Tentokrát jsem předem slíbenou recenzi promtně zrealizoval a protože je o čem povídat, tak bude opět dvoudílná . Nejprve jsem chtěl v podtitulku použít výstižný slogan - " Maksutov-Cassegrain - geniální optický design & prokletí seeingu v tubusu ", ale nakonec jsem zvolil formu, která vystihuje určitou míru hrdosti, se kterou teď britská firma " Orion Optics " označuje tento dalekohled. 

 

 

Aby toho nebylo málo, tak druhé označení - " OOUK " najdete na tubusu hned třikrát... To druhé signování přibylo i do žlutého potisku na karbonovém tubusu a po pravdě to působí dost disharmonicky, což můžete porovnat s fotografií předchozího modelu, který se rovněž dodával v onom karbonovém kabátě.

 

 

A konečně si teď na snímku níže můžete prohlédnout celkový pohled na provedení tohoto katadioptru, který je ve výsledku maximálně kompaktní a úžasně lehký - 3,5kg. Nejen pro mne se tedy jedná o velmi výkonný cestovní dalekohled, který disponuje několika užitečnými vychytávkami - tedy až na ten "prokletý" karbonový tubus...  Stabilita ohniska, ve smyslu minimalizace tepelných dilatací, je vám zde k ničemu, protože karbon ještě více ztěžuje temperaci už tak na toto náročného designu, a konstrukce postrádá větráčky, případně i nějaké ty větrací otvory. Ale o tom bude ještě řeč později...

 

 

Co se týče mých poznámek k nápisům na tubusu si asi říkáte cosi o těch perfekcionistech, ale já se ještě vrátím k té hrdosti, která z toho čiší... Ano, zakladatel firmy Orion Optics, pan Barry Pemberton, může být na některé jeho promyšlené a zrealizované nápady skutečně náležitě hrdý, nicméně velmi dobrá pověst díky některým opticky vynikajícím dalekohledům vzala po nějaké době za své, a to nejen z důvodu poklesu kvality díky velkému zájmu a z toho vyplývající určité masovosti výroby, ale především díky velmi negativním zkušenostem od zákazníků z celého světa, kteří si dost hlasitě stěžují na jednání této firmy s ohledem na vyřizování reklamací. 

Fotografie s dvojicí Maksutovů OMC140 je z roku 2017, kdy jsem si pořizoval katadioptr VMC 260L od Vixena. Dalekohled putoval do Německa na optickou lavici k p.Rohrovi a spolu s ním i ona dvojice Maksutovů, aby se především v jejich případě ověřilo, zda britský výrobce dodržel slíbenou přesnost  lambda/6 p.v., kterou garantuje u modelů "de luxe". Kdo čte mé recenze, tak si teď hned snadno vybaví, že si nějak nemůže vzpomenout, že by mou recenzi na téma katadioptru OMC 140 na POSECu zaznamenal. Ano, ani po dlouhých letech jsem tento článek nedokončil a nezveřejnil. Snaha o vyřešení problému, kdy jsme měli doklad od profesionálního optika, že ani jeden z dvojice Maksutovů deklarovanou kvalitu nemá, a že to není jen optickou kvalitou, ale i mechanickými nedostatky ( dalekohledy v podstatě nešly optimálně zkolimovat ), byla marná... Zůstala ve mne tehdy taková pachuť s myšlenkou, že jsme pro ně my, jako Češi, prostě taková "béčka", se kterými se nehodlají zaobírat... Jenže v průběhu těch osmi let, až do dnešní doby, se můžete na diskuzních fórech dočíst o desítkách velmi zklamaných zákazníků a do nebe volajících pochybení tohoto britského výrobce, které mně utvrdili v tom, že neomluvitelné nepravosti se dějí i domácím zákazníkům, i náročným astroamatérům v USA a pod. Abychom si rozuměli - nejde tady o mé puntičkářství, tedy že např. dalekohled místo slíbených L/8 má jen L/7, ale o to, že výrobce odešle zákazníkovi dalekohled s hrubou závadou, o které musel vědět, a kterou se případně snažil zakamuflovat... A pak to odmítá uznat a řešit ! 

Podobnou zkušenost s nedobrým koncem má i známý producent skvělých dalekohledů Roland Christen ( Astro-Physics ). Všimněte si, že jsem v předchozí recenzi, v rámci výkladu o moderních sklech, jako je S-FPL53 a jeho ekvivalenty, nezmínil světoznámou firmu SCHOTT... Ano, i tento výrobce optických skel nabízí ekvivalenty k fluoritu - N-FK56 a 58. Relativně nedávno totiž zmiňovaný a velice uznávaný duchovní otec americké firmy Astro-Physics na netu veřejně zostudil firmu Schott, která odmítla uznat reklamaci várky skel na výrobu prestižních refraktorů. Roland Christen si nechal odborně zdokladovat, že jejich optické sklo je značně nehomogenní...

 

 

Na posledním snímku výše, a následujícím níže, je zdokumentováno, že katadioptr OMC 140DX byl opravdu testován "face to face" na jedné montáži především s fluoritovým refraktorem Takahashi FC-100DZ. Bude to více obsaženo ve druhém části této recenze.

 

 

Je čas se vrátit k popisu optických a mechanických záležitostí okolo testovaného Maksutova. Použitým optickým designem je ten úplně nejjednodušší a tím je typ Gregory. Optikou aspoň trochu políbení astroamatéři vědí, že design Maksutova sestává z kulových ploch a na opravě vad se zásadním způsobem podílí meniskus, který tímto uzavírá vstupní aperturu dalekohledu. Tento prvek byl mimochodem prvotní pohnutkou pro návrh tohoto designu, neboť ruský optik Dmitrij Dmitrijevič Maksutov dostal za úkol vymyslet a zrealizovat odolný školní dalekohled. Nutno podotnout, že se mu to povedlo a jeho optický design se stal světoznámým. Jeho myšlenku ještě více zdokonalila východoněmecká firma Carl Zeiss Jena, která pro výrobu školního teleskopu Meniskas 180 použila stejný optický design, ale jeho mechanické provedení je ještě více opancéřované...  Takže díky D.Maksutovovi a jeho populárním teleskopům si teď zoufáme u temperace Maksutov-Cassegrainů při velkém teplotním gradientu. A aby toho nebylo tak málo, tak denně trpí po celém světě nemalé množství nemocných při gastroskopii, protože tu hadici, kterou u toho polykáte, vymyslel taky on... 

Výhodou Maksutov-Cassegraina typu Gregory je to, že sekundární zrcátko zrealizujete náparem středu onoho negativního menisku. Nevýhodou je to, že jiné vady, než je sférická aberace, moc opravené nejsou... Kvalitnější kresbu mimo osu má design Rutten-Maksutov ( také Rumak ), který používá pro sekundár vlastní rádius. Sekundární zrcátko je zpravidla uchycené v otvoru menisku a slouží i ke kolimaci soustavy. Optický inženýr Harrie Rutten z Holandska se také podílel na výpočtu optického designu katadioptru OMC 140, spolu s Barrym Pembertonem - výsledkem je modifikace Gregoryho designu, ve kterém je aplikována asférizace primárního zrcadla. Elipsoid hlavního zrcadla tak velmi výrazně redukuje komu. Je doloženo, že tomu tak je, a difrakční limit je splněn minimálně ve vykresleném kruhu o průměru 30mm.

Základní informace o dalekohledu jsou patrné z obrázku níže :

 

 

Hodnota centrálního zástinu se z různých zdrojů liší - výrobce udává na svém webu průměr sekundáru 44mm, což není pravda... Nápar na menisku má průměr 47mm a na primárním zrcadle je průměr zacloněného středu až 49mm. Fotograficky jsem tyto hodnoty potvrdil, takže správná hodnota centrálního zástinu u OMC 140 činí 35%, jak některé zdroje uvádějí. Hodnota centrální obstrukce je tedy dost vysoká a celkově dobře srovnatelná se zástinem u běžných Schmidt-Cassegrainů. Jak to vypadá v praxi se brzy dozvíte... Prozradím jen to, že vzhledem k očekávanému pesimismu, právě vlivem toho centrálního stínění, jsem byl kontrastem a ostrostí hodně příjemně překvapen... Bude to určitě i tím, že na rozdíl od předchozích exemplářů OMC140DX, které jsem testoval, je tento kus naopak opticky lepší, než garantovaných lambda/6. Parametry dalekohledu si můžete nastudovat i na firemních stránkách a určitě si přečtěte to povídání, které je plné sebechvály... 

https://www.orionoptics.co.uk/product/omc140dx/

 Tvrzení výrobce o tom, že de facto neexistuje tak kvalitní refraktor stejné apertury, kterému by se OMC140 nevyrovnal, je samozřejmě velmi troufalé, a řádný refraktorián v tento moment nevěřícně kroutí hlavou . 

 Pojďme se podívat na zadní část dalekohledu OMC 140, tedy na dostupnost ohniska za primárem. Na výstupu z dalekohledu, který je clonkou omezen na 23 mm, je k dispozici běžně používaný závit M68. Situace je zdokumentována na fotografii níže :

 

 

Výrobce vám k dalekohledu dodá dva kroužky na bázi onoho závitu M68. Ten druhý slouží jako redukce z tohoto závitu na závit SC. Dále dostanete redukci z SC závitu na šachtu 1,25". Tu rovnou vyhoďte, pakliže si šetřením na nesprávném místě nechcete díky surovým imbus šroubům brutálně ocejchovat veškeré vaše příslušenství, které do ní upnete. Takže jsem ji ani nefotil - na snímku níže jsou použity kvalitní redukce od Baaderů. Vidíte, že na SC závit můžete napasovat jak výstup 1,25", tak T2, ale i 2".

 

 

Nikde jsem nenašel, jaká je pro tento katadioptr ideální poloha ohniska, tedy jak moc má být vysunuté ven z dalekohledu. Je to důležité i z důvodu možné vinětace, kterou bude mít na svědomí ta clonka s průměrem 23mm, pokud vysunete ohnisko příliš moc daleko za primár. Zmiňovaná clonka půjde i vyndat, čímž se výstupní apertura zvětší na téměř 28mm. Ona tam samozřejmě svou roli má - dalekohled má i ve dne a v protisvětle vynikající kontrast a můžete jej používat i jako skvělý dlouhoohniskový teleobjektiv. Zde se žádné vinětace bát nemusíte, když budete fotoaparát používat bez zrcátka. 

Když jsem použil konfiguraci s rychloupínačem Zeiss a T2 hranolem Baader, tak bez viditelné vinětace ( s ponechanou clonou s 23mm otvorem ) jsem mohl pozorovat i TV Panoptikem 27mm ( nebo 28mm ES okulárem ) a také vynikajícím okulárem Takahashi LE 40mm - jeho 50° zdánlivé zorné pole je pořád o dost příjemnější, než 40° pole běžného 1,25" Plossla, přičemž tato konfigurace je pro OMC 140 taková hraniční pro docílení minimálního zvětšení ( tedy 50x ) při výstupní pupile o průměru 2,8mm. Ona tam samozřejmě z fyzikální podstaty nějaká vinětace bude i u toho LE 40, ale ve dne není vidět vůbec. TV Plossla 55mm jsem ještě nezkoušel, ten ale bude vinětovat určitě a silně.

Myslím si, že pro pozorování s větším hranolem/zrcátkem bude lepší ten první mezikroužek M68 nepoužít. Původně to tak totiž bylo, protože Orion Optics dodával OMC 140 jen s jedním kroužkem, tedy rovnou M68 -> SC. Kroužky, které byly dodány k tomuto testovanému kusu, jsou do sebe zakouslé a nedaří se mi je oddělit, protože je logicky nechci poničit. Takže musím v této oblasti ještě trochu laborovat a chod paprsků před ohniskem proměřit a propočítat.

Další, co se u tohoto Maksutova opravdu povedlo, je ostření posuvem primáru realizované mikrometrickým šroubem. Je to skutečně precizně provedeno, takže ani při velkém zvětšení se nemusíte bát, že by obraz poskočil. Že ten mechanismus posuvu hlavního zrcadla není úplně rovnocenný kvalitnímu Crayford-výtahu poznáte jen v okamžiku reverzu, kdy pocítíte určitou vůli, tedy že chviličku trvá, než při změně otáčení mikrošroubem tento znovu zabere... Pokud chcete vidět, jak mechanismus ostření vypadá, nechám vás nahlédnout do útrob  tubusu :

 

 

Prohlédnout si můžete i důkladný clonový systém v tubusku nebo meniskus s náparem sekundáru. 

 

 

Všimněte si poměrně značné tlouštky menisku, tedy slušná masa skla, která se musí teplotně vyrovnávat... Tímto se dostáváme k problematice temperace Maksutov-Cassegrainů obecně, ale i konkrétně tohoto modelu. Jak už jsem výše psal, karbonový tubus je u tohoto menšího modelu velkou nevýhodou, protože u relativně malého průměru tubusu není místo pro větráčky. Větší sourozenec OMC 200DX je na tom daleko líp, protože větráčky má, a nově i větrací otvory vpředu u menisku. Ano, přesně takto by měl být vybaven ideálně navržený Maksutov-Cassegrain...

Ve 2. části navážeme na dnes započatou problematiku seeingu v tubusu a hlavně se pak budeme věnovat praktickým poznatkům z praxe, samozřejmě i s ohledem na porovnávání s jinými dalekohledy...