Vytisknout
Nadřazená kategorie: Teorie
Kategorie: Optické přístroje
Zobrazení: 6422

 

 Cílem této série článků je seznámení s konstrukcí různých typů binokulárů, jejich vlastnostmi a vhodností především pro astronomické pozorování. V prvním díle se obeznámíme i s nutnou trochou teorie. Astronomické speciály mají své opodstatnění a proto je jim vyhrazen hned následující samostatný díl. Protože si řada astroamatérů pořizuje triedr univerzální, tedy i na turistiku, je tato kategorie samozřejmě také předmětem tohoto rádce. Poslední článek  pak bude věnován specifické kategorii velkých lomených binokulárů.  Pojednáno bude tedy o triedrech od kapesního provedení až po velké binokuláry, které se neobejdou bez stativu. Stejně tak se budeme věnovat všem těmto dalekohledům od levnější cenové kategorie až po nejdražší. Paralelně s články s tématikou výběru binokulárů  budou postupně ve vedlejší sekci " Testy a recenze techniky " zveřejňovány články s recenzemi triedrů i velkých binokulárů různých typů. 

 

I. ÚVOD DO PROBLEMATIKY BINOKULÁRŮ

   


   

 Triedry se těší stále větší oblibě, o čemž svědčí neustále se rozšiřující nabídka na trhu. Je tedy z čeho vybírat, na druhé straně to řadě uživatelů ztěžuje správný výběr pro ně vhodného triedru. Je to v podstatě stejné, jako u klasických astronomických dalekohledů, kde v rámci jejich pořizování zohledňujeme různá hlediska, např. co největší univerzálnost versus jednoúčelovost, neboli požadavek optimálních parametrů pro náš obor použití. Nebo skladnost a převozitelnost, neméně důležité ekonomické hledisko, atd. Klasické astronomické dalekohledy mají oproti triedrům tu výhodu, že jsou téměř vždy konstruovány pro pozorování noční oblohy. Naopak většina triedrů na trhu je vyráběna pro denní aktivity, jako je turistika, sport, myslivost, a pod. Zkrátka je velmi málo firem, které produkují triedry speciálně určené pro pozorování noční oblohy. A právě požadavky na kvalitní zobrazení hvězdné oblohy jsou vyšší a různě specifické, což zákonitě výběr vhodného triedru ještě ztěžuje. 

     Noční obloha je krásná nejen ve velkých teleskopech, ale svůj půvab ukáže i při malém zvětšení v binokuláru. Pojďme se tedy pohroužit do možností výběru toho správného triedru...

 

II. TEORIE, KTEROU JE DOBRÉ ZNÁT

     Myslím, že používané základní koncepce triedrů jsou navenek v podstatě všem dobře známy, ale o technologických detailech uvnitř už je třeba obšírněji pohovořit. Obě základní koncepce, tedy mohutnější a do písmene "Z" zalomená "porro" a kompaktnější "roof" s rovnými tubusy, mají své výhody a nevýhody. A o tom je tato kapitola.

 

 

1. Základní koncepce triedrů dle použitých hranolů :

   Porro  - klasická a nejstarší s hranoly od Ignazia Porra,

            - nejmodernější s hranoly od Andrease Pergera.

   Roof  - dnes nejrozšířenější se střechovými hranoly Schmidt - Pechan,

           - zřídka používaná se střechovými hranoly Abbé - König.

 

     Dlouhá desetiletí se zdálo, že ohledně používaných hranolů už prakticky není co nového vymyslet. Stále více rozšířené střechové hranoly Schmidt - Pechan se díky neustále lepšícím technologiím reflexních i fázových vrstev klíčovými parametry těsně dotáhly na jednoduché hranoly Porro a používají se ve stále levnějších triedrech. Ale co se nestalo - v roce 2012 se objevil patent Andrease Pergera, konstruktéra firmy Leica, na geniálně vymyšlený převracecí hranolový systém "Perger - porro". Jak dále uvidíme, jedná se vskutku o převratnou novinku, se kterou se už můžete seznámit v nových triedrech Leica řady Geovid HD-B.

     Teď ale zpět ke klasice, tedy k nejstarší a výrobně nejjednodušší koncepci "Porro". Systém dvou stejných hranolů, o 90°vůči sobě pootočených ( jeden obrací obraz stranově, druhý výškově ), těží z toho, že všechny čtyři odrazy jsou totální, tedy bezeztrátové, které nevyžadují pokovení, a mají tudíž do teď nepřekonanou transmisi ( nejmenší průchozí ztráty ). Nevýhodou jsou větší výsledné rozměry dalekohledu. Jak se dále dozvíte, pokud nějaká firma vyrábí triedry speciálně pro astronomické pozorování, jsou téměř bezvýhradně právě této koncepce. V odborných recenzích špičkových triedrů zde na POSECu se totiž také dozvíte, že i ty nejdražší a nejkvalitnější triedry s hranoly Schmidt - Pechan nedokáží zobrazit zcela uspokojivě bodové hvězdy tak, jako jednoduchá "porro" klasika.

 

Obrázek níže - Klasické "porro" triedry DOCTER Nobilem

 

     Nejvíce triedrů se dnes vyrábí právě se střechovými hranoly Schmidt - Pechan, díky nimž jsou tyto binokuláry vůbec nejkompaktnější. Soustava Schmidt - Pechan ( jeden Schmidtův + jeden Pechanův hranol ) je výrobně podstatně složitější, má-li být velmi kvalitní. Jádrem problému je "střecha" Schmidtova hranolu, na které dochází k fázovému posunu světla a jeden odraz v Pechanově hranolu, který není totální. U nejlevnějších triedrů se toto neřeší, výsledkem je viditelně horší propustnost a nižší ostrost, než u "porro" triedrů i velmi levného provedení. V dražších a kvalitnějších binokulárech jsou na obou plochách "střechy" Schmidtova hranolu naneseny tzv. fázové vrstvy, které eliminují částečnou polarizaci světla a následný vznik interferencí ( a tím i ztrátu informace ), a u " netotální" plochy Pechanova hranolu jsou naneseny dielektrické odrazné vrstvy, které zmenšují ztráty na minimum. Méně často se v praxi používá hranolový systém " Abbé - König ". Skládá se rovněž ze dvou hranolů, které jsou ovšem stmelené k sobě, a na rozdíl od systému "Schmidt - Pechan" se paprsek láme o dva odrazy méně, navíc všechny totální. Nicméně i zde je "střecha", která si vynucuje aplikaci náročných fázových vrstev. Z uvedeného plyne, že systém " Abbé - König " má zcela určitě menší průchozí ztráty. Nevýhodou jsou větší rozměry, než u soustavy "Schmidt - Pechan" ( tubusy triedru jsou delší ).

    Nyní se už můžeme vrátit k inzerované patentované novince německé firmy Leica, kterou je hranolový systém " Perger - Porro ". Při zkoumání patentu Andrease Pergera zjistíte, že předmětem je hned několik hranolových soustav. Obrázek dvou stmelených hranolů, které jsou použity ve třetí generaci triedrů Leica Geovid HD-B, připomíná spíš hranolový systém "Abbé-König", chod paprsků na schématech není úplně srozumitelný. Ale držme se názvosloví a základního popisu patentu - je to skutečně systém "porro", čtyři zcela úplné odrazy a žádná "střecha" - tedy z hlediska přenosu světla nejlepší systém. Je ovšem větší než "Schmidt-Pechan", všimněte si, že triedr LEICA Geovid je takový zvláštně prohnutý.

 

Obrázek níže - Nový triedrLEICA Geovid 8x42 HD-B s hranolovým systémem Perger-Porro

 

 

Obrázek níže - Optická stavba staršího triedru LEICA Trinovid 7x42 s hranoly Schmidt-Pechan

 

Obrázek výše: Optická stavba triedru ZEISS VICTORY se střechovými hranoly Abbé-König

 

2. Hlavní parametry a vlastnosti 

   a) - Zvětšení vs. průměr objektivu, výstupní pupila

        Zvětšení a průměr objektivu jsou určující parametry, které musí korespondovat s naším záměrem, kvůli němuž si triedr pořizujeme. Je tedy logické, že právě velikost zvětšení v závislosti na průměru objektivu jsou parametry, podle kterých začínáme s výběrem dalekohledu. Obě tyto hodnoty jsou navíc úzce spjaté - poměr průměru objektivu a zvětšení totiž udává velikost výstupní pupily dalekohledu. Na srovnání několika triedrů si snadno ozřejmíme praktické dopady různých hodnot vybraných parametrů. Vezměme tedy tyto čtyři binokuláry - 7 x 35, 7 x 50, 14 x 50 a 14 x 70. Obraz v triedru 7x50 bude 2x jasnější, než v nejmenším triedru 7x35. A při stejné velikosti obrazu bude mít 50mm triedr 1,4x větší rozlišovací schopnost. Analogicky je tomu tak i při srovnání silnějších triedrů 14x50 a 14x70. Srovnáme-li teď binokuláry 7x35 a 14x70, tak je nám už jasné, že 2x větší obraz v silnějším binokuláru rozliší 2x menší detaily ( tedy dvojnásobná rozlišovací schopnost ). Dalším důležitým poznatkem je to, že obraz v obou těchto triedrech bude stejně světlý / tmavý - oba dalekohledy totiž dávají stejně velkou výstupní pupilu ( dále jen VP ) a to 5mm. Abychom zcela pochopili a docenili vliv velikosti VP, musíme pochopit, jak to souvisí s vlastnostmi lidského oka a také s kvalitou oblohy. Vraťme se k první srovnávané dvojici, tedy oba 7x zvětšující binokuláry - menší dává VP 5mm a 50mm dokonce >7mm. Zornička lidského oka se věkem zmenšuje a na 7mm v noci se otevře jen velmi mladým lidem.

     Panuje názor, že pro starší oko s max. velikostí zorničky např. našich 5mm, nemá smysl pořizovat triedr s VP větší, než oněch 5mm, v našem případě tedy triedr 7x50. Takto zjednodušeně to ale neplatí a je to dobře. To by muselo platit i to, že když náš triedr 7x50 zacloním na 35mm, tak to starší oko s 5mm zorničkou nepozná.. Naposledy jsem toto sledoval na setkání MHV při testu triedrů 8 x 56, tedy s velkou VP = 7mm. Všichni účastníci odbornější části recenze, tedy zkušenější astroamatéři, bez problému okamžitě, tedy po prvním pohledu do všech binokulárů dané třídy 8x56, rozeznali jak během slunečního dne, tak za velmi pokročilého soumraku, který binokulár se střechovými hranoly má nejlepší propustnost ! A předem podotýkám, že to nebyl ani Swarovski, ani Meopta, u kterých se vynikající transmise očekávala. Takže i za slunečního dne, kdy je zornička přebytkem světla stažená, nebyl problém poznat rozdíly v propustnosti jednotlivých dalekohledů s takovouto maximální VP. Až za úplné tmy se začaly projevovat rozdíly v kondici zraku hodnotitelů, kdy jsme při pohledu do lesa počítali, kolik stromů a do jaké hloubky od okraje lesa, kdo ještě rozliší. Ale pořád platilo to, že i početná skupina nás věkem kolem 50 let a výše, rozeznala, který triedr jak "propouští". Takže i vy starší příznivci binokulárů, nenechte se odradit a nebojte se triedrů s velkou VP. Je samozřejmé, že si na denní aktivity nebudeme pořizovat tak světelný binokulár, jakým je 8x56 nebo 7x50 - nejen že zatěžuje oči přebytkem světla, ale je i poměrně velký a těžký.

     Za turistickou klasiku se považují triedry třídy cca 8 x 40. Já bych tyto parametry považoval za takové velmi univerzální, hlavně pro ty, kteří si chtějí pořídit pouze jeden dalekohled, který bude sloužit jak ve dne, tak v noci. Kdo si chce pořídit binokulár vysloveně na turistiku a pod., tak s průměrem objektivu lze jít ještě dolů, protože 30 až 32mm pořád plně postačuje. Co se týče velikosti zvětšení, tak na turistiku je optimální 6 až 8x. I na astronomii se doporučuje, že 8x zvětšení je takové praktické maximum, které lze ještě dobře udržet v ruce. Je logické, že obraz v triedru 14x se bude chvět 2x více než u 7mi násobného zvětšení. Navíc to bude v praxi ještě horší, protože bude-li binokulár současně větší, např. oněch 70mm, tak musíme na jeho větší hmotnost vynaložit větší úsilí na pevné držení, které pak stejně moc dlouho nevydržíme. Pohled na optimální zvětšení je velmi individuální, dané účelem, za jakým dalekohled pořizujeme. Stejně tak subjektivní pocit, kdo jak velké zvětšení ještě "udrží" v ruce. Obecně se tento aspekt přeceňuje, proto já všem, kdo to myslí s triedry v astronomii vážně, doporučuji udělat si velmi užitečný a jednoduchý pokus - i jen 8x zvětšující triedr dát na stativ. A začít ve dne, kdy je to ještě podstatně pohodlnější, než v noci se zakloněnou hlavou.. Už při terestrickém pozorování si všimneme, kolikrát více detailů se stativem rozlišíme.

      Konečně se dostáváme k tomu, jak velikost VP souvisí s kvalitou oblohy. Myslí se tím především velikost světelného znečištění, tedy přesvětlená obloha, která bohužel nejde dohromady s použitím binokulárů s velkou výstupní pupilou - výsledkem je totiž velmi světlé pozadí oblohy v zorném poli, ve kterém pak plošné objekty DSO snadno zanikají. I u velkého hvězdářského dalekohledu platí, že v daném pozorovacím stanovišti a za momentálního stavu oblohy, hledáme pro určitý objekt DSO optimální zvětšení ( optimál.velikost VP ), při kterém co nejvíce vystupuje od pozadí. Takže analogicky i u triedrů je pod přesvětlenou oblohou potřeba pozadí ztmavit větším zvětšením, resp. zmenšením VP. Zkrátka binokuláry s velikostí VP 6 až 7mm najdou nejlepší uplatnění pod špičkovou oblohou. Poblíž Prahy se vám totiž snadno stane, že jasnější objekt DSO uvidíte líp v triedru 8x32 než v 7x50, ačkoli byste říkali, vždyť 50mm je větší průměr. Zatím pomíjíme fakt, že toto souvisí i s kontrastem dalekohledu, který je dán nejen kvalitou optiky, ale také pečlivostí mechanického provedení.

 

 

Obrázek výše: Velká vstupní pupila, velké hranoly a velká výstupní pupila -

                 -  velmi povedený triedr MEOPTA MEOSTAR B1 8 x 56

 

    b) - Propustnost, velikost zorného pole, optická stavba objektivů a okulárů

        Problematiky průchozích ztrát ( propustnosti = transmise ) jsme se dotkli už v prvním odstavci o celkových koncepcích triedrů, tedy především o použitém hranolovém systému pro docílení správné orientace obrazu. Typ použitých hranolů a především pečlivost jejich výroby jsou pro celkové ztráty světla sice určující, ale nikoliv jediné. Podobně jako si u produkce různých typů okulárů  všímáme trendu nárůstu počtu čoček, tak i u triedrů shledáváme to samé. Binokuláry se také neustále zdokonalují a požadavky na větší a lépe vykreslené pole nelze splnit jinak, než zvýšením počtu čoček a to jak v okulárech, tak v objektivech. Zatímco u klasické "porro" koncepce se s více než dvoučlenným objektivem setkáme velmi zřídka, u "střechových" binokulárů je to stále častější. Více než tříčočkové okuláry se sice u "porro" klasiky objevují trochu častěji, ale i zde platí, že u "roof" triedrů je to daleko četnější. Ono vůbec je "střechová" koncepce pro aplikaci většího počtu čoček vhodnější. Proto při obhlídce trhu s triedry zjistíme, že většina klasických "porro" binokulárů se kromě 2x2 hranolů skládá z tmelených dubletů co by objektivů a tříčočkových ( ve dvou členech ) okulárů typu Kellner nebo obrácený Kellner. Stavba takového triedru je nejlevnější, jaká může být, při tom poskytuje výbornou propustnost. Nevýhodou je poměrně malé kvalitně vykreslené pole - zdánlivé zorné pole má typicky kolem 50°, přičemž výbornou kresbu vykazuje zhruba  třetina pole kolem středu, naopak třetina pole na kraji je už viditelně rozmazaná. U terestrického pozorování ve dne je to celkem akceptovatelné, zvláště ve třídě binokulárů 7x50, protože u malého zvětšení zbytkové optické vady tolik neruší. Poněkud horší je to u pozorování noční oblohy, kdy bodové hvězdy, navíc z extrémním kontrastem s tmavým pozadím, nemilosrdně odhalí všechny nedokonalosti optiky - především zklenutí pole, astigmatismus a komu. Tím se dostáváme opětně ke konstatování v úvodu, že drtivá většina triedrů je určena především pro denní aktivity, takže zda jsou hvězdy na kraji pole bodové výrobce moc netrápí Některé optické firmy se snaží neduhy jednoduchých Kellnerových okulárů ( ale i dubletů v objektivech ) aspoň částečně eliminovat asférizací čoček ( typicky např. Pentax ). Uvědomíme-li si, jak velké zorné pole je možno očekávat u různých ohnisek okulárů s barelem 1,25", tak rychle pochopíme, jaké jsou omezující faktory v konstrukci okulárů v binokulárech, u kterých má objektiv typickou světelnost kolem F4. Příklad - v barelu 1,25" lze docílit maximálně zhruba takto veliké zorné pole - u ohniska 20mm až 70°, u 25mm až 60° a u 32mm max.50°. U triedrového objektivu 50 / 210mm musíme pro dosažení zvětšení 7x použít okulár s ohniskem 30mm. Navíc velikosti vstupní pupily okuláru (= průměru polní clony, což u 1,25" je max. 27mm ) musí odpovídat i velikost ( světlost ) použitých hranolů. Je tedy teď zřejmé, proč málo zvětšující triedry ( cca 7 až 8x ) budou mít vždy relativně malé zorné pole kolem 50°. S rostoucím zvětšením, tedy se zkracujícím se ohniskem okuláru, se situace rychle zlepšuje, takže u binokulárů se zvětšením 10x ( ať už s průměrem 50 nebo třeba 42mm ) se u zdánlivého zorného pole dostáváme při stejně velké světlosti hranolů na o dost příznivějších cca 60°. U binokulárů se daleko častěji, než zdánlivé zorné pole ( jak jsme zvyklí u okulárů ), uvádí zorné pole skutečné v m/1000m - tedy kolik metrů široký výsek terénu dalekohled zobrazí ve vzdálenosti 1km ; nebo úhlově ve stupních ( např. na obloze ). Skutečné hodnoty si pro názornost ukážeme na několika triedrech v tabulce níže.

 

Tabulka: Příklad parametrů vybraných triedrů

 

   Triedr ( výrobce )

Zorné pole

      [°]

   Zorné pole

  [m/1000m]

Zorné pole zdánlivé

              [°]

    Koncepce

Docter 8 x 56

( Analytik Jena )

     6,3°

       110m

             48°

     porro

Meopta Meostar 10 x 42            ( 10 x 50 )

     6,3°

       110m

             60°

     roof

Swarovision  8,5 x 42 (Swarovski)

     7,6°

       133m

             64°

     roof

 

  Z uvedených hodnot vidíme, že oba triedry Meopta Meostar B1 zvětšující 10x mají skutečné zorné pole stejně velké, jako 8x zvětšující binokulár Docter Nobilem 8x56 klasické "porro" koncepce. Je to dáno tím, že u silnějšího okuláru lze docílit širšího 60° zorného pole, což je v praxi viditelně příjemnější, než pohled do "plösslovských" 50°. U "roof" koncepce je z mechanického pohledu situace ohledně max. velikosti hranolů o něco příznivější, čehož dokladem je velikost zorného pole jednoho z nejmodernějších a nejdokonalejších triedrů - Swarovision 8,5x42. Patřím mezi uživatele triedrů, kterým vyhovuje pohled širším polem. Nejen já jsem toho názoru, že pohled takovýmto binokulárem má lepší prostorový dojem ve dne i na noční obloze. Většině takto smýšlejících pozorovatelů nevadí, když to širší pole je u kraje méně kvalitní. S takovýmto triedrem se rychleji vyhledává a orientuje. Ale znám i takové pozorovatele, kteří dávají přednost menšímu poli, ale kvalitněji po celé ploše vykreslenému. 

      Zatím jsme se bavili o velikosti pole spíše z pohledu mechanických možností, ale je čas pohovořit o zorném poli v souvislosti se zbytkovými vadami optiky. Už jsme výše naznačili, že objektivy binokulárů jsou relativně krátkoohniskové, tedy značně světelné. Zvláště pak jednoduché dublety zákonitě trpí značným zklenutím pole a dále od středu zorného pole pak astigmatismem a komou. Pokud by objektiv trpěl pouze oním nerovným polem, lze odchylku u okraje pole eliminovat přeostřením vůči středu. S tímto se setkáme spíše u méně světelných achromátů a středně světelných ED a APO objektivů klasických refraktorů. V triedrech jsou většinou přítomny všechny zmiňované vady, takže přeostření pomůže jen částečně. Po vzoru středně světelných refraktorů určených pro astrofotografii, kde se relativně nedávno začaly používat tzv. rovnače pole, bylo otázkou času, kdy tento trend dorazí i do výroby binokulárů. Zatímco u klasických refraktorů pořídíme dnes samostatný 2" rovnač pole, který vykreslí pole pro čip APS-C, už za 200€, tak integrovaný rovnač pole v triedru dnes reprezentuje nemalých cca 20 tis.Kč. Ne že by se problematika zklenutého pole dosud neřešila. Jen byla normální součástí např. každého fotografického objektivu, prostě v rámci celé optické soustavy. Až rychlý a mohutný nástup digitální fotografie, která zbytkové vady optiky odhalila daleko více než filmová emulze na celuloidu, si vynutil vývoj stále kvalitnějších objektivů do refraktorů, které se ukázaly kvalitnějšími než fotografické teleobjektivy z daleko masovější výroby. Na rozdíl od triedru je u vizuálního, méně světelného, refraktoru prohnutí pole v podstatě marginální a tudíž ho není potřeba řešit. Logicky tedy se ujal trend externích rovnačů speciálně vyvinutých pro daný refraktor. Stejně tak se najdou i mírně starší triedry, u kterých se zakřivené pole rovnalo dodatečnými čočkami, ale tehdy neměl výrobce marketingovou potřebu toto zdůrazňovat.  Jde například o binokuláry Fujinon, jedny z mála navržených speciálně pro astronomy. Nebo opticky stabilizované triedry Canon IS. Podobné je to i u firmy Nikon a jejích 70mm binokulárů. Doufejme tedy, že s postupným zvyšováním počtu binokulárů s integrovaným rovnačem pole donutí rostoucí konkurence ceny těchto dalekohledů snížit ( u nejprestižnějších výrobců jde totiž o ceny cca 65 tis.Kč !, přičemž modely bez rovnače a stejných parametrů stojí o 20 tis.Kč méně ). Rušící optické vady se výrobci snaží pochopitelně řešit i větším počtem čoček a to jak v objektivech, tak okulárech ( viz. obrázek s vnitřní stavbou triedru PENTAX ED ). Rostoucí požadavky uživatelů na stále větší a lépe vykreslené zorné pole binokulárů ani jinak řešit nejde... To s sebou zákonitě přináší spoustu výrobních komplikací, protože složitá optická stavba extrémně zvyšuje nároky na dokonalou souosost, atd. a značně prodražuje výrobu. Ceny nejlepších, a tedy i nejsložitějších triedrů, tomu pak odpovídají.

 

Obrázek výše: Optická stavba triedru PENTAX DCF ED se střechovými hranoly Schmidt-Pechan

 

      Dostáváme se nyní k dalším zbytkovým vadám, kterými triedry trpí, resp.k vlastnostem, které jsou, nebo mohou být, dle našich individuál. preferencí rovněž důležité. Dosud jsme, kromě propustnosti, pojednávali o vadách, které se významnou měrou podílejí na výsledné ostrosti a rozlišovací schopnosti, a to především mimo osu. Je ale nutno zmínit ještě především zbytkovou barevnou vadu a také výsledný kontrast obrazu. Většina běžných triedrů používá jako objektivy klasické achromáty, což pro menší zvětšení většinou postačuje. Rušivě se barevné lemy začínají projevovat až u větších zvětšení, např. >15x, a u binokulárů s širším polem ( dále od osy se vada stále více projevuje ). Záleží samozřejmě i na průměru objektivu, neboť s jeho velikostí roste tato vada velmi rychle. Tak jako u klasických refraktorů se i v binokulárech velmi rychle rozmáhají objektivy z kvalitnějších skel, především moderních fluoridových, ale dokonce i s pravými fluoritovými skly ( tedy z krystalu CaF2 ). Kromě několikanásobně menší barevné vady poskytují tato skla i lepší kontrast a celkovou brilanci obrazu. Už jsme výše zmínili, že u "střechových" triedrů má na kontrast zásadní vliv provedení hranolového invertujícího systému, především kvalita reflexních i fázových vrstev. Z rostoucím počtem optických členů - čoček narůstá i vliv kvality vrstev antireflexních, které u vícečočkových binokulárů tímto zásadním způsobem ovlivní jak výslednou propustnost, tak konečný kontrast. Jejich kvalita se pozná v náročnějších situacích, např. v protisvětle, nebo se silným bodovým zdrojem světla v zorném poli ( což se vyskytne snadno i na noční obloze...). Zbytky světla, které neprojde čočkou, ale odrazí se nebo rozptýlí, pak způsobí kromě světelné ztráty a snížení kontrastu i přítomnost různých parazitních odlesků, halo kolem bodových světel, a pod. Na toto má vliv nejen rostoucí počet čoček, ale i vnitřní mechanické provedení dalekohledu, tzn. dokonalé vyčernění a optimální vyclonění. Před shrnutím odstavce týkajícího se optických vad triedrů zmiňme ještě dva požadavky, resp.vlastnosti - věrnost barevného podání a co nejmenší geometrické zkreslení. Ohledně čistoty barev je většina binokulárů je v tomto vyhovující a jen náročnější uživatelé si všímají jemných rozdílů, které jsou ovlivněny použitými skly a kvalitou i vlastnostmi všech aplikovaných vrstev. Přeci jen jsou už pryč doby např. zažloutlých skel triedrů sovětské výroby. Zkreslení obrazu je téměř výhradně u všech triedrů "poduškového" charakteru, většinou si ho uživatel ani nevšimne. Pouze u velmi levných triedrů bývá v případě, kdy výrobce použije jednoduchý okulár s větším polem, než obvyklým, více rušivé. Pochopitelně, že tato vada nás na noční obloze v podstatě neruší.

      Závěrem odstavce týkajícího se optických vad shrneme dosud zmiňované poznatky. Podstatnou zkušeností je to, že optimálních parametrů se snáze dosahuje u jednoduché koncepce "porro". Takže i s levnými triedry klasické konstrukce získáte vyhovující obraz s nadprůměrnou brilancí a minimálními průchozími ztrátami. Naopak je potřeba varovat před levnými binokuláry se střechovými hranoly - jejich zobrazovací parametry budou horší. Chceme-li mít jistotu velmi dobrých výsledků i u binokulárů koncepce "roof", musíme sáhnout hlouběji do kapsy. Jsme-li velmi nároční, tak velmi hluboko... Konkrétnější informace uvedu v následujících článcích. Zde teď jeden ilustrační příklad srovnání dvou špičkových triedrů stejných parametrů, ale rozdílné koncepce - již výše zmíněný Docter Nobilem 8 x 56 a Swarovski SLC New 8 x 56 ( jde o starší model, který je v současnosti nahrazen novinkou SLC 8x56 WB s širším polem - 133m místo 115m/1000m ). Binokulár Docter ( bývalý Carl Zeiss Jena ) je klasické porro konstrukce a co se týče propustnosti, jde o nepřekonanou absolutní špičku - naměřených 99% s tolerancí -3% ! Triedr Swarovski, je v transmisi jen o jedno procento horší, což je na triedr se "Schmidt-Pechan" hranoly a vícečočkovou konstrukcí rovněž vynikající výsledek. Ovšem za Swarovského pochopitelně zaplatíme daleko víc... Pro porovnání - binokuláry Meopta nejlepší řady Meostar B1 mají propustnost v průměru o cca 10% horší. Meostar 8x56 jsme testovali spolu s novým SLC 8x56 WB na MHV. Výsledky se brzy dozvíte ve srovnávací recenzi. Naměřené hodnoty vypadají honosně, ale je v tom jeden háček..  Výrobci udávaná transmise jejich triedrů se zpravidla týká vlnových délek, na kterých je naměřená propustnost největší. Bývá to dokonce až kolem 600 nm ( fotopické vidění, tedy barevné ve dne prostřednictvím čípků, má tři vrcholy citlivosti - 420, 534 a 564 nm ). Přičemž je potřeba si uvědomit, že tyčinky, které nám umožňují skotopické vidění v noci ( jen rozdíly jasů, ne barvy ), mají největší citlivost na 498 nm. Křivka spektrální citlivosti tyčinek je navíc dosti ostrá, tedy od optima cca 500 nm na obě strany velmi strmě padá. Zohledníme-li výše uvedené poznatky, tak rychle zjistíme, že reálná propustnost triedrů v noci bude vykazovat podstatně nižší hodnoty, než které udávají výrobci. V dalším článku se dozvíme, že především provedení obou druhů vrstev aplikovaných na optických členech v binokulárech, má zásadní vliv na skutečné průchozí ztráty v noci, a tudíž má smysl se poohlížet po triedrech s přívlastkem "astrospeciál".

 

 

 

 III.   ERGONOMIE A CELKOVÉ MECHANICKÉ PROVEDENÍ

     Je samozřejmé, že na celkové provedení triedru může mít každý uživatel, dle oblasti použití, poněkud odlišné požadavky. Především u ostření bude např. ornitolog mít vyšší nároky ( rychlé a snadné přeostření ) než astronom, který zpravidla zaostří jednou na začátku pozorování, a tudíž mu nevadí, pokud musí ostřit každý okulár zvlášť. Právě separátní ostření okulárů bývá, spolu s téměř výhradně použitou koncepcí porro, charakteristickým znakem binokulárů pro astronomii. S jeho provedením v těchto případech nebývá problém, včetně dioptrické korekce integrované do jednoho z okulárů. U triedrů, kde je použito spřažené centrální zaostřování je potřeba ohlídat dostatečný průměr a povrchovou úpravu ovládacího kolečka, aby se jím otáčelo lehce i za nízkých teplot a také v rukavicích. Není-li seřizování dioptrické korekce umístěno u jednoho z okulárů ( v drtivé většině pravého ), ale je součástí nebo poblíž centrálního ostření, je to často velmi nepohodlné.

   Povrchová úprava binokuláru, především jeho tubusů, je podstatná pro pohodlné a bezpečné držení. Často aplikované pogumování většinou tomuto vyhovuje ( horší je to s celkovou estetikou, proto se s ním setkáme spíš v nižší a střední cenové kategorii ). Na optimálním držení se velkou měrou podílí i tvar tubusů, především u střechových triedrů - je-li příliš kónický, uchopení dalekohledu je velmi nepřirozené. U porro klasiky se v tomto ohledu bát nemusíme, neboť držení za hranolovou část bývá velmi ergonomické. Poslední, ale velmi důležitou částí binokuláru, která se podílí na pevném a stabilním uchopení, jsou očnice ( hlavně u běžných triedrů, se kterými pozorujeme z ruky, tedy bez stativu ). Těmito opíráme totiž dalekohled o čelo v místě nadočnicových oblouků, a proto musí očnice mít jen přiměřenou tvrdost. Je žádoucí, aby byly i vysouvací - stavitelné, nejlépe s aretací v několika polohách, protože fyziognomie obličeje je u každého jiná. Bohužel se nezřídka setkáváme i s tím, že maximální výška očnice je nedostatečná - neodpovídá vzdálenosti výstupní pupily a při požadovaném opření okuláry o čelo máme pak vinětací ořezané zorné pole. O čelo neopřený triedr je logicky pak podstatně méně stabilnější a jeho dlouhodobější držení daleko únavnější. 

   Dobrý, obzvlášť astronomický, binokulár by měl umožňovat jeho uchycení na stativ. Většinou je k tomu potřeba jednoduchý adaptér a v mnoha případech vystačíme s univerzálním provedením pro mnoho triedrů. U dražších, resp. značkových, dalekohledů je potřeba zakoupit stativový úchyt od stejného výrobce. S rostoucím průměrem objektivů dojde u střechových triedrů k tomu, že mezi tubusy už nezbývá mnoho místa a je potřeba se rovněž zajímat o volitelné příslušenství daného výrobku ( např. u námi testovaných triedrů s průměrem 56mm jsme jak u Meopty, tak Swarovského, zjistili, jak je tam málo místa na vtěsnání speciálního firemního držáku na míru ). Bohužel se také stane, že triedr závit pro stativový úchyt prostě nemá... Ani toto není neřešitelné - zakoupit lze univerzální držák s podstavou ve tvaru střechy, na kterou se binokulár posadí a shora se přepásá páskem se suchými zipy ( vyrábí německá "stativová" firma Berlebach, viz. výše má napodobenina na fotografii triedru Meopta 8x56 ). U velmi velkých, tedy i dlouhých binokulárů ( průměr od 80mm výše ), zase začíná být problém s proměnlivou polohou těžiště v závislosti na velikosti elevace, resp. deklinace. Některé obří binokuláry to mají řešené dodatečnou středovou tyčí, po které se stativový adaptér posouvá ( např. Vixen ).

   Pro úplnost uveďme ještě stále běžněji se vyskytující plnění binokuláru dusíkem, či argonem, které má eliminovat možnost orosení optiky v případě prudké změny teploty. Může to být užitečná věc, na druhou stranu teď pátrám v paměti, kolikrát v průběhu několika desetiletí používání triedrů, bych toto ocenil. Osobně bych byl daleko radši, kdyby výrobci mysleli více na rosení objektivů binokulárů zvenku a více opatřovali binokuláry výsuvnými, nebo aspoň nasazovacími rosnicemi, které se budou pak náramně hodit i ve dne, co by sluneční clona. Ale mám pochopení pro případy, kdy např. právě vylekaný jachtař spadlým triedrem do vln zažije vzápětí úlevu až euforii z toho, že jeho "námořní speciál" plave na hladině, což by v podobné situaci tuze ocenil i vyděšený otec, jehož synek mu právě hodil nejnovější model Swarovského do rybníka, neb si vzpomněl, že když ho tatínek doma vybaloval, tak pyšně pravil, že je i vodotěsný..

IV.  ZÁVĚR

    V tomto úvodním článku jsme se seznámili se základní technickou problematikou potřebnou ke správnému výběru binokuláru, tedy především s klíčovými parametry a vlastnostmi. Poukázali jsme na to, že pro astronomické použití je třeba brát v úvahu určitá specifika, která nemusejí běžné triedry, produkované zpravidla pro denní aktivity, splňovat v dostatečné míře. Zákonitě se pak uživatel začne poohlížet po nabídkách některých firem, které vyrábějí binokuláry určené pro pozorování noční oblohy. A právě to bude předmětem druhé části série věnované výběru triedru.