval samozřejmě i onu odolnost vůči parazitnímu světlu, odleskům, atd. Situace nakonec nebyla tak nepříznivá, jak to vypadalo po prvních testech v úvodu recenze ( za denního světla ). Ale určitě ne bezvadná... Pomohlo logicky to, že jsem většinu testování prováděl v módu pozorování planet a používal spíše planetární okuláry.
ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ A PRAKTICKÁ DOPORUČENÍ
I přesto, že testovaná binohlava Zeiss Apo některé deklarované parametry nesplňuje, tak v rámci možností, které fyzikální zákonitosti umožňují, se jedná o plně konkurenceschopný binonástavec s některými specifickými vlastnostmi. Plně uspokojí při pozorování těles solárního systému, při rozlišování dvojhvězd a prostě všude tam, kde se uplatní její výborný kontrast, minimální rozptyl světla a nadprůměrná ostrost. Ocení ji fajnšmekři, majitelé nejlepších APO refraktorů a kvalitních katadioptrů a Cassegrainů vůbec. Shrneme-li obvyklým způsobem všechny klady a zápory, vypadá to následovně :
PŘEDNOSTI
- skutečná APO optická soustava
- minimální rozptyl světla
- výborný kontrast
- nadprůměrná ostrost
- kvalitní dělič světla
- nízká hmotnost
- maximální využitelnost stavebnice T2 Baader
NEDOSTATKY
- vinětace s některými 1,25" okuláry
- větší optická délka
- průměrná transmise
- odolnost vůči odleskům není nejlepší
- snadné pronikání prachu dovnitř těla binohlavy
- náročné čištění zrcátek
Chcete-li co nejvíce využít přednosti recenzované binohlavy, musíte k tomu mít v adekvátní kvalitě i ostatní vybavení. O nejvhodnějších dalekohledech jsem už psal, dodám k tomu jen to, že binonástavci Zeiss Apo bude vyhovovat užší svazek světla, rozuměj méně světelný dalekohled. K odklonu paprsků před binohlavou používejte výhradně T2 BBHS zrcátko od Baadera, případně při menší světelnosti dalekohledu T2 hranol Baader. Stejně jako bude na vstupu degradovat obraz dielektrické zrcátko, stejné může na výstupu způsobit nevhodný okulár. Jen kvalitní a jednoduché okuláry budou mít odpovídající minimální rozptyl světla a výbornou brilanci, atd.
...A JEŠTĚ JEDNA TEČKA S HOŘKOU PACHUTÍ
Na úplný závěr této recenze se musím zmínit o jedné nepříjemnosti, kterou jsme s Pepou v rámci nákupu binohlavy Zeiss Apo oba zažili... Obě binohlavy dorazily se zmetkovými díly ( jinak se to totiž nazvat nedá... ), které evidentně pochází od výrobce, nikoliv od Denise. Problém je v tom, že on toto břímě přehazuje na koncového zákazníka, ze kterého navíc dělá blbce, když si dovolí se ozvat s konstatováním, jak vůbec může toto poslat do světa... Na fotografii níže vidíte, oč se jedná - dobře patrnou škvírou pronikalo světlo a tudíž i prach. Druhá hlava má stejný problém, jen v o něco menší míře - viz. fotografie výše v odstavci, ve kterém popisuji možnost kolimace svépomocí.
Podotýkám, že prodejce z Chorvatska je znám svou kritičností k výrobcům binohlav především - největší výtky padaly na hlavy bratří Baaderů, a to kvůli binohlavě Mark V, ve které se prý vyskytuje vysoké procento hranolů na okrajích odlámaných. V tomto pak osočoval naší Meoptu, neb tvrdil, že hlava Mark V se vyrábí právě zde... V podobném duchu vyzněla i odpověď, kterou obdržel Pepa - že prý bychom se divili, jak hrozné jsou binohlavy od jiných výrobců, a že tu jeho máme hodnotit pohledem skrze ni a nikoli zvenku. A to nejlepší nakonec - toto je prý nová série 40 kusů, která má řízené odvětrávání zrcátek k zamezení orosení. Pochopili jsme s Pepou, že další komunikace s tímto pánem nemá smysl a binohlavy, dodané s různými certifikáty a orazítkovanými lejstry, si opravili svépomocí...
