Ano, už dávno jsem slíbil uživatelskou recenzi tohoto skvělého refraktoru, který je poslední verzí ze série 100mm apo-refraktorů známé japonské firmy Takahashi-Seisakusho. Konečně na to došlo, takže se můžeme pustit do toho...

Hned v úvodu mého článku mohu poznamenat, že tato poslední modelová varianta je bezesporu nejlepším fluoritovým refraktorem s průměrem objektivu 100mm, jaký kdy firma Takahashi vyrobila... Samozřejmě se za chvíli dočtete, proč tomu tak je, a proč lze věřit konstatování japonského výrobce, který tvrdí, že fluoritový dublet tohoto dalekohledu je tak kvalitní, že nahrazuje i donedávna vyráběný apo-triplet TSA-102. 

 

 

 

Než se pustíme do odbornějšího výkladu o vlastnostech fluoritových objektivů v refraktorech Takahashi, můžete se na několika snímcích pokochat velikostním srovnáním dalekohledů FC-100DZ ( 100/800 ) a FOA-60Q ( 60/900 ), a také řadou jak firemních, tak neoriginálních doplňků, které k provozování potřebujete. Následující fotografie je k dispozici i ve větším měřítku.

 

 

Podstatné doplňky k refraktoru FC-100DZ jsou signovány značkou "More Blue" patřící japonskému Hutechu ( podobně jako Borg ), který začal relativně nedávno produkovat pod výše uvedenou značkou příslušenství i pro dalekohledy Takahashi. Velmi kvalitní a designově líbivé doplňky můžete zakoupit na firemním webu "Astro Hutech E-Store", v Evropě pak u britského "FLO". Něco málo i u německého TS. Stále více užitečných součástí se značkou "Lacerta" nabízí pro dalekohledy Takahashi i rakouský prodejce "Teleskop-Austria" ( např. upínací kruhy pro FOA-60 ).

 

 

Teď už se můžeme podívat na výrobcem udávané diagramy, které dokladují špičkovou kvalitu refraktoru FC-100DZ, včetně srovnání s dosavadními nejlepšími refraktory od firmy Takahashi, tedy FC-100DL a FOA-60. V následujícím obrázku najdete i spot-diagramy vylepšené originálním rovnačem 1,04x a rovněž originálním reduktorem FC-35RD ( 0,66x ).

 

 

Největší devizou je u refraktoru FC-100DZ, podobně jako u menšího brášky FOA-60, velmi plochý průběh parametru Strehl-Ratio napříč viditelným spektrem.

 

 

Následuje srovnání s předchůdcem v roli nejlepšího 100mm fluoritového refraktoru od firmy Takahashi, tedy s modelem FC-100DL, vyráběným pouze v limitované sérii, a srovnání s vůbec nejkvalitnějším refraktorem Takahashi, tedy modelem FOA-60.

 

 

 

Další dva diagramy jsem si vypůjčil z webu "Scope Views" ( Roger Vine ) a vzápětí i vysvětlím proč...

 

 

 

Nadšenci pro dalekohledy Takahashi, kteří si říkají "takofilové", mezi něž zkušený Roger Vine nesporně patří, vedou už od počátku fluoritové éry firmy Takahashi obsáhlé diskuze o kvalitě a porovnávání refraktorů - a to už je bratru 50 let.

http://www.scopeviews.co.uk/

Nás zajímá především milník, kdy se na trhu objevil první fluoritový refraktor Takahashi s průměrem 100mm, a tím je rok 1981, kdy světlo světa spatřil model FC 100, který měl úplně stejnou ohniskovou vzdálenost, tedy 800mm, jako současný model DZ, a jeho vzduchový dublet byl shodné koncepce, a tou není klasický Fraunhofer, ale Steinheil... Ten má opačné pořadí čoček - je tedy u něj fluoritový prvek uvnitř tubusu vzadu. Důvodem použití tohoto optického designu bylo to, že před více než 40-ti lety neexistovala technologie, jak nanést potřebné vrstvy na krystal fluoritu, který je relativně měkký a tudíž choulostivý na poškození. Během cca 10-ti let, tedy ještě během produkce refraktoru FC 100, byla potřebná technologie dotažena ke zdárnému konci a tudíž i poslední vyráběné exempláře modelu FC 100 už měly fluoritový člen s nanesenými vrstvami.

Tohoto pokroku využili bratři Takahashiové k tomu, aby vyvinuli nový model fluoritového refraktoru FS-102, v němž použili klasický Fraunhoferův design ( proto i označení FS = Front Surface ). V kuloárech se hovořilo i o tom, že výroba Fraunhoferova objektivu je přeci jen levnější... Dalekohled měl ohniskovou vzdálenost 820mm a světelnost F8,1. Dodnes je pokládán za jeden z nejlepších planetárních dalekohledů z dílny Takahashi a tvrdí se, že je to také tím, že je výborně korigován na červenou barvu - lépe než triplet TSA-102 ( viz. poslední diagram výše ), což se snadno pozná při pozorování Marsu především. Vzpomínám na dobu, kdy jsem místo mé osvědčené SW ED100 občas používal kamarádovu ED120, která právě tou nadměrnou červenou trpěla, což opravdu na tom Marsu dost vadilo...

Je třeba ještě připomenout, že firmou, která ovládá pokrokové technologie na obrábění krystalu fluoritu vápenatého, není samotná Takahashi, ale jiná japonská firma, která je sesterskou divizí Canonu s názvem Canon Optron... Takahashi-Seisakusho pouze dodává vypočtený optický design. Stejně takto kooperuje další velký japonský  výrobce dalekohledů - Vixen, a stejné to bude i s refraktory Borg od firmy Hutech...

Pokrok většinou nezastavíš, a tak i věhlasný FS-102 musel uvolnit místo ještě pokrokovějšímu dalekohledu s označením FC-100D. Písmeno D znamená "digital", tedy nutné přizpůsobení refraktorů Takahashi na novou éru digitální. A vy už víte, že zbytková modro-fialová barevná vada fotografických refraktorů nejde moc dohromady s moderními čipy se stále menšími pixely... Zvýšená potřeba fotografického nasazení si vynutila i tomu vhodnější světelnost - F7,4 - kterou najdete u obou základních modifikací, tedy refraktorů FC-100DC a FC-100DF. Nároční "takofilové" samozřejmě odhalili mírné zhoršení barevné korekce oproti starším modelům, což dokladují i diagramy poskytnuté samotným výrobcem. Nicméně těm nejnáročnějším uživatelům nabídli bratři Takashiové dvě výrobní várky prodlouženého modelu s F9 - FC-100DL, což byl velmi vydařený kousek. A jak už víte, vývoj se nezastavil ani zde a firma Takahashi přišla se vskutku revolučním modelem FC-100DZ, do kterého implementovala všechny "nej..." ze všech předchozích modelů fluoritových refraktorů o průměru 100mm. 

 

 

 

Poslední model DZ má zpět světelnost F8 a jeho výsledná barevná korekce je ještě lepší, než u limitovaného DL typu s F9, což už jste postřehli z firemních diagramů výše. Je tedy zřejmé, že v optickém designu bylo použito nějaké lepší, resp. vhodnější a moderní sklo v doprovodném prvku k fluoritu. V této souvislosti se v diskuzních fórech vedou rozpravy o tom, že vývoj v této oblasti poznamenal, a následně urychlil, zákaz používání těžkých kovů v optických sklech. Zda se tento problém vyskytl i u firmy Takahashi nevím, ale protože jsem desítky let používal fototechniku značky Pentax, tak mohu potvrdit, že u něj to problém byl, a to dost velký, rozuměj viditelný ve zhoršené korekci objektivů.

Další dalekosáhlé diskuze kolem refraktorů Takahashi se vedou k poměrně nečekanému kroku, který nastal zahájením produkce modelové řady FC-100D - výrobce se vrátil k optickému designu Steinheil. Nejsem zkušený optický návrhář s 30-ti letou praxí, navíc s fluoritovými čočkami, abych tady mohl fundovaně prohlásit, jestli je dublet se vzduchovou mezerou v konfiguraci Steinheil v něčem opticky lepší, či vhodnější, než klasický typ Fraunhoferův. Osobně si spíš myslím, že hlavním důvodem bude stále ochrana fluoritového krystalu, jak z pohledu mechanického, tak v souvislostmi s nanášením antireflexních vrstev. Je totiž nezpochybnitelné, že krystal fluoritu vápenatého figuruje v Mohsově stupnici tvrdosti "jen" na čtvrté příčce s deseti, a že zadní čočka dubletu nemusí mít tolik ochranných, případ. hydrofobních, vrstev. A musíme si rovněž připustit, že role marketingu má taky svou váhu .

Součástí rozprav na toto téma je i vážná otázka, ba přímo obava, zda může nechráněný CaF2 dojít k újmě z nečistot v ovzduší. Chtělo by to erudovaného chemika & mineraloga na zodpovězení této otázky, já jsem našel zmínku o tom, že SO2, tedy oxid siřičitý, by ve větší koncentraci nějakou neplechu napáchat mohl... Někdo zase straší tím, že fluorit postupně degraduje i přílišnou vlhkostí... Zde jsem zjistil, že v tomto k měknutí CaF2 dochází až u opravdu hodně vysokých teplot kolem 600°C. Osobně řeším i otázku používání fluoritového refraktoru jako slunečního dalekohledu - je totiž v odborné literatuře specifikováno, že fluorit nesnáší velké tepelné šoky. Ale opět nevím, co si pod "velkým tepelným šokem" mám přesně představit. Spíš než objektivu mne v otázce náhlého vystavení fluoritu velkým teplem napadají okuláry, kde se snad CaF2 čočky nepoužívají. Ale pozor ! Majitelé fluoritového konvertoru od Baaderů by v tomto měli být obezřetní... . Dost strašení, debatu o ochraně fluoritových čoček uzavřeme tím, že se prokazatelně najdou výrobci, kteří na fluoritové čočky žádné ochranné vrstvy neaplikují - akorát se přesně neví, zda je to tím, že vzhledem k velmi malému indexu lomu fluoritu nejsou antireflexní vrstvy tolik potřeba, anebo tím, že to prostě dotyčný výrobce neumí... .

 

 SHRNUTÍ

   V závěru 1.části této recenze dokončíme pojednání o základních opticko-mechanických vlastnostech refraktoru FC-100DZ, abychom se v 2.části mohli podrobněji ponořit do praktických zkušeností i nějakého toho srovnávání...

Jak už jsem výše naznačil, model DZ skutečně podědil po předcích jen to nejlepší. A to nejen opticky, ale také celkovým konstrukčním provedením. Výsledkem je velmi kompaktní provedení, kterému prospívá zasouvací rosnice a zmenšení průměru tubusu. Celkově tedy logicky i nižší hmotnost. Je v praxi odzkoušeno, že po odšroubování fokuséru se tento refraktor vejde do příručního zavazadla určeného k přepravě na palubě letadla. Dalekohled se velmi rychle temperuje, přičemž doba k vyrovnání optiky je zhruba poloviční, než u vzduchového tripletu stejného průměru. Máme tedy co do činění s téměř ideálním dalekohledem, jehož optika je prvotřídní a jehož průměr 100mm se pokládá za takové minimum, se kterým už jsou k vidění velmi pěkné detaily, atd. Zkrátka  - je v něm vidět daleko víc detailů, než v 3" refraktoru...a naopak "pětipalec" už postrádá to kouzlo snadno přenosného dalekohledu...

 Dalekohled Takahashi FC-100DZ provozuji i na mé oblíbené stavebnicové a cestovní montáži Vixen AP. Tato kombinace představuje velmi kompaktní a poměrně lehkou sestavu, se kterou člověk daleko ochotněji vyráží do terénu, na rozdíl od pomyšlení, co všechno těžkého budu muset nanosit do auta... Tuhost montáže AP je pro takto velký dalekohled pořád velmi dobrá i pro planetární pozorování při velkém zvětšení, což jsem v minulosti vyzkoušel s refraktorem Vixen ED103, který je o něco mohutnější. 

 

  

V poslední dvou letech se začínají v naší astroamatérské branži rychle prosazovat velmi kompaktní AZ/EQ montáže s harmonickými převodovkami, které teprve budou tou ideální volbou nejen pro létání za kvalitní oblohou. Jejich nevýhodou je ale vyšší pořizovací cena, která je dobře porovnatelná s cenou fluoritového refraktoru a s narůstající nosností navíc stoupá strmě vzhůru stejně, jako cena fluoritového dubletu se zvětšujícím se průměrem...

 

V samotném závěru přidávám jednu fotografii detailu Měsíce pořízené jedinou expozicí mobilním telefonem Vivo X100 Pro, za okulárem Nagler T6, a v refraktoru FC-100DZ.