Tento druhý díl recenze začneme fotografickými možnostmi malého achromátu Vixen A62SS. Následující snímek v plném rozlišení, který byl pořízen za soumraku, dobře ilustruje velmi slušnou kvalitu objektivu. Velmi dobrým rozlišením opravdu nedělá oproti dražším EDčkům žádnou ostudu. 

 

 

   Pokračovat budeme ve druhé polovině článku experimentováním s filtry pro potlačení zbytkové barevné vady. K dispozici bude nejen spousta praktických ukázek v podobě porovnávacích snímků, ale i teoretické pojednání a doporučení k využívání těchto filtrů k pozorování.

 

 

    Čtyřčočkový A62SS by měl být do velikosti pole čipu APS-C v podstatě "Flat-Field", což zkušební snímky potvrdily. Kresba v rozích sice není tak excelentní, jako ve středu pole, nicméně je plně srovnatelná s vlastnostmi separátních levnějších rovnačů. Neboli z pohledu terestrického použití ve dne, tedy jako teleobjektivu s půlmetrovým ohniskem, je to mírné zhoršení u krajů velmi dobře použitelné. Kdo vyžaduje dokonale bodové hvězdy i v rozích, musí hledat v jiné kategorii dalekohledů a k nim drahých rovnačů. Kresebnost můžete posoudit z následujícího snímku, který je otevřením na nové kartě k dispozici v plné velikosti. Jde o horní polovinu záběru, tzn. že šňůry na prádlo vedou z rohu do rohu. Ostřeno je na síťku proti holubům a k ní nejbližší kolíčky.

 

 

   Barevné lemy tam v podstatě nejsou a ani nebyly v editoru odstraňovány. Perfekcionista, který by měl k dispozici originální "předlohu", by mohl namítnout, že to bílé tričko je na snímku malinko do modra... Ano, je to méně náročná scéna, v záběrech proti světlu a obloze bude hůř. Ale i tak mne tento achromát v naprosté většině běžných snímků krajiny mile překvapil, neboť jsem to čekal poněkud horší. 

 

 

    Fotografovat v ohnisku na čip do velikosti APS-C lze pomocí dodávaného prodlužovacího tubusku ( viz. foto výše ), případně místo něj přes 1,25" zrcátko. Uživatelům bezzrcadlovek od Fujifilmu udělala nedávno radost firma Baader Planetarium, která jako první dala na trh krátkou redukci  z T2 závitu na bajonet Fuji X ( rovněž na snímku výše ). Zrovna v tomto případě je to kvůli vinětaci vítaná až nutná pomoc. O dalších vlastnostech tohoto dalekohlídku se dozvíte níže v části týkající se aplikace speciálních filtrů.

 

SHRNUTÍ A ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ :

    Malý achromát Vixen A62SS nám předvedl ve své třídě mírně nadprůměrné optické vlastnosti, určitou dávku všestrannosti a vynikající mechanické provedení. Nebude to určitě mezi uživateli nadmíru rozšířený přístroj, neboť za cenu cca 400 € se dá koupit o dost větší, byť stále malý a cestovní refraktor, nebo už i malé EDčko. Pro mne je to potřebný doprovodný refraktor s velmi malou hmotností, chcete-li větší a lepší hledáček, který bude upevněn na dlouhoohniskovém katadioptru VMC 260L.

 

PRAKTICKÉ POZNATKY K VLASTNOSTEM FILTRŮ ZMENŠUJÍCÍCH BAREVNOU VADU

 

    V posledních letech se, především zásluhou německé firmy Baader Planetarium, objevily na trhu zajímavé filtry, které mají mít schopnost do určité míry eliminovat zbytkovou barevnou vadu refraktoru, ponejvíce tedy achromátu. Názory na ně se různí a na internetu je celkem dost informací od běžných uživatelů a tu a tam najdeme na toto téma i fundovanější příspěvek ( nejlepší od W. Rohra ). Zdálo by se tedy, že vše potřebné k těmto filtrům je k dispozici, nicméně není to tak úplně pravda.... Některé poznatky jsou i protichůdné, navíc na některé otázky jsem odpověď nedostal. Rozhodl jsem se tedy pro vlastní průzkum a jeho výsledek dávám tímto k dispozici...

TROCHA OPAKOVÁNÍ A NEZBYTNÉ TEORIE :

   V první řadě bychom si měli uvědomit, proč nám barevná vada nedává spát a my kvůli tomu šetříme na kvalitnější objektiv. Asi každého hned napadne, že hůře korigovaný objektiv vykazuje barevné lemy. Dále taky víme, že obraz může být celkově zastřen modrofialovým haló. Přesvědčujeme se o tom, že tyto aberace se zhoršují s rostoucím zvětšením. Ale ne každý si uvědomuje, že ruku v ruce s tímto obraz při velkém zvětšení postupně měkne, tedy ztrácí brilanci, ale díky zbytkové barevné vadě taky ztrácí ostrost, protože např. hvězdy nejsou tak bodové, jak by měly. Všechny tyto neduhy se neprojevují tedy jen na planetách a Měsíci, ale také na DSO. 

 

 

 

      ... A TEĎ TY PRAKTICKÉ POZNATKY

    Pro názorné ukázky jsem vybral nejdostupnější filtry od zmíněné firmy Baader. Jedná se o trojici filtrů, které jsou vhodné přímo k našemu účelu :

1. Filtr "CONTRAST BOOSTER"

2. Filtr "FRINGE KILLER "

3. Filtr "SEMI APO"

  Jak uvidíte, je nadmíru potřebné rozlišovat skutečnost, zda chci některý z filtrů použít vizuálně nebo fotograficky. Dopředu prozradím, že víc muziky se dočkáme při fotografickém nasazení. Ten rozdíl je především dán tím, že všechny takovéto filtry bohužel více nebo méně změní i celkové barevné podání, kterého si nelze nevšimnout, za to fotoaparát jej dokáže téměř bezezbytku dorovnat. Abychom toto prokázali, stačí udělat jednoduchou věc - ve fotoaparátu vypnout automatické vyvážení bílé. První snímek bez filtru pořídíme ručním nastavením WB a nastavenou teplotu chromatičnosti pak ponecháme. Dá se tedy pak vyvodit, že téměř přesně takto uvidíme okem změny obrazu v okuláru při střídání předřazených filtrů. Tímto postupem tedy vznikla následující série snímků složená do mozaiky, ze které můžete usoudit, jak se při pohledu do dalekohledu změní barevné podání scény a zbytková barevná vada. Složený snímek si otevřete na nové kartě, teprve pak uvidíte potřebné detaily.

 

 

  Další složenina ilustruje plně fotografické využití recenzovanýxh filtrů. Funkce "Auto WB" byla tentokrát ponechána zapnutá. Z mozaiky je patrné, že dorovnání barevného podání není sice dokonalé, nicméně zcela určitě velmi dobré ( a samozřejmě vám nic nebrání dále dolaďovat ručně v grafickém editoru ), a je dále spolehlivě vidět, zda ten či onen filtr dokáže se zbytkovou barevnou vadou něco udělat. Dění kolem barevných lemů uvidíte dobře při plném rozlišení otevřením na nové kartě.

 

 

     Maximální zvětšení detailu vzdálené antény v silném protisvětle je sice z pohledu terestrického fotografování jedna z nejproblematičtějších situací, kde se neduhy optiky projeví, ale v astronomii je situace ještě náročnější, protože zachycujeme objekty na tmavé obloze, tedy s maximálním kontrastem. Jako názorná ukázka nám poslouží náš nejbližší souputník. Pokud budeme Měsíc fotografovat ve dne a třeba za soumraku, setkáme se ohledně změny barevného podání se stejným vlivem, jako na obou mozaikách s anténami. Při pozorování přes filtr "Fringe Killer" bude logicky tedy Měsíc nejvíce viditelně laděn do zelena, či žlutozelena, stejně tak, když při jeho fotografování nepoužijeme potřebné vyvážení bílé. Na dostatečně tmavé obloze pak naplno vyniknou barevné lemy především kolem okraje Měsíce, ale i kolem kráterů na rozhraní světla a stínu. Právě popsaná problematika je zachycena na mozaice ze čtyř snímků níže, kterou je opět vhodné pro detailnější posouzení otevřít na nové kartě, kde jsou výřezy v plném rozlišení, tak jak je vyprodukoval A62SS prodloužený TV Powermatem 2,5x. Tento Barlow od Tele Vue charakter barevné vady objektivu nijak nemění, na větším snímku jsou prostě pro naši ilustraci barevné lemy líp vidět. Nastavil jsem sytější barvy, mírně zvýšil kontrast a doladil vyvážení bílé, aby odstín povrchu Měsíce byl na všech snímcích jen málo odlišný.

 

 

   Jak potom vypadá celkový snímek např. za použití filtru "Fringe Killer", respektive rozdíl od záběru bez filtru, si prohlédněte na fotografiích níže. Snímáno bylo za pokročilého soumraku, kdy se ještě částečně projevuje vliv modrého světla oblohy na výsledném odstínu povrchu. Je to polehčující okolnost pro achromáty, protože jejich charakteristické modré haló většinou zcela zaniká v tom zbytkovém světlu denní oblohy a navíc kontrast není ještě tak velký, aby byly dobře vidět i rušící barevné lemy. Takže první snímek bez filtru je prost těchto neduhů, podobně jako snímek na začátku této recenze, aniž by bylo potřeba tomu nějak v programu na úpravu fotek napomáhat. Je nasnadě, že barevná vada tohoto malého achromátu je přeci jen relaltivně malá, neboli u takového 150 mm objektivu to bude už celkově náročnější.

 

 

DETAILNĚJŠÍ POHLED NA VLASTNOSTI TESTOVANÝCH FILTRŮ

   Tolik tedy zevrubný pohled na snadno viditelné vlivy mnou zkoumaných Baader filtrů, který bude postačovat tomu, kdo se nehodlá pitvat v maximálních detailech, bude pořizovat např. denní terestrické snímky vzdálených cílů, ať už krajiny nebo letadel...bude fotografovat při zatažené obloze... nebo pořizovat celkové pohledy na Měsíc. To jsou všechno některé ze situací, kde se dají uvedené filtry velmi dobře použít. Podívejme se ale na některé vlastnosti filtrů podrobněji a taky následně trochu jiným náhledem...

Pozorný čtenář si na výše uvedených detailech v mozaikách už mohl všimnout, že např. filtr "Contrast Booster" sice účinně odstraní namodralý nádech ( především ve dne ), ale co se týče fialových barevných lemů, tak ty naopak zvýrazní - je to dobře vidět na výřezech Měsíce a při pozorném prohlédnutí i na detailu antény ( druhá složenina s "Auto WB" ). To je právě jeden z těch protichůdných názorů, které jsem zaznamenal ze zkušeností na inetrnetu, kdy jeden uživatel tvrdil, jak mu tento filtr barevnou vadu zmenšuje a druhý tvrdil opak. A tak jsem si sám musel ověřit, že v podstatě mají oba pravdu... 

V souvislosti s touto částečně kontraproduktivní vlastností filtru "Contrast Booster" si detailně ukážeme na porovnávacím snímku níže, jak vypadá výsledek, když nežádoucí barevné lemy odstraníme v editoru na úpravu fotek. Umí to v podstatě každý takovýto program, následující ukázka byla provedena v Zoneru. Rušivé lemy se odstranily dokonale, ale na okraji Měsíce po nich zůstane nepříjemná gloriola navozující zvláštní neostrost... Porovnání je opět k dispozici i v maximální velikosti.

 

 

A jak tento zbytkový artefakt vypadá na celkovém snímku Měsíce, pořízeném přes filtr "Semi Apo " je k dispozici na fotografii níže ( otevřít na nové kartě ).

 

 

  Vidíte tedy, že ze všech ukázek je zřejmé, že použití takovýchto speciálních filtrů má své úskalí a je nutné si uvědomit, že se pokaždé jedná o více, či méně, kompromisní řešení.  Vždy se jedná o zredukování určitých informací, pokud nechci psát, že dochází přímo ke ztrátě některých informací, a toto bude víc patrné při vizuálním použití. Je na každém uživateli jednoduchého achromátu, kterému zbytková barevná vada kazí dojem z obrazu natolik, že sahá po takovémto filtru, aby si zvážil, co mu bude ve výsledku vadit víc - zda levandulový nádech obrazu a barevné lemy na kontrastních hranách nebo víceméně nepřirozené barevné podání, ale s odstraněnými těmi dvěma neduhy. Je tedy načase, abychom učinili nějaké shrnutí, což musíme rozdělit na vizuál a fotografii...

Zjištěné vlastnosti filtrů při pozorování :

1.Každý filtr zhorší barevnou věrnost - situace, kdy tomu tak není ( což může nastat v případě, že se např. nažloutlý obraz vykompenzuje s namodralým nádechem ), jsou velmi zřídkavé. Ve dne je samozřejmě toto daleko více vidět, než na noční obloze. Nejsilnější změnu v tomto směru čekejte od filtru "Fringe Killer".

2. Všechny filtry se chovají jinak k onomu levandulovému závoji achromátu a jinak k barevným lemům. Zatímco s modrým závojem problém většinou nemají, tak k redukci barevných lemů dochází jen částečně. Nejvíce diskutabilní je v tomto směru filtr "Contrast Booster" a naopak nejúčinnějším "Fringe Killer".

3. Obraz v okuláru za všemi filtry mírně ztmavne, ačkoli se výrobce dušuje, že tomu tak není, protože v podstatných oblastech spektra mají filtry transmisi cca 95%. Že tomu tak je, jsem ověřil na hvězdách jen slabě problikávajících v zorném poli okuláru a stejně tak na hůře detekovatelných Saturnových měsících.

4. Všechny filtry jsou vyrobeny velice přesně, u žádného z nich jsem nepozoroval jakékoli zhoršení ostrosti obrazu ani při použití velkých zvětšení. Filtry jsou opatřeny kvalitními antireflexními vrstvami.

5. Filtry částečně zlepšují bodovost stálic, což také německý výrobce slibuje. Je logické, že především u achromátu a nejvíce za filtrem "Fringe Killer". 

 

   Sliboval jsem i trochu jiný náhled na tuto problematiku. Když se podíváme skrze všechny testované filtry proti bílému papíru, tak zjistíme, že svou podstatou jde o slabě nazelenalé až žlutozelené filtry. Nejslabší nádech má filtr "Contrast Booster" - zelený, o něco intenzivněji nazelenale se chová "Semi Apo" a ještě silnější, ale žlutozelený nádech dává "Fringe Killer". Uvedené je vidět na snímku níže - jde o filtr ležící na papíře ( ze strany se všechny dielektricky zhotovené filtry jeví jinak různě barevně, než při kolmém pohledu - i zbylé dva filtry na obrázku jsou z testované trojice )

 

 

   Nabízí se tedy otázka, jaký bude v praxi rozdíl, pokud použijeme klasický filtr slabě zelený, či žlutozelený. Tímto jsem si vzpomněl na mé mládí, černobílou fotografii a tím pádem i filtry, které se používaly. Takový žlutý filtr spolehlivě odstranil i hodně velkou barevnou vadu, zlepšil kontrast a ostrost, a ne nadarmo se montoval do Sometů, přidával k triedrům i teleobjektivům, včetně vojenské techniky. A tak jsem si říkal, jak by dnes takový jednoduchý filtr obstál proti těm moderním se spoustou dielektricky nanášených vrstev. Mám teď ale na mysli to, co už dnes málokdo používá - zlepšení ostrosti a brilance achromatického objektivu při pozorování DSO. Schválně si zkuste při velkém zvětšení vřadit takovýto filtr před okulár, se kterým právě pozorujete kulovou hvězdokupu M13 - efekt je dobře viditelný. Po vyhrabání a zprovoznění několika starých filtrů jsem pak hledal nějaké srovnávací informace na netu a našel zastání u jednoho astronadšence přispívajícího na americké astrofórum CN. Nejen že tento uživatel zkoušel to samé, ale myšlenku dotáhl do konce a provedl potřebné srovnávací testy s baaderovskou trojicí filtrů, o kterých se zde bavíme. V důsledku velmi doporučuje používat úplně jiný filtr Baader - a to žlutý 495 nm Longpass .

Kromě výše uvedeného, co souvisí se zmenšením hvězd, tedy zlepšenou ostrostí a brilancí, je důležitým výstupem jeho počinu to, že zjistil, že jím doporučený 495 nm LP filtr má zanedbatelné průchozí ztráty a poskytuje jasnější obraz, než speciál z naší trojice - filtr "Semi Apo". Je pravda, že i mě se zdál v noci tento filtr jako "nejtmavší" z celé trojice a napovídá tomu fakt, že v důsledku je tento filtr složen ze dvou Baader speciálů - jedním je nám známý "Fringe Killer" a druhým je neodymiový "Moon&Skyglow". Ten druhý jmenovaný je slabě fialový filtr, který poslední dobou bratři Baadeři vehementně doporučují. Zvyšuje saturaci okolo červeného spektra a je určen především na zvýraznění detailů na Marsu a Jupiteru ( hlavně GRS ). Tento filtr jsem si rovněž zapůjčil a tedy i v praxi vyzkoušel - na Marsu díky tamní písečné bouři nevím, ale na Jupiteru je mírné zlepšení opravdu znát. Ovšem filtr zesílí i zbytkovou barevnou vadu objektivu, takže je lepší ho aplikovat v APO refraktorech a bez problémů v katadioptrech a čistě zrcadlových dalekohledech. Ve větším průměru je přínos více vidět, i tento filtr má mírně ztmavující efekt. Obraz Jupitera dostane slabě fialový nádech a filtr bohužel zviditelní i atmosférickou disperzi.

 

Shrnutí vlastností testovaných filtrů ve fotografii :

1. Všechny zkoušené filtry ovlivňují vyvážení bílé, s čímž je nutné při nastavení fotoaparátu počítat a využít režimu "Auto WB". Dle schopností elektroniky je možné, že bude nutno barvy ještě ručně doladit. 

2. Levandulový závoj odstraní u menší zbytkové barevné vady i v tomto nejslabší filtr "Contrast Booster". Větší zbytkové aberace budou potřebovat oba silnější filtry z testované trojice. Zlatou střední cestou je v tomto filtr "Semi Apo".

3. Barevné lemy se většinou odstraní jen částečně ( lepší situace je při denním fotografování ), zbytek je tudíž nutno odstranit v PC. Nejsilnější účinek má v tomto obecně filtr "Fringe Killer". Nejslabší, či dokonce kontraproduktivní, je zde "Contrast Booster". 

4. Všechny filtry mají reálné průchozí ztráty, což zaznamenáte na prodloužení expozice u jasů v průměru o 1/3 EV.

5. Filtry zlepšují bodovost stálic, resp. potlačují nežádoucí barevné haló kolem - filtr "Fringe Killer" poměrně výrazně, viz. firemní foto ( Baader Planetarium ) níže :

 

 

  Praktickou ukázkou se vrátíme k bodu 2., tedy pokud řešíme přítomnost modrofialového závoje v celém obraze. Toto je vždy problém, protože jednoduchá metoda, kterou nabízejí v podstatě všechny lepší programy na úpravu fotografií, a která slouží k odstranění barevných lemů, vede k tomu, že se nastavený odstín odfiltruje nejen z lemů na kontrastních hranách, ale z celého obrazu. Dojde tím k viditelnému zhoršení barevné věrnosti. Toto je také příčinou toho, proč se nedaří vyladit barvy např. na snímku Jupitera, který byl pořízen achromatickým refraktorem. Abychom si uvedené snadno ověřili, vrátíme se ke dvěma fotografiím, které jsem dával na konec 1.dílu recenze :

 

 

... a přidáme k nim třetí fotografii, na které je nežádoucí závoj odstraněn v Zoneru :

 

   Je zřejmé, že právě v tomto případě odvede speciální filtr dobrou práci, protože odstranění modrofialového závoje v PC vedlo k příliš nevěrohodnému podání modré v dopravní značce.

Vrátím se ještě k doporučovanému žlutému filtru Baader 495 nm LP, protože zmíněný kolega z USA tvrdí, že i hodně žlutý obraz lze na snímku dodatečně v PC vyvážit. On činí tak proto, že i výrazné barevné lemy se tímto filtrem zcela odstraní, na rozdíl od mnou testované trojice. Dokladuje jeho tvrzení publikováním fotografie po úpravě barev v PC. Ovšem na této jeho fotce je jen malý roh střechy proti obloze, tedy scéna na barvy velmi chudá. Mě osobně se zpětná barevná korekce v Zoneru a Corelu úplně dokonale nepovedla, ale použil jsem starý a velmi silný žlutý filtr, nikoliv doporučený od Baadera.

K otázce, zda lze místo moderních filtrů Baader použít běžné světlejší barevné filtry, tedy světle zelené a světle žlutozelené, je v rámci objektivity potřeba zdůraznit, že mnohavrstvé filtry Baader jsou přeci jen důmyslněji vyrobené - na stránkách firmy Baader Planetarium si můžete nastudovat jejich křivky propustnosti, ze kterých je zřejmé, že všechny tři filtry ořezávají pásmo IR a jejich křivky mají strmé záseky i na vlnových délkách, které produkují sodíkové výbojky pouličního osvětlení. Potlačují tedy i světelné znečištění.

Tolik tedy k problematice filtrů potlačujících zbytkovou barevnou vadu refraktorů...