Úvodem slíbeného volného pokračování s tématem o triedrech vhodných i pro astronomii jsem na předchozí články navázal titulním snímkem dvou vynikajících binokulárů - Fujinona 10x50 FMT-SX a Swarovského EL Swarovisiona 10x50 - o jejichž vlastnostech jsem podrobně referoval. Myslím, že nebudu od pravdy daleko, když troufale napíšu, že lepší kvality se v průměru objektivu 50 mm v budoucnu můžeme dočkat jedině a opět od rakouského výrobce, až bude v tomto rozměru inovovat už postarší produkci...
Doposud jsme se kolem astro-triedrů bavili především s ohledem na specifika a požadavky, zkrátka technické problémy, které ztěžují výrobcům dosažení kvalitní kresby hvězdné oblohy. Od tohoto pohledu teď odstoupíme a budeme se bavit o tom, jak velký triedr je vlastně pro náš účel nejvhodnější... Když se někde přidružím k debatě o tomto "výběru" a z hloučku slyším názor, že přece triedrem 6x30 vlastně nic neuvidím, tak se jen potutelně usmívám a spíš je mi líto tohoto jedince, který se z mého pohledu ochuzuje o určitou část spektra, rozuměj radosti z krás vesmíru... Pokud ještě plně nechápete, následující snímek vám pomůže :
Ano, noční obloha, pozorovaná v lepších podmínkách, je krásná v jakémkoli binokuláru a naše oči nevyjímaje. Když jsem poprvé viděl chilskou oblohu, tak jsem si ji dlouze a fascinovaně prohlížel pouhýma očima. Až pak jsem sáhl po triedru a prohlížel bohatá hvězdná pole, dosud nepoznaná. A teď si představte, že většina milovníků oblohy ani netuší, že dnes existují velice sofistikovaná divadelní kukátka - ano, stále se jedná o Galileův dalekohled, ale uzpůsobený pro astronomii - která při zvětšení cca 2x mají velmi kvalitní kresbu v podstatě v celém zorném poli, přidají vám min. 1,5 magnitudy a zobrazí celá souhvězdí... Tyto dalekohlídky totiž při zdánlivém zorném poli cca 70° zobrazí na obloze pole o velikosti 36°. Takže zapomeňte na to, že jste doposud poznali jen klasická divadelní kukátka, která připomínají pohled klíčovou dírkou. Takovýchto kukátek se nabízí několik druhů ( 2 x 40 od Heliosu, 2,1 x 42 od Vixena, 2,3 x 40 a 3 x 50 od United Optics - Kassai ), ale žádné není tak dobré, jako to, o kterém tady a teď píši :
Takže u nás v EU jde tedy o Omegon 2x54, v USA o Orion 2x54. Třešničkou na dortu je závit M56x0,75 pro UHC filtry.
Kvalitní modifikované galileovské kukátko, co by "prodloužené oči", se dá s trochou šikovnosti i vyrobit ze zakoupených telekonvertorových předsádek. Kamarád Honza Kubica si dal tu práci, že na netu vytipoval nejlepší návrhy, abychom je mohli v praxi vyzkoušet. Na internetu jsme koupily potřebné plastové díly ( v případě prvního vzorku ) z 3D tiskárny a Honza vše slepil a smontoval. Druhý vzorek už vyžadoval větší zručnost, protože parametry kukátka - 3x65 - napovídají, že u části zájemců bude problém docílit optimální rozteč, která je zde pevně daná. Telepředsádky bylo nutno upilovat a poté napevno slepit epoxydem. Obě kukátka mají pro obrýlené jedince potenciální nevýhodu, protože z principu nejdou zaostřovat - takže se někomu může stát, že nebude mít ostré nekonečno. V tomto případě lze dokoupit korekční dioptrické čočky pro hledáčky starších zrcadlovek a ty pak nalepit za očnici "okuláru" předsádky. Výhodou jsou logicky v tomto případě kontaktní čočky.
Modifikované kukátko z předsádek Sony Teleconversion Lens 2x dává excelentní velmi širokoúhlé "naglerovské" zdánlivé pole, včetně charakteristického zkreslení Naglerů, a tudíž vynikající prostorový dojem. Větší kukátko se zvětšením 3x má naopak zdánlivé zorné pole jen něco málo přes 50°, za to vzorově ostré a bez zkreslení. Je velmi vhodné i na pozorování krajiny - já ho například oceňuji při toulkách noční Prahou.
K použitému galileovskému systému je potřeba doplnit dvě principiální optické zákonitosti. Systém nemá žádnou vzdálenost výstupní pupily - oči je potřeba dát co nejblíž. Čím blíž, tím širší pole budete mít... V praxi není žádný problém opřít oči ke kukátku nadoraz. A dále - výstupní pupilou u tohoto systému je vaše zornička, tzn., její momentální průměr během dne, resp. maximální možný průměr ve tmě daný stářím vašeho oka. Proto je přesné určování klíčových parametrů u těchto kukátek kapku ošemetné a logicky uvidíte ve dne menší zorné pole, než v noci... Z uvedeného pro optické návrháře vyplývá to, že širší a kvalitnější zorné pole budou dávat světelnější objektivy - proto bylo snahou nadšenců z astrokomunity použít ony vícečočkové telekonvertory-předsádky.
Dvěma šťastlivcům se při experimentování s takovýmito telekonvertory povedl skutečně husarský kousek. Prvním je Němec Jochen, který našel ideální konvertor 1,6x pro stabilizované Canony 15x50 a 10x42, čímž získal nové rozměry - 24x48 a 16x48. Především pro větší IS triedr je to fantastická vychytávka, protože zcela nečekaně došlo i k tomu, že dalekohled ztratil zbytkovou barevnou vadu a stabilizace přestala trpět zbytkovými neduhy - zmizelo chvění a občasné protahování hvězd. Vzhledem k tomu, že uvedený nápad byl realizován před téměř 8-mi lety, navíc už s nevyráběnými telekonvertory, je dnes zcela marné je sehnat. Navíc sám německý astroamatér připouští, že musel koupit 8 ks předsádek, aby dal dohromady souosý pár, navíc se stejnou dioptrickou korekcí...
Druhým je astroamatér z Japonska, který našel absolutně ideální telekonvertor pro ultimativní binokulár Nikon WX 10x50. S předsádkou 1,7x od Olympusu získal vynikající rozměr 17 x 56 ! A to bez přidané vinětace a bez ztráty optické kvality v krajích pole !
Uvedené informace k vylepšení IS triedrů, atd., si můžete podrobně načíst v tomto vlákně CN :
https://www.cloudynights.com/topic/523158-teleconverters-with-is-binoculars-aka-greed/page-2
Tak doufám, že se mi zcela nečekaným úvodem o modifikovaných divadelních kukátkách a možnostech telekonvertorových předsádek čtenáře povedlo aspoň trochu překvapit a vykolejit z očekávaného kursu 
. Ale teď už se vrátíme do zajetých kolejí a probereme si další triedry vhodné pro astronomii, či přímo astrospeciály...
Nejprve si připomeneme pár opticko-mechanických zákonitostí kolem rozdílů mezi klasickou "porro" a modernější "roof" koncepcí. Už jsem o tom na POSECu několikrát, a dost podrobně, psal... Nicméně po letech je třeba opravit tyto postarší rozpravy v jedné podstatné skutečnosti - kvalita moderních střechových triedrů je dnes už na takové úrovni, že podle objektivních testů jsou prostě lepší... Rozhodujícím odlišujícím parametrem mezi oběma koncepcemi tak zůstávají hraniční rozměry - střechový triedr končí zpravidla u průměru objektivů 56 mm - logicky z důvodu dosažení potřebné minimální rozteče tubusů pro majitele očí blíž u sebe. Porro triedr má v tomto výhodu a končí u v podstatě dvojnásobného průměru objektivů - v praxi 110 mm. To, co se naopak nezměnilo - stále platí skutečnost, že nejlevnější střechové triedry moc velkou kvalitou neoplývají, kdežto na levných "porro" triedrech toho není tolik k pokažení. Klasický "porro" binokulár je zkrátka výrobně podstatně jednodušší a tím také může být levnější. V rozměru od 40 mm průměru objektivů, ale rychle roste jeho velikost, takže nenároční uživatelé dávají logicky přednost kompaktnějším rozměrům "roof" triedrů.
Poslední věta by neměla platit pro vyspělejšího astroamatéra, který si přeje vlastnit levnější a přitom kvalitativně velmi dobrý binokulár, u kterého nějaký ten cm navíc neřeší, protože triedr pro astronomii s sebou zpravidla dlouze netaháme, jako na turistice. Porro klasika navíc bývá zjednodušena v tom, že nemusí nutně řešit společné zaostřování obou optických cest, ale použije se zaostřování individuální - zde už můžeme hovořit o astrospeciálu, ze kterého by takový ornitolog naopak vyletěl z kůže.. 
.
V posledních letech se povedlo oživit rychle skomírající sortiment klasických triedrů především díky německému prodejci a majiteli firmy APM, který stejně jako v případě velkých zalomených binokulárů se 45° nebo 90° pohledem, zajistil optické návrhy a konstrukční vývoj ucelené řady "porro" binokulárů, které se posléze vyrábějí v Číně. Můžete si vybrat z několika desítek modelů, které začínají rozměrem 6x30 a končí obřím triedrem 40x110. Uvedená řada obsahuje obvyklé průměry objektivů - 30, 50, 56, 70, 80, 100 a 110mm. Vyjma několika hraničních - tedy minimálních zvětšení - jako je 7x50, 8x56 nebo 11x70 - mají všechny dalekohledy příjemně širokoúhlé zorné pole přes 60°, s velmi dobrou homogenitou v ostrosti. I menší průměry objektivů disponují ED sklem FK61 a díky tomu nesou binokuláry označení "APM MS ED" nebo "....ED APO". Čínské protějšky jsou shodné mechanické konstrukce a s příjemnější cenovkou nesou značení "HELIOS Lightquest HR". Jejich objektivy ale neobsahují ED sklo...
Cenový nárůst až o cca 50% u ED verze, tedy APM, je opodstatnělý... Např. u výše zobrazeného triedru 16x70 je čistota obrazu oproti dříve velmi ceněnému Fujinonu 16x70 ( a stejně tak Nikonu 18x70 ) podstatně lepší. Na druhé straně - levnější Heliosy sice vykazují větší zbytkovou barevnou vadu, nicméně je pokládám za nejlepší achromatické binokuláry, především u těch větších rozměrů. Je to tedy na zvážení... Nemyslím si, že by mezi APM a Helios binokuláry byly nějaké kvalitativní rozdíly - držel jsem v ruce dva "německé" triedry, kterým bylo po stránce mechanické co vytknout. Takže nevěřte tomu, že za vyšší cenu budete mít vybíranou kvalitu - je to tedy stejné, jako v případě pravých binarů se značkou APM. Co se týče kvality kresby těchto dalekohledů, tak je skutečně nadprůměrná - není to sice Swarovision, ale i pro vyšší nároky na pěknou kresbu hvězd u kraje zorného pole binokuláry obstojí. Okuláry jsou nejčastěji 5-ti čočkové ( ve 4 skupinách ) a u některých silnějších modelů až 7-mi čočkové. Poblíž středu pole je ostrost a rozlišení vynikající, a bez zbytkové barevné vady. Celkově lze tedy řadu těchto binokulárů rozhodně doporučit. Některé velké modely sice nejsou nijak levné, nicméně s ohledem na velmi dobrý poměr cena/výkon jde o dobře investované peníze, což pochopitelně platí pro celou řadu.
Najít totiž na trhu podobnou kvalitu za výrazně menší peníze, je v podstatě nemožné... Najdou se sice kousky, které budou mechanicky podobně kvalitní a s výbornou kresbou ve středu pole, ale okrajovou třetinu musíte u nich obětovat... Ano, některým z nás toto nevadí a preferencí je kvalitní obraz ve středu pole. Naopak se najdou binokuláry, u kterých zjistíte, že rozlišením ve středu pole je překonají i triedry s podstatně menším průměrem objektivu. Je potřeba si uvědomit, že v diskutovaných dalekohledech se v naprosté většině používají velmi světelné objektivy, u kterých se s rostoucím průměrem ještě rychleji vynořují stále větší aberace. Je proto velmi výhodné, když si můžete takováto fakta sami v terénu ověřit. Ne náhodou je vždy o testování triedrů na MHV velký zájem - jde totiž o ideální příležitost, jak získat potřebné informace a zkušenosti...
Kategorie levnějších "porro" triedrů je stále slušně zastoupena, takže není reálné v tomto článku vše obsáhnout. Některé modely setrvávají na trhu i desítky let, takže jsou už notoricky známé - např.řada binokulárů Celestron Skymaster. Stejně tak je v nabídce německého TS několik modelových řad - např. LE, MX ( Marine ) - které jsou tam v nezměněné podobě od nepaměti... Vzpomenu jen několik osvědčených klasických triedrů s velmi dobrou kvalitou a přitom nízkou cenou - Helios HR Aquila 6,5 a 8,5x32, Kowa YF 6 a 8x30, ve větším rozměru pak řada Helios Apollo. Za pozornost stojí polské binokuláry Delta Optical, jejíž produkce se neustále kvalitativně vylepšuje - např.modely Titanium a Extreme, kde najdete za rozumné peníze i ED objektivy. Firma, která naopak po mnoha desítkách let produkce astrospeciálů tento trh opouští, je japonský Vixen. U Pentaxe to už také delší dobu není ono... Další japonská firma - Nikon - sice udržuje dlouhodobě velmi širokou nabídku i v kategorii "porro", včetně jmenovaných a legendárních astrospeciálů 10 a 18x70, ale moc se toho vybrat vlastně nedá... Vzpomenuté 70mm dalekohledy jsou už dnes překonané a s cenovkou od 35 tis.Kč i méně konkurenceschopné, a astrospeciál 7x50 taky moc chtít nebudete...
Stojí za to vzpomenout některé již nevyráběné legendy, které jsou jako bazarové stále populární. Jsou to dalekohledy větší - Takahashi Astronomer 22x60 a William Optics 22x70 ED. V případě prvním použili bratři Takahashiové jako základ tělo triedru od firmy Katsuma Optical Company, která vyráběla námořní triedry 7x50 nejen pro US Navy. Požadavkem totiž byly velmi přesné porro hranoly, jejich spolehlivé uchycení a jednoduchá kolimace. Originální okuláry s ohniskem 25mm byly nahrazeny ortho Takahashi okuláry s ohniskovou vzdáleností 15mm. Jako objektivy posloužily fluoritové dublety 60mm F5,6. Výsledkem byl sice výborně ukazující dalekohled, jenže s malým zdánlivým zorným polem max. 48°, spíše jen 46°...
V podstatě už "obří" binokulár WO 22x70 obsahoval objektivy se sklem S-FPL51, takže ukazoval velmi slušně, i když rozhodně nikoli bezbarvě. Okuláry tohoto jinak velmi mohutného a přes 4kg těžkého dalekohledu disponují zdánlivým zorným pole 62°. Na rozdíl od Takahashiho 22x60 nemá tento WO triedr úplně optimálně vyřešený vnitřní chod paprsků, resp. trpí určitou vinětací, a ve výsledku dává stejně jasný obraz jako menší Takahashi, což potvrdili recenzenti na CN - viz. fotografie níže, kde vpravo vzadu je binokulár Garret Optical 22x85. Vnitřní ořezání kužele světla bývá bohužel velmi častým nešvarem, díky kterému se třeba majitel tahá se zbytečně velkým binokulárem, který má ve skutečnosti vstupní pupilu menší, než je fyzický průměr objektivu. Závěrem k dalekohledu od WO můžeme konstatovat, že to sice špatný dalekohled v té době nebyl, ale dnešní APM MS 20x70 ED je podstatně subtilnější a opticky kvalitnější...
Ve stejné koncepci se dnes prodává binokulár s rozměrem 20x65 ED APO od firmy Oberwerk. Jeho zbytková barevná vada je naopak menší, než u zmiňovaného rivala 20x70 od APM, ale rozměrově je naopak o dost větší. Na obrázku níže, převzatého z astrofóra CN, můžete porovnat jeho velikost s legendárním Takahashim 22x60. Dalekohled od amerického Oberwerku je o něco menší a o 1kg lehčí, než WO 22x70. Jeho hmotnost tedy činí 3kg, což je pořád o kilo více, než u APM 20x70 ED. Zdánlivé zorné pole okulárů činí 65°, tedy o stupínek více oproti německému 20x70. Malý pokles bodovosti hvězd bezprostředně u clony je u obou porovnávaných binokulárů zhruba stejný. Oberwerk je bezkonkurenční i barevnou věrností, kdežto triedry APM jsou mírně teplé ( čínská varianta Helios, tedy bez ED skla, je ještě více do žluta ).
Recenze na tento velký binokulár jsou vesměs velmi pozitivní a na otázku, zda se firmě Oberwerk podařilo vyrobit plnohodnotnou náhradu legendárního Takahashiho, navíc za podstatně menší cenu, jsou odpovědi jednotně kladné. Dalekohled sice neukazuje jako japonská legenda - ve smyslu toho, že ta korekce barevné vady malinko za fluoritem zaostává, a u kraje zorného pole se definice hvězd trochu zhoršuje, ale jeho 65° pole je podstatně příjemnější a hlavně užitečnější... A co se týče té zbytkové barevné vady, tak ta je opravdu marginální a viditelně menší, než u konkurenčních triedrů s ED skly od APM. Jinak řečeno - lepší triedr v tomto ohledu a v tomto rozměru momentálně neexistuje. S čím já v recenzích na CN tak úplně nesouhlasím, je odolnost vůči protisvětlu a vůči odleskům vůbec. Toto je totiž v podstatě jediná větší slabina tohoto dalekohledu, kterou jsme s Honzou Kubicou okamžitě detekovali, když nám z evropského zastoupení firmy Oberwerk dorazil velký balík se dvěma těmito binokuláry. Další odhalená slabina, dokonce i nepravda ze strany výrobce - deklarovanou minimální zaostřitelnou vzdálenost 15m dalekohled nesplňuje, je to viditelně dál... S tímto bohužel jednoduchým způsobem nic neuděláte, ale vyrobit si vysouvací sluneční clony & rosnice zvládnete určitě snadno. Stačí v papírnictví koupit větší plastové podložky, ty stočit na požadovaný průměr, slepit a opatřit černou velurovou tapetou. Dlouhé a rovné tubusy binokuláru vám umožňují mít rosnice na nich trvale nasunuté, což nevadí ani při uložení v dodaném kufru, a při pozorování je vysunout. Když už jsem mimoděk vzpomenul ten dodávaný kufr, tak potenciální zájemce upozorňuji, že tento je větší, než čekáte - je to díky velmi dobře provedenému držáku, kterým se binokulár upíná na stativ. Úchyt je posuvný, takže se dalekohled snadno vyvažuje, ale daní za toto dobré uchycení je téměř 2x větší výška triedru, čemuž odpovídá i nečekaná výška kufru, který je jinak perfektně provedený.
Na snímku výše můžete vidět i velikostní porovnání binokuláru Oberwerk 20x65ED s triedrem Swarovski SLC 15x56 WB.
Hodit se může i tato videorecenze od P. Salimbeniho, tedy z produkce známého webu "Binomania" :
https://www.youtube.com/watch?v=UR3ybLDazFc
Binokulár Oberwerk 20x65 ED je velice vhodný na aktivity, kde vyhovuje jeho přímohledné provedení - střelba, krajina, u letiště, atd. V astronomii na úkazy planet a Měsíce nízko nad obzorem. Místo spektivu můžete mít levný ( 550 € ) a velmi kvalitní stereo-pohled... Velmi dobře se přes něj fotografuje a natáčí.
Když už jsem vzpomínal legendy, a to většího rozměru, tak vzpomenu i dvě naopak rozměru malého - jsou to sourozenci Nikon, řady EII - 8x30 a 10x35 :
Tyto nádherné triedry se stále prodávají, byť jejich cena časem poněkud vzrostla... K nim musíme přidat další legendu - Leicu Trinovid Classic ( vžilo se i pojmenování "Retrovid" ) v rozměru 7x35. Nejde tak o pravou legendu, ale šikovné navázání na legendární model z 60.let, který je klasického designu, ale jinak moderního provedení. Tento rovněž sběratelský model si získává své příznivce nejen perfektním a podmanivým vzhledem, ale především fantastickým komfortem pohledu...
Tímto se dostáváme k závěru tohoto volného pokračování o triedrech vhodných i pro astronomii... Velké a zalomené binokuláry jsou kapitolou samou pro sebe...
... ale příště se podíváme, zda je něco nového v kategorii triedrů se stabilizací...
