Když se před časem objevily první GoTo Dobsony firmy Sky Watcher vzbudily dozajista pozornost mnohého astronoma. Díky šikovnému umístění enkodérů  (snímačů natočení) přímo na osách je je možné využívat současně jak GoTo tak i manuální systém bez ztráty ustavení. V tomto článku se podrobněji podíváme na největší dalekohled z této řady, Dobson o průměru zrcadla 405 mm.

Úvodem

   Firma Sky Watcher vyrábí jak motorizované Dobsony  (GoTo), tak jejich manuální sourozence bez této elektronické podpory v průměrech primárního zrcadla od 200 do 405 mm (viz tabulka níže). na první pohled dozajista zujme dělený, z části zasunutelný tubus se třemi nosnými tyčemi.  Díky tomu lze zkrátit délku tubusu cca o jednu třetinu a snadno jej umístit např.  na zadní sedadlo průměrně velkého vozidla.

   Vlastní přístroj je dodáván třech samostatných krabicích (menší průměry mají o krabici méně), kde v té nejmenší naleznete samostatně zabalené zrcadlo. V té nejtěžší naleznete vlastní montáž, kterou si musíte sami složit (není to nic těžkého, snadno to zvládne každý pohodlně během půl hodinky).  Montáž spočívá k připojení bočnic a čela k vlastní motorizované platformě (ta je vcelku logicky dodávána již kompletovaná :-) ). Zde je patrný asi největší rozdíl 405 mm varianty oproti menším průměrům, kdy vlastní montáž je spojena pomocí šroubů s velkými hlavicemi. Vlastní montáž tak lze velmi rychle opakovaně složit a rozebrat bez použití nářadí (menší průměry jsou spojovány pomocí šroubů na imbus). To ocení zejména ti, kteří mají v plánu občas tento dalekohled vyvést za lepšími podmínkami. S ohledem na váhu jednotlivých komponent u 405 mm varianty ale raději někoho požádejte o pomoc při nakládání přístroje do auta.

    Součástí dodaného přístroje je i optický hledáček 8x50 a dva základní okuláry (25 a 10 mm). Ač na nich naleznete nejčastěji nápis "SA" nebo "Super" (pozn.: občas jsou ale tímto označením signovány vylepšené Kelnerovi okuláry) jedná se v tomto případě o klasické jednoduché čtyřčočkové okuláry Plosslovi konstrukce. Z pohledu výrobce jednoznačně ekonomická volba, která uživatele neurazí ale ani nenadchne.

Tab. 1: Přehled GoTo dobsonů firmy Sky Watcher

Optika

   Druhá krabice pak skrývá vlastní tubus přístroje, do kterého je třeba vmontovat primární zrcadlo (sekundární je již osazeno). Už po rozbalení primárního zrcadla vás jistě zaujme jeho nízká hmotnost. Vlastní zrcadlo (řeč je o verzi 405/1800) je totiž velmi tenké a svoji konstrukcí se podobá spíše zrcadlům ze systému Schmidt Cassegrain. Vlastní skleněný korpus zrcadla se podobá mělké míse ze spodu pouze zpevněné žebry. Ve střední zadní části je pak přichycena vlastní kovová mřížka, která slouží k vlastnímu vmontování do tubusu dalekohledu. Po kompletaci pak již vypadá zespodu přístroj téměř klasicky - po obvodu jsou 2x3 kolimační šrouby.

   Před montáží zrcadla jsme ještě neodolali a umístily jej na optickou lavici a zkusili  autokolimační a čárový test. I zde byly výsledky v obou případech velmi příznivé. Zrcadlo jako celek vcelku bez problémů splňuje deklarovanou přesnost plochy la/6. V našem konkrétním případě byla přesnost plochy s vyloučením centrální oblasti, viz níže, velmi blízká hodnotě la/8. Navíc nikde nebyly v pracovní oblasti zrcadla viditelné žádné výrazné zóny či deformace. Obdobně dopadl i test po osazení do tubusu, tedy se sekundárním zrcátkem. Malá deformovaná oblast (prohlubeň) v centrální části zrcadla nás může ponechat klidnými - protože je zastíněna sekundárním zrcadlem nemá na výsledný obraz prakticky žádný vliv. 

   Po usazení zrcadla je pochopitelně nutné provést kolimaci dalekohledu. Ta se provádí naprosto klasicky jak je u tohoto typu dalekohledu (Newton) obvyklé - šrouby na držáku sekundárního a primárního zrcadla. Než však tak učiníte, doporučuji  zejména majitelům největších průměru (405 mm) provést ještě jednu malou úpravu. Vcelku nepochopitelně je okulárový výtah pootočen oproti  ose uložení  v montáží o cca 30°. Pokud tedy nechcete během pozorování drtivé většiny objektů stoupat stále na schůdky a neustále se nahýbat nad přístroj existuje naštěstí snadná pomoc. Postačuje pootočit vrchní část tubusu se sekundárním zrcadlem tak, aby okulárový výtah byl v ose uložení (tj. pokud si stoupnete k boku montáže bude mířit přímo na vás). Naštěstí je rozmístění šroubů přichycující tubus symetrické a opravdu postačí jeho pootočení o "jednu dírku".

Obr. 1: Uložení primárního zrcadla

Obr. 2 Sekundární zrcadlo Dobsonu SW16"

Naváděcí systém a elektronika

     Vlastní montáž je klasické Dobsonovy konstrukce. Nenaleznete zde však žádní kluzné plochy Základna je s horní částí spojena ložiskem o průměru cca 250mm. Uložení dalokehledu je na pravé straně řešeno do klasického lůžka tvořeného dvěmi odvalovanými kolečky (v některých prvních variantách zde byly dokonce ložiska). Na straně levé je pak uložení a přichycení k motorové jednotce pro výškový pohyb. 

    O pohon v obou osách se starají dva stejnosměrné motorky doplněné o mechanickou převodovku. Právě zde je asi největší rozdíl stávající verze 405mm GoTo Dobsona oproti jeho původní variantě s níž přišel na trh (tj. platformě Autotrack doplněné o ovládací ručku).  Původní jednotky AutoTrack (viz obrázek níže) byly z pohledu uživatele uzavřené krabičky. Aktuální pohonná jednotka má oproti tomu zámek ala robotizovaný CPC od firmy Celestron (na obrázku velké otočné kolo/matice), kterým lze velmi snadno regulovat  sílu spojení motor-montáž , resp. sílu, s jakou lze  s montáží pohybovat. Jednotka je současně oproti té původní výrazně masivnější. Po odkrytování je ihned patrný důvod. Vlastní závěrečný převod je realizován osvědčenou soustavou šnek-ozubené kolo. Vlastní ozubené kolo má pak průměr cca 22 cm. Podobná konstrukce je využita např. i u výše zmiňovaných robotizovaných Schmidt-Cassegrainů firmy Celestron (CPC).

     Důvodem výše provedených změn byla zjevně snaha zvýšit přesnost najíždění přístroje a plynulost chodu při jeho manuálním ovládání. Jak se to povedlo si ukážeme hned  vzápětí.

Obr. 3: Prevodovka a pohon nastaveni vysky

          (vlevo- starší/původní verze s podstavou autotrack, vpravo testovaná novější verze podstavy)

Obr. 4: Prevodovka a pohon nastaveni azimutu

          (vlevo- starší/původní verze s podstavou autotrack, vpravo testovaná novější verze podstavy)

Obr5: Pohon převodovky azimutu je velmi podobný pohonu CPC

Pozorujeme

     K následujícímu pozorování byl dalekohled doplněn o  komakorektor Tv Paracorr. Ten sice není nezbytně nutný, ale výrazně zvětší velikost bezvadného zorného pole. Pozorováno bylo okuláry Penax XW o ohniskových vzdálenostech 7mm (zvětšení 257x), 14mm (128x) a 30mm (60x). Pro test rozlišení dvojhvězd pak navíc 3,5mm (514x).  Pro test byl úmyslně zvoleny objekty velmi známé. Tak máme možnost snadnějšího srovnání. Druhý důvod je mnohem prozaičtější.  Světlá letní obloha neposkytuje zrovna ideální podmínky pro extrémní test dosahu přístroje.

    Po úvodní iniciaci a ustavení přístroje využíváme planety Saturn a míříme na ní přístroj. Štěstí nám přeje. Vzduch je velmi  klidný. Obraz je při zvětšení 128x (okulár 14mm) a následně i 257x (okulár 7mm) velmi stabilní. Pro větší zvětšení (okulár 3,5mm) však již obraz značně plave. Je patrné nejen Cassiniho dělení v prstenci, ale i rozdílný odstín v barvách mezi polární a rovníkovou oblastí. Oproti vedle stojícímu APO refraktoru TMB (130/780) je obraz výrazně jasnější (chvilku přemýšlíme dokonce nad nějakým vhodným filtrem), ale i o viditelně méně kontrastní. V zásadě však pozorujeme prakticky tytéž detaily. V porovnání s druhým srovnávacím dalekohledem - Schmidt Cassegrain CPC 11" (280/2880) je rozdíl v kontrastu obrazu již výrazně menší (byť i zde je jistý rozdíl patrný).

    Prvním objektem vzdáleného vesmíru, na který jsem zaměřili přístroj byla kulová hvězdokupa M13 (okulár 14 a 30 mm). Tento až chronicky známý objekt byl zvolen zejména pro ověření kvality kresby dalekohledu. Nikoho asi nepřekvapí, že byla hvězdokupa prokreslena až do samotného středu. jednotlivé hvězdy byly krásně bodové, zřetelně ohraničené. V porovnání s 11" CPC (280/2880) ale nepozorujeme žádný výraznější rozdíl. Po vyjmutí korektoru je po přesunutí pozorované hvězdokupy k okraji zorného pole již patrný vliv aberací dalekohledu Newtonova typu. S rostoucí vzdáleností od středu přestávají být hvězdy bodové a u okraje zorného pole  jsou již jejich obrazy vlivem komy pěkně protaženy. Použití komakorektoru pro větší zorné pole  lze náročnějším astronomům určitě doporučit. Proto nasazujeme zpět korektor a přejíždíme na následující objekt. Tím byla prstencová mlhovina M57 (okulár 14mm). Největší, na první pohled patrný rozdíl mezi již zmíněným 11" CPC a testovaným Dobsonem 405mm je v jasnosti vykresleného prstýnku jako takového a zejména pak v hvězdě (13.1mag) poblíž vlastní mlhoviny. V Dobsonu je patrná na první pohled naprosto jasně a zřetelně. V CPC pak sice rovněž bez problému viditelná, zřetelně ale o něco slabší. Centrální hvězda mlhoviny je sice v teoretickém dosahu 405mm Dobsona (15mag), jednoznačná identifikace se ale nepodařila (snad za lepších podmínek). 

   Při přejíždění jsme v mezičase nastavili nejjasnější letní hvězdu  - Vegu. Obraz byl jasný (jak jinak, že), s patrným ostře ohraničeným difrakčním křížem. Vlastní hvězda byla mírně "chlupatá", což je pro tuto optickou soustavu (Newton) zcela normální.

   Kousek od Vegy je známá čtyřhvězda eps1,2 Lyr. Po najetí na ní jsou při větších zvětšeních patrné všechny čtyři složky. Sice jsou naprosto zřetelně odlišitelné, ale od čistoty obrazu ve slušním mnohem menším refraktoru (testováno oproti APO TMB130/780) má zobrazení Dobsonem poměrně daleko.  Rozlišovací schopnost určitě postačuje na odlišení mnohem těsnějších dvojhvězd, jejich obraz však bude méně čistý (nebo chcete-li chlupatější) podobně jako tomu bylo u pozorování Vegy. Zejména, je-li jedna ze složek jasnější (s ohledem na průměr to je určitě min. 5mag). Málo naplat, hlavní doménou tohoto přístroje jsou deep sky objekty.

    Posledním testovaným objektem byla galaxie s označením NGC404. Tento objekt (10.3mag) je v pouhých 7´ vzdálena od jasné hvězdy Mirach ( beta And, 2mag), která pozorování velmi ruší. Jde tak o velmi dobrý test jak kvality, tak čistoty optiky. Výhodou je zde o něco větší zvětšení (okulár 7mm), které zvýší úhlový odstup mezi oběmi objekty. Optická soustava Schmidt-Cassegrain dalekohledu CPC 11" se tohoto úkolu zhostila se ctí a ukázala mírně protáhlou mlžinku nedaleko jasného Mirachu. V optické soustavě GoTo Dobsona je galaxie patrná rovněž bez problémů. Viditelná je galaxie čočkového tvaru s jemným postupným zjasněním směrem ke středu.

    Souhrně lze řící, že optický výkon plně odpovídá průměru dalekohledu. Pro jasné a střednějasné objekty lze dokonce na místě uvažovat nad luxusem ve formě použití binonástace (nutno počítat s nutností prodloužení ohniska). 

    Mimo kvalitu obrazu určitě všechny zajímá i práce a přesnost najíždění  GoTo systému. Pokud jste již někdy pracovali s naváděním SynScan od SkyWatcheru, nebudete mít s jeho obsluhou žádný problém.  Ovládací ručka je co do hardwarového složení totožná s tou, kterou má např. montáž HEQ6. Jediný (ale samozřejmě podstatný) rozdíl je v nahraném firmwaru (pozn: od verze 3.35 je dokonce firmware společný pro všechny EQ a Az montáže - odzkoušeno a opravdu to funguje).  Vlastní ustavení je velmi prosté v souladu s manuálem umisťujeme dalekohled do vodorovné polohy směrem k severu, zapínáme a následně ustavujeme na dvě hvězdy. Bezprostředně po ustavení se přesnost vystavování objektů na obloze pohybovala kolem 4'. Na konci celonočního pozorování se pozorování se reálná přesnost pohybovala do 6-7', tedy rovněž velmi dobrá. Následující noc zkoušíme odolnost systému. Před vlastním zapnutím jej neotáčíme k severu, ale cca k severovýchodu a necháváme tubus dalekohledu v cca 10°sklonu k povrchu. Po následném ustavení montáž opět korektně vystavuje objekty na obloze. Jen chyba najíždění je o něco větší (kolem 8-10´). Subjektivní dojem byl, že se velikost chyby v tomto případě mírně zvětšovala kolem JZ (cca do 15´).  Stále ale je systém použitelný. Citlivost na správnou orientaci při úvodní iniciaci přístroje jsme tedy vypozorovali, je však výrazně menší, než je obecně tradováno (a než bylo u prvních verzí firmwaru pravidlem).

Závěrem

   Automatizované naváděné Dobsony jsou vybaveny poměrně vyspělým navigačním systémem, který značně usnadňuje vyhledávání objektů. To ocení vlastníci zejména větších průměrů.  Díky skládacímu tubusu a u největších průměrů i snadno rozebiratelné montáži je lze přitom snadno transportovat. Optická kvalita testovaného dalekohledu byla velmi dobrá a byť např. pozorování planet není hlavním určením tohoto dalekohledu, lze si za ideálních podmínek představit využití velkého průměru a tím i vysoké rozlišovací schopnost přístroje.  Děkujeme tímto firmě Supra Praha za dodání dalekohledu k testování.

Obr. 6: Autokolimační Ronchiho test primárního zrcadla (test 20 čar/mm)

          (bíle označeno oblast zastínění sekundárním zrcadlem)

Obr. 7.: Autokolimační test na hvězdu