ÚVOD 

Maksutov-Cassegrain " MENISCAS 180 ", vyráběný v závodě Carl Zeiss Jena na území bývalé NDR, byl snem mého mládí... Bohužel nedostižným a tak tehdy nezbylo než se zprvu kochat různými kukátky a později, za studií na gymnáziu, navštěvovat i kurs broušení astronomických zrcadel v Planetáriu hl.m.Prahy, díky kterému jsem se postupně dopracoval k mému prvnímu opravdovému dalekohledu - 150 mm Newtonu. Nejen za studií, ale i později, jsem pravidelně navštěvoval Štefánikovu hvězdárnu na Petříně, kde byl mnou dnes testovaný Meniscas 180 k vidění - byl součástí výbavy Astrobusu,  tedy dodávky, která dojížděla za dětmi na letní tábory. Myslím, že tyto akce se pořádají dodnes.

Tento katadioptr se těšil velké oblibě, doprovázen pověstí velmi kvalitní optiky. Podobně jako např. čočkový Telementor, byl i tento Maksutov vyráběn především jako školní dalekohled. Tomuto účelu odpovídá i mechanická koncepce teleskopu, která je velmi robustní, jak bude uvedeno dále... Dalekohled je dodnes velmi vyhledávaný, o čemž svědčí mnohatisícové ceny v Eurech, za které se tu a tam na internetu nabízí. Postupně rostoucí cena svědčí o velké sběratelské hodnotě tohoto katadioptru. Vyráběl se ještě nějakou dobu i po sloučení Německa, o čemž svědčí i dochovaný dobový letáček, na kterém už je tubus signován pozměněným názvem, včetně označení výrobce ( závod v Jeně se musel vzdát značky " CZJ ", zůstala jen jedna značka " ZEISS " se sídlem v Oberkochenu ).

 

 

Recenzovaný exemplář, který jsem si mohl na několik týdnů zapůjčit, je ve špičkovém stavu, tedy prost jakýchkoli oděrek a optika vypadá, jako kdyby byl vyroben nedávno. To samé platí i o přepravní bedně, kterou mi pečlivý majitel dalekohledu pro přepravu autem obalil do bublinkového igelitu, aby zůstala nadále zcela nepoškozena. Na fotografiích níže vidíme její velmi praktické provedení, i uložení dalekohledu a příslušenství.

 

 

 

 

ZÁKLADNÍ KONCEPCE A MECHANICKÁ KONSTRUKCE

Jak už jsem naznačil výše, Maksutov je velmi odolné konstrukce, o čemž svědčí jeho nemalá hmotnost - je o více než polovinu těžší než můj OMC 200 s cca 10kg a tudíž zhruba 2x těžší, než SW MAK 180. Poznáte to hned při vytahování z přepravní bedny a taky při vyvažování na montáži - zatímco u OMC 200 si vystačím se dvěma závažími, tak Meniscas vyžaduje při stejné délce vysunutí závažové tyče kotouče tři. Značná hmotnost dalekohledu je důsledkem přímo pancéřovaného provedení - tubus je zhotoven z velmi silnostěnného odlitku, jehož nedílnou součástí je i držák hledáčku. Tato až "vojenské" pojetí konstruktérů z Jeny oceníte v případě, že vám z neopatrnosti dalekohled sjede z úchytu montáže a namíří si to rovnou na zem - tato příhoda se komusi z Petřínské hvězdárny opravdu stala. Obrněnec se při pádu do trávy nejenže nerozbil, ale ani nerozkolimoval.. :-) Inu, nejen u dítek školou povinných je dobré počítat se vším, že ?

 

 

 

Meniscas má tedy průměr 180 mm a ohniskovou vzdálenost 1800 mm, disponuje tedy světelností 1:10. Oproti OMC 200 ( na foto výše ) je rozměrově kompaktnější - při stejném průměru tubusu je o dost kratší. Centrální zástin je u všestrannějšího Meniscasu pochopitelně větší a čítá cca 33% ( oproti 21% u OMC při světelnosti 1:20 ). Je také zřejmé, že primární zrcadlo je světelnější, než u  delšího Orionu. Oba uvedené rozdíly by měly hrát roli ve výsledném kontrastu, proto jsem byl zvědav, zda, a jak moc, to bude v praxi vidět. Dalekohled nemá pochopitelně na dnešní dobu standardní lištu, proto je kapku složitější ho s moderní montáží skamarádit. Chce to další kusy "železa", jak je patrné z obrázku níže.

 

 

Podobně náročnější situace je i na výstupu Maksutova, kde na nás čeká velmi praktická objímka velkého bajonetu Zeiss. Než docílíte standardní 2" výstup, chce to další kusy "železa", jak je zdokumentováno na fotografiích níže. Na té první si všimněte i provedení ( vyčernění ) stínící trubky - je takové obvyklé, tedy bez vnitřních clon. Při pořízení snímku byl dalekohled záměrně namířen do protisvětla poblíž Slunce. Na obrázcích je dobře vidět i, jak jinak než bytelné, do strany vyvedené zaostřování posuvem primáru. Musím říct, že je to dobře vymyšlená vychytávka - ostření je maximálně komfortní, dostatečně jemné i pro velká zvětšení a s minimální vůlí při reverzu otáčení.

 

 

 

Pohled zpředu do útrob tubusu je zaznamenán na snímku níže. Pohled je to očekávaný, až na jednu věc, kterou je absence delší, či dokonce kónické stínící trubky nalepené na menisek v místě náparu sekundáru. V noci při astropozorování mi to stínění chybělo jen velmi zřídka, ale ve dne, obzvlášt když zaostříte na pozemní cíle, čímž se primár se ještě oddálí od menisku, to bylo často hodně znát. Viz. druhá fotografie níže, která zachycuje testovaný objekt - dalekohled byl tedy namířen mírně dolů, na jih, ale slunce bylo krátce po východu, tedy dost šikmo vlevo. Přesto vznikl silný závoj, zcela znehodnocující snímek. Je nasnadě, že problém by snadno vyřešila rosnice.

 

 

 

OPTICKÉ VLATNOSTI 

Tento dalekohled s velmi dobrou pověstí by se slušelo porovnat se soudobou špičkou v podobě INTESu Micro 180/1800. Ovšem sehnat k zapůjčení uvedený ruský Maksutov je dost nereálné... A protože nebyla možnost zapůjčit ani SW MAKa 180, budete se muset spokojit s porovnáváním Meniscasu s mým planetárním speciálem z Anglie :-). První seznámení s optikou Meniscasu jsem prováděl ještě ve dne na mých oblíbených testovacích cílech. Dalekohled se na první pohled zdál být kvalitní, ale žádné závěry jsem zatím nedělal, protože bylo znát, že Maksutov potřebuje opravdu hodně dlouhou dobu na vytemperování. Po prvním pokochání s ním jsem ho nechal na balkóně ve stínu dotemperovat a v okamžiku, kdy slunce zapadlo za protější dům, jsem ho opětně posadil na montáž. Přesto potřeboval ještě dvě hodiny na to, aby se přestala měnit poloha ohniska, kontrolovaná průběžně v okuláru. Že není Maksutov ještě optimálně tepelně srovnaný, bylo poznat např. při pozorování Venuše - oba konce srpku byly stále dvojité. Teplotní gradient po západu slunce logicky temperaci prodlužoval, takže k fotografování Ronchigramů jsem přistoupil až před devátou hodinou, tedy po téměř čtyřech hodinách, co přestalo na lodžii svítit slunce. Seeing mi opět přál, jako vždycky, když si přinesu domů nového "miláčka" nebo něco hezkého na testování :-)), takže kromě Ronchigramů na hvězdu a potřebných spotů rozostřené hvězdy, jsem nafotil i pár snímků Venuše. Už při prohlídce Rigela, Mintaky a Síria ( co kdyby byl zrovna vidět Sírius B, no ne ? ) bylo vidět, že optika je mírně podkorigovaná. Nicméně, i když jsem to "Štěně" nemohl ani vytušit, tak ohybové kroužky držely konzistenci a jejich vzhled mi připadal dostatečně kvalitní. Ronchi-okulár potvrdil mírnou podkorekci, stejně tak to dokládají fotografie spotů Rigela, které byly pořízeny digikompaktem za okulárem TV Nagler 7 mm.

 

 

 

Zda je odchylka od optimální přesnosti optiky malá nebo větší, je otázkou do diskuze. Dalekohled nemá atest od výrobce, takže o mnou zdokumentované kvalitě můžeme jen uvažovat. Je pravdou, že dokud se dalekohledu nepodíváte podrobněji na zoubek, máte pocit, že kreslí velice pěkně. Pro fundovanější odhad jeho kvality si pomůžeme vypůjčením testu stejného typu dalekohledu od W.Rohra z Německa. Na jeho fotografii níže vidíte spoty umělé hvězdy, které můžeme označit už za podprůměrné, i když odstraněním zbytkového astigmatismu by výsledek byl o něco lepší ( autor uvádí 9% ). I když je potřeba si uvědomit, že Rohrův test je prováděný autokolimací a tudíž jsou odchylky dvojnásobné, tak i přesto můžeme říci, že mnou testovaný Meniscas je na tom o poznání lépěji, takže si myslím, že jeho Strehl bude určitě lepší než 0,9 a přesnost optiky odhaduji na minimálně lambda/4 až 5 p.t.v.

 

 

 Dokonalý není ani můj OMC 200 - je rovněž mírně podkorigovaný, odchylka je menší, než u recenzovaného Meniscasu. Atest k němu od výrobce nemám, ani jsem ho změřit nedával. V době jeho výroby udával Orion Optics u této levnější varianty "Standard" přesnost L/6 pv, později garantovaná přesnost poklesla na L/4. Nicméně dalekohled ukazuje velice pěkně a jeho ( mnou udávané ) maximální použitelné zvětšení 600x až 800x není ani tak limitováno nedostatečnou ostrostí, jako zbytkovou barevnou vadou menisku, která svědčí o tom, že mohl být vyroben s větší pečlivostí. Ale při běžných zvětšeních si není třeba stěžovat... 

 

 

Rovněž recenzovaný Meniscas nemá problém se zvětšením 4 až 5-ti násobku průměru, jeho korečkní menisek je opticky dokonalý, neboť je problém najít sebemenší zbytkovou barevnou vadu, která tam z podstaty v malinké míře musí být. Obzvlášť na bližších cílech kreslí excelentně ( podkorekce se nejspíš při zaostření blíže než nekonečno postupně srovnává ), jak jsem si to ověřil brzy ráno na kapkách vody od tající námrazy na oplechované atice střechy paneláku poblíž. Odlesky slunce na těch kapkách mi vytvořily testovací umělou oblohu - viz. fotografie ohybových kroužků níže :

 

 

Nafotil jsem i obvyklé síťky proti holubům a spolu s nimi i kolíčky na prádlo - snímky, které dobře ilustrují kresebnost dalekohledu v celém poli snímače APS-C. První snímek je zaostřen na síťku, druhý na trojici s modrým kolíčkem. Oba snímky si můžete prohlédnout ve 100% rozlišení otevřením na nové kartě.

 

 

 

 

Další mé oblíbené testovací objekty dosažitelné z mé lodžie jsou patrné na snímku níže ( k dispozici i 100% rozlišení ), pro ilustraci kvality kresby jsem vybral cíle s označením 3 a 6. Jejich snímky lze rovněž rozklinout na maximální rozlišení otevřením na nové kartě. Z uvedených testovacích záběrů je evidentní, že kresebnost Meniscasu je velice dobrá až vynikající.

 

 

 

 

Dalekohled jsem otestoval i fotografováním Venuše a Měsíce. V případě snímání Venuše jedinou expozicí byl seeing vynikající, při fotografování Měsíce velmi dobrý. Na snímku níže jsem zdokumentoval vynikající seeing i poněkud netradičním záběrem na displej Fujifilmu XT-1 - Venuše je 10x zvětšená lupou v režimu "live-view" a je na ní dobře patrná atmosférická difrakce. Výsledný snímek planety, který vznikl prodloužením ohniska dalekohledu TV Barlowem 3x, hned následuje.

 

 

 

Při ohnisku 1800 mm se Měsíc ještě vejde na plochu čipu APS-C. Přikládám dva výřezy snímku kolem první čtvrti. Obzvlášť na druhé fotografii ( 100% výřez z neupraveného snímku ) stojí za povšimnutí velmi dobrá kresba Meniscasu v celém poli snímače.

 

 

 

Větší centrální zástin tohoto Maksutova dává příslib většího otvoru na výstupu a tím pádem i použití 2" širokoúhlých okulárů s delším ohniskem. A skutečně - bez viditelné vinětace jsem se s nadšením kochal pohledem přes Nagler 26 mm a Panoptik 35 mm. Nadprůměrně kvalitní kresba v celé ploše fotografie se potvrdila i při pozorování, neboť zbytkové sklenutí pole je zcela marginální a v kvalitních okulárech jsou hvězdy bodové až u clony. Toto bylo pro mne velmi příjemným překvapením, protože tak kvalitní kresbu napříč celým polem bych čekal u Rutten Maksutov-Cassegraina ( tzv. "Rumak" ), který má separátní sekundární zrcátko. OMC 200 je také "Rumak", ale sekundár je prťavý a zadní otvor malý, takže kvalitní kresbu v celém poli širokoúhlého okuláru si mohu užívat jen při větších zvětšeních. To v Meniscasu můžete použít i 42 mm 2" okulár, čímž se dostáváte na 43-násobné zvětšení s výstupní pupilou o průměru 4,2 mm, tedy velmi příznivé parametry pro přehlídku oblohy a brouzdání hvězdnými poli. A toto vše s parádní kresbou, velmi dobrým kontrastem a bez difrakčních křížů... Fakt jsem si to užíval, protože i právě kvůli tomuto - tedy díky bodově vykresleným hvězdám jako u refraktoru - mám Maksutovy velice rád ... 

Meniscas není se světelností 1:10 planetárním speciálem, jako OMC 200, ale to neznamená, že neukáže planety dostatečně kvalitně. Mírný pokles kontrastu je oproti Angličanovi patrný, ale v porovnání se Schmitd-Cassegrainy je kontrast detailů pořád hodně nadprůměrný a hranová ostrost stejně tak. Když už jsme u toho porovnání "MC vs. SC", tak vězte, že tento Meniscas dá kresbou na ose 8" SCT pěkně na frak, mimo osu bude porážka SC úplně drtivá ( Schmidt-Cassegrain obvyklého provedení má totiž velmi sklenuté pole ). Jsem přesvědčen, že ani větší průměr 9,25" SCT nebude na běžného 180 mm Maksutova na ose stačit- rozuměj při detekování detailů při pozorování planet. Ve fotografické praxi tomu bude jinak, neboť větší průměr dává více vyniknout stále dokonalejším snímačům a statistickému výběru algoritmů v programech k tomuto používaných. 

 

SHRNUTÍ A ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ

Minimálně 30 let starý Meniscas 180 prokázal, že má své nesporné kvality, které mu dodnes umožňují plnit roli univerzálního teleskopu - ukáže velmi dobře tělesa solárního systému a stejně tak širokou paletu objektů DSO. Nadchnou vás jeho fotografické kvality, především při snímání Měsíce a planet. Tato přeci jen jinak pojatá recenze byla pro mne tak trochu i srdeční záležitost. Jednak díky mé lásce k Maksutovům a jednak díky vzpomínkám na studentská léta a začátky s astronomií a stavbou dalekohledů. Prostě jsem si to s tímto dnes již kultovním kouskem pár týdnů dosyta užíval...Díky za to...

Na úplný závěr přidávám ukázku, která dokladuje velkou sběratelskou hodnotu tohoto dalekohledu...