Vytisknout
Kategorie: Testy techniky
Zobrazení: 2519

 

 

ÚVOD - PRVNÍ SEZNÁMENÍ :

 Naskytla se mi možnost blíže se obeznámit s posledním typem binohlavy - BINOTRON 27 - od americké firmy DENKMEIER. A to díky firmě SUPRA Praha, která zapůjčila zajímavou a bohatě vybavenou sadu, uloženou v elegantním zeleném kufříku. K absolutně maximální výbavě už chyběly jen 2 páry okulárů Denkmeier 14 a 21mm a 2" zrcátko. Pojďme se tedy blíže podívat na lákavý obsah níže zobrazeného kufříku na obr. 1. Kromě vlastní binohlavy BINOTRON-27 obsahuje sada vše potřebné pro její použití u jakéhokoliv typu dalekohledu, optické prvky pro 3 různá zvětšení s jedním párem okulárů, šuplík pro dva 2" filtry a přípravky pro optimální zkolimování binohlavy svépomocí. Jak vidno z fotografie, binokulární nástavec umístěný ve středu kufříku má již namontovaný měnič se dvěma optickými členy pro úpravu výsledného ohniska dalekohledu ( Power-Switch ) a rovněž i filtrový měnič ( Filter-Switch ). Uvnitř kufříku jsem našel i velmi podrobný návod čítající 16 stran A4.

 

 

Obr. 1. - BINOTRON-27 s příslušenstvím

 

 MOŽNOSTI POUŽITÍ BINOTRONu :

V zadní části kufříku vlevo je uložen 2" nástavec potřebný pro použití binohlavy u dalekohledu typu Newton. Do jeho přední části se našroubuje základní násobič-korektor, zde již nový typ OCS - A45, který je na foto k vidění v přední části kufříku vlevo, odvíčkovaný a našroubovaný do 2" barelu zrcátka Baader pak na obr. 3 níže. Vyjma katadioptrů zaostřovaných posunem primárního zrcadla, tedy běžných Schmidt- a Maksutov-Cassegrainů, je u ostatních typů dalekohledů, tedy hlavně refraktorů a již zmíněných Newtonů, nezbytné tento optický člen použít. A logicky naopak, tedy lze-li dostatečně vysunout ohnisko, tak u zmíněných katadioptrů je možné použít binohlavu v sestavě na obr. 4, případně odmontovat "Filter-Switch" a našroubovat před "Power-Switch" dodaný 2" barel ( v kufříku vpředu vpravo ), a také použít samotnou binohlavu bez "Power-Switch" s nasazeným výše zmíněným  2" barelem ( viz. obr. 10 ). 

 

Obr. 2 - Binohlava + "Power-Switch" a v potřebné sestavě pro použití u dalekohledu typu Newton ( ukázka z přiloženého návodu )

 

Obr. 3 - Násobič-korektor OCS-A45 na T2 zrcátku Baader

 

Z obr. 4 je zřejmé, že 2" barel, který je součástí "Filter-Switch", je natolik dlouhý, že nejde, bez nebezpečí kolize se zrcátkem uvnitř, úplně zasunout ani do velkého 2" zrcátka ( vidno i na obr. 5 ). Tento 2" tubusek je ale do měniče filtrů napevno zalisován, takže pro bezpečné používání této sestavy Binotronu je nutné na barel měniče připevnit patřičně široký prstenec, kterým docílíme jeho zkrácení. "Filter-Switch" je k "Power-Switch" připevněn pomocí konusu a červíků - je tedy k (de)montáži zapotřebí šroubováčku.

 

 Obr. 4 - BINOTRON-27 osazená "Power-Switch" a "Filter-Switch"

 

Obr. 5 - BINOTRON-27 v plné zbroji na refraktoru CFF 140 / F7,5

 

Na obr. 6 jsou vyfotografované oba měniče, aby bylo snadno pochopitelné, na jakém principu pracují. Filtrový měnič, zhotovený z duralu, obsahuje dva plastové šuplíky pro 2" filtry, funkčnost je zřejmá... Na můj vkus se šuplíky s filtry posouvaly v měniči příliš ztuha. Na podobném principu je zkonstruován i celokovový "Power-Switch", který pojme dva optické členy. Ty se do optické osy zasunou pomocí postranních táhel. Správnou polohu zvoleného násobiče docílíme zasunutím patřičného táhla nadoraz. Nechceme-li použít ani jeden násobič, je nutno obě táhla povytáhnout ( takto se dociluje třetího zvětšení ). Když jsem poprvé pročítal přiložený návod, tak mi hned nebyly jasné dosahované koeficienty udávající změnu ohniskové vzdálenosti dalekohledu. Netušil jsem totiž, že jeden optický člen v "Power-Switch" nemá zápornou optickou mohutnost, ale kladnou ( není tedy barlowem, ale reduktorem... ). Použijeme-li s binohlavou kompletní sestavu potřebnou pro použití u refraktoru ( = i Newtonu ), tedy dva optické členy před binohlavou ( OCS-A45 na vstupu a barlow, či reduktor v "Power-Switch" ), tak výsledné ohnisko dalekohledu je prodloužené o tyto hodnoty - 1,3x - 2,3x - 3x. Prostřední hodnota 2,3x je dána jen zápornou optickou mohutností vstupního násobiče-korektoru OCS-A45, tedy při vysunutí obou táhel "Power-Switch". OCS-A45 je tedy takovým barlowem s prodlužovacím koeficientem cca 2x, podle toho, jak daleko od binohlavy jej umístíme. Jak se ukázalo, tento násobič-korektor s čistým optickým průměrem 45mm a klasickým 2" filtrovým závitem je špičkové kvality, a je velmi univerzální, rozuměj - nenáročný na přesnou vzdálenost a lze jej použít i jako klasický 2" barlow. Použijeme-li sestavu Binotronu pro katadioptry ( tedy bez OCS-A45 ), tak výsledné koeficienty změny ohniska jsou dány pouze "Power-Switch" a činí - 0,66x - 1,15x - 2x. Prostřední hodnota 1,15x ( žádný optický člen v "Power-Switch" ) je dána nutným vysunutím ohniska katadioptru o optickou délku Binotronu a odpovídá Schmidt-Cassegrainům. U Maksutov-Cassegrainů bude prodloužení ohniska ještě o cca 5 až 10% větší. A jak už správně tušíte, hodnota 0,66x je dána reduktorem v měniči, jehož nutné miniaturní provedení ( odpovídající zhruba rozměru 1,25" ) způsobuje ve výsledku v okuláru velmi silnou vinětaci - rozuměj tvrdý ořez v zorném poli. Je potřeba si uvědomit, že reduktor nejenže zkrátí ohnisko na 2/3, ale ve stejném poměru zmenší už tak nepříliš velké vykreslené pole katadioptru, což je zde navíc umocněno malým průměrem tohoto kladného členu v měniči. Nezbývá než konstatovat, že použití Binotronu s "Power-Switch" je u katadioptrů díky výše uvedenému poněkud problematické... 

 

 Obr. 6 - Detail "Power-Switch" + "Filter-Switch"

 

Jak jsem psal v úvodu, součástí obsahu kufříku je i přípravek pro zkolimování binohlavy svépomocí, tzv. "Collitron Reticle" ( v kufříku uložen vzadu vpravo ). Jde v podstatě o jednoduchý mikroskopový objektiv s malým zvětšením, před kterým je umístěna destička s kolimačním obrazcem ( viz. obr. 7 ). Přípravek se našroubuje na vstup binohlavy, do které se pak logicky vloží i okulár - mě se osvědčil 25mm Plössl. Získáme takto jednoduchý mikroskop - obr. 7. vznikl vyfotografováním, v okuláru viditelného testovacího obrazce, digikompaktem ( za zmíněným okulárem TV Plössl 25mm ). Testovací-kolimační obrazec vznikl vyrytím, či odleptáním, pokovené skleněné destičky. Pomocí v kufříku dodaného masívního trnu ( úplně vpředu vlevo ) povolíme v okulárové části Binotronu kolimační kroužky ( pozice G na obr. 2 ) a při pohledu do okuláru posouváme celou okulárovou objímkou, dokud nedocílíme požadované polohy dle schématických obrázků v dodaném návodu. Stačí už jen opětně dotáhnout kolimační kroužek. Zpočátku jsem si myslel, že jde zcela o matení uživatele klamavou reklamou, protože o skutečné zkolimování binohlavy se dozajista nejedná - to lze učinit pouze justováním hranolů. Byl jsem přesvědčen, že jde o stejnou fintu, jakou používá i Baader u malé binohlavy Maxbright, kdy se posunem okulárové objímky pouze vystřeďuje obraz vůči cloně ohraničující zorné pole okuláru, což způsobí, že případná odchylka kolimace pak "netahá" tolik oči... Když jsem pak ale kolimaci začal zkoušet, zjistil jsem, že se přitom opravdu naklání i optická osa - rychle mi došlo, že povolená objímka okuláru se neposouvá v rovině kolmé k optické ose, ale po kulové ploše. Chytrá finta, která je, jak jsem dodatečně zjistil, chráněna i patentem. Případný zbytkový astigmatismus je nepostřehnutelný. V přiloženém návodu je popsána i metoda "zkolimování" bez dodaného přípravku, tedy pomocí dalekohledu, která nutně vychází ze stejné podstaty. 

 

Obr. 7 - Kolimační obrazec přípravku "Collitron Reticle"

 

PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI S BINOTRONEM-27 :

Byl jsem velmi zvědav na praktické využití "Power-Switch", které uživateli nabízí levnější řešení, než je nákup několika párů okulárů.. Ale vezměme to postupně. Celkové mechanické provedení samotného Binotronu lze označit za velmi dobré, tedy nikoli výborné. Binohlava se dobře drží a je příjemná na omak, neboť nosná konstrukce s hranoly je  zakrytá silnějším plastem, kterého povrch je ještě pogumován. Testovaný exemplář vyžadoval poměrně velkou sílu pro optimální nastavení rozteče. Velký tlak prstů pak způsoboval prohnutí plastového krytu a tím i jeho odchlípnutí podél okraje - výrobce zde totiž hodně šetřil upevňovacími šroubky a spoléhá na samosvorné předpružení odstřiku plastového krytu. Binotron nemá na těle stupnici pro nastavení rozteče očí, jako třeba binohlava Mark V.  Okulárové objímky jsou naprosto vyhovující - je tedy povedené jak vycentrování okuláru při jeho zaaretování pootočením horního kroužku ( pozice I na obr. 2 ), tak následné zaostření otáčením ( kroužkem H ) díky závitu s optimálně zvoleným stoupáním. Kovové díly binohlavy jsou pouze černě eloxované a nepůsobí tak dobrým dojmem, jako třeba černý elox na dílech stavebnice Baader. Při demontáži, resp. zpětné montáži, filtrového měniče si všimnete, že to výrobce nemá moc chytře vymyšlené - jen vyjímečně se mi povedlo "Filter-Switch" připevnit optimálně napoprvé. Konus aretovaný dvěma červíky je sice dobrý nápad, ale to by červík musel mít optimální tvar hrotu, lepší použitý materiál a být správně nadimenzován. Toto vše u Denkmeierů nedořešili, takže i když už poučen jsem se snažil měnič dobře přitlačit, aby byl kolmo k optické ose, a oba červíky dobře dotáhnout, po pár minutách jsem zjistil, že už to zase vaklá... Chtělo by to červíky tři, i když nepůjdou rozmístit ideálně po 120°, aby byly dobře přístupné, nebo ještě lépe - nahradit je třemi ručně dotahovanými pokovenými šroubky s vroubkovanou hlavou, na jaké jsme zvyklí v podstatě u každého dalekohledu a jeho příslušenství. Zkrátka a dobře - toto je jedna ze tří věcí, které je potřeba dořešit svépomocí. Tou druhou je to, že Binotron nemá na vstupu univerzální T2 závit, takže na upnutí do zrcátka, či hranolu, máte pouze jedinou možnost - použít přiložený 2" barel. Jsou případy, kdy vám to nevadí, nebo dokonce jste rádi, že binohlava je spolehlivě uchycena ve 2" zrcátku, ale jsou i případy, kdy je podstatně výhodnější mít k dispozici řešení, které nabízí Baader - jeho rychloupínací prvky z T2 stavebnice, které výrazně zkracují celkovou stavební délku - viz. obr. 10 a 11. Nejde jen o to, že u některého okulárového výtahu vám může chybět k zaostření nějaký ten centimetr, ale i o to, že v případě málo světelných katadioptrů si zbytečně prodlužujete ohnisko a ještě více si tak ztížíte dosažení co nejmenších zvětšení. V případě běžného Schmidt-Cassegraina s F10 počítejte s prodloužením od 15%, u Maksutov-Cassegrainů je to horší - např. můj OMC 200 ( 1:20, f=4 m ) se při použití velkého 2" zrcátka a Binotronu s 2" barelem dostane na výsledné ohnisko 5 m, tedy nárůst 25% ! V těchto případech je nutné na vstup Binotronu-27 nechat vyrobit redukci na T2 závit a po vzoru zřejmém na obr. 11 posadit Binotron na "střední" hranol Baader ( s hranolem bude prodloužení ohniska menší, než se stejně velkým zrcátkem ). No a třetí věcí na "dodo" = dodělej doma, je už výše popsané upozornění, že 2" barel od "Filter-Switch" je natolik dlouhý, že se zaručeně opře až o vaše zrcátko uvnitř... Závěrem popsaných zkušeností s mechanickým provedením celé sestavy binohlavy Denkmeier musím zkonstatovat, že zatímco samotná hlava Binotron je vcelku velmi dobře provedená, tak o kompletní sestavě se toto říci nedá - zvlášť když si při pohledu na výbavu v kufříku uvědomím, že toto obnáší téměř 45 tis. Kč. 

Nyní se už můžeme plně věnovat zkušenostem s "Power-Switch". Co se týče slibované univerzálnosti, tedy možnosti použít Binotron-27 s příslušenstvím u všech typů dalekohledů, tak zde výrobce beze zbytku dodržel slovo. Dodržíme-li návod a použijeme kromě "Power-Switch" i OCS-A45 na vstupu, zaostříme za všech okolností i u malých refraktorů, jejichž výtah má relat. malý rozsah zaostření - např. u Vixena ED 81S, se zdvihem výtahu pouze 80 mm. Refraktory mají poměrně velké vykreslené pole, takže u nich tolik nehrozí nepříjemná vinětace, o které jsem už psal výše a která se týká reduktoru 0,66x.  Výrobce si nevymýšlí ani když vychvaluje svůj nový OCS-A45 - v podstatě 2" barlow - který jsem shledal jako opravdu špičkový, a to i při použití jako právě běžného barlowa. Firma Denkmeier na svých stránkách uvádí, že svou kvalitou je předurčen i pro špičkové fluoritové objektivy. Ano, tento záporný optický člen se opravdu, jak ve vysoce kvalitním refraktoru, tak v čistě zrcadlovém systému, chová naprosto neviditelně. Při testování kompletního optického systému Binotronu-27 ( tedy včetně obou optických členů za sebou, které mění výsledné ohnisko dalekohledu ) v malém refraktoru Vixen ED 81S, jsem zkonstatoval, že výsledkem je téměř dokonalý apochromát. Americký výrobce dále zaručuje u svých binohlav přesnost optických ploch hranolů 1/8 až 1/10 lambda p.v. Toto je obecně nelehko měřitelné, natož v amatérských podmínkách.. Spokojil jsem se s tím, že se mi nepovedlo najít rozdíl mezi ronchigramem na hvězdu bez binohlavy a po jejím vřazení. Ještě hůře se toto posuzuje po větším prodloužením ohniska ( zde je to míněno zařazením obou negativních členů před binohlavou ), protože ronchigram v okuláru se o dost zmenší, obzvlášť v katadioptru, kde prťavý sekundár je zákonitě ještě prťavější... Obdobně při posuzování difrakčního obrazu hvězdy se těžko odlišuje, co je způsobeno zvětšením spotu hvězdy v důsledku prodloužení ohniska ( a opačně jeho zmenšením po redukci = zkrácení ohniska ), a co je skutečný vliv násobiče, resp. reduktoru, na výslednou velikost sférické vady. Nicméně se v případě testování Binotronu s OCS-A45 a současně i "Power-Switch" na refraktoru CFF 140 nemohu zbavit podezření, že k určitému, byť malému zhoršení u ohybových kroužků stálice, přeci jen došlo. Zvlášť, když to mohu porovnat s neutrálním vlivem samotného OCS-A45 a stejně tak násobiče-korektoru 2x od Tele Vue - u obou se charakter ohybových kroužků při přeostřování kolem ohniska nezměnil. Ale jak říkám, je rozdíl, zda je ohnisko prodlouženo 2x nebo až 3x, navíc by to chtělo minimální seeing a taky víc času... V praktickém provozu jsem byl se samotnou binohlavou spokojen, opticky jsem neshledal žádné nedostatky, jen se ukázalo, že Binotron-27 není schopen zobrazit celé zorné pole okulárů TV Panoptik 24 a Baader Eudiascopic 35 mm bez přítomnosti tmavého mezikruží u clony okuláru. Trochu mne to překvapilo, protože mezi čistou aperturou Bino Vue ( 26,5 mm ) a Binotronem-27 ( udávaných 26 mm ) by neměl být prakticky rozdíl, navíc binohlava Tele Vue má větší optickou délku. Ani jsem nemusel Binotronu odšroubovat plastový kryt , abych díky dobře přístupnému hranolu na vstupu rychle zjistil, že americký výrobce nám neříká pravdu - hranol má značnou toleranci do mínusu, přesně 26,5 mm a skutečný optický průměr na vstupu činí rovných 25 mm. Stejnou hodnotu jsem naměřil i na výstupu, tedy u okulárové části. Říkáte si - jeden milimetr... Jenže ono to v praxi dělá hodně, viz. níže v odstavci o srovnání tří "velkých" binohlav.  Ono ořezání zorného pole okulárů, které maximálně využívají aperturu 1,25" barelu, se projevuje buď při použití Binohlavy samotné - rozuměj bez násobiče, nebo při využití vstupního barlowa OCS-A45 a současně reduktoru 0,66x v "Power-Switch". 

Zbývá poreferovat o děliči světla na vstupu Binotronu. Výrobce se na svých stránkách chlubí, že v Binotronu-27 je použit zcela unikátní "splitter", který na rozdíl od konkurence podává stejné barevné podání v obou kanálech. Má toho být dosaženo pomocí dielektrických vrstev. Stačil jediný pohled binohlavou proti obloze, abych okamžitě viděl, že i u Binotrona je stále jeden kanál teplejší, resp. druhý studenější. Nejvíce je to vidět na jasné modré obloze - jeden kanál zkrátka pohltí víc modrého světla.

 

SROVNÁNÍ BINOTRONU-27 s BINOHLAVAMI BAADER MARK V a TV BINOVUE :

 

 Obr. 8 a+b - Binohlavy - 3 velké + 1 malá

b - větší rozlišení otevřením na nové kartě

 

Jak už je z názvu tohoto článku i z fotografií výše zřejmé, v souboji o naši přízeň se utkaly tři "velké" binohlavy - kromě hlavního hrdiny v podobě Binotronu od firmy Denkmeier dále soutěží binohlava Mark V německé značky Baader a konečně i Bino Vue od věhlasného Tele Vue. Označením "velké" míníme to, že tyto binohlavy mají čistý optický průměr blížící se 30mm, protože zpravidla používají hranoly až 30 mm velké. Naopak binonástavce "malé" používají o dost menší hranoly a jejich výsledná apertura jen někdy a jen lehce přesahuje hodnotu 20 mm. "Malá", již nevyrábějící se, binohlava Maxbright od firmy Baader, slouží v tomto testu spíše pro porovnání výsledné velikosti a mechanického provedení.

Počet výrobců, kteří do svého sortimentu zařadily i binokulární nástavce, postupně narůstá. V naprosté většině případů se jedná o "malé" binohlavy a často se tentýž výrobek ( zpravidla z Číny ) objevuje pod různou značkou u vícero firem, včetně renomovaných výrobců dalekohledů. Stojí za to zmínit jednoho velmi zajímavého výrobce z USA a tím je Harry Siebert ( Siebert Optics ), který kromě jiného vyrábí binohlavy tří velikostí. Pokud by se jeho výrobky hojněji vyskytovaly v Evropě, pěkně by nám zamíchal naším zaběhlým dělením binohlav na "malé a velké". Nejmenší binohlava od Siebert Optics disponuje 25mm čistou aperturou, je tedy taková "střední". Ve vyšší kategorii produkuje H.Siebert binonástavce "Echelon" s hranoly 35 a 40 mm, které jsou stále "jen" pro 1,25" okuláry ( případně T2 výstup ), a pro které bychom musely zavést označení "velmi velké". Ovšem ani tady se u Siebertů nezastavili a v kategorii nejvyšší nabízejí binohlavy pro 2" okuláry, v jejichž útrobách jsou použity hranoly a zrcátka o velikosti 40 a 45 mm ! No zkrátka - existují i "obří" binohlavy a jmenují se "Elite"...

Vraťme se však na náš starý dobrý kontinent, kde je všechno jaksi menší a kompaktnější, a podívejme se blíže do útrob porovnávaných binohlav. Největšími hranoly disponuje Baádeří Mark V - a to 30 mm. Čistý optický průměr na vstupu i výstupu je pak rovných 28 mm. Binonástavec od firmy Tele Vue má hranoly netradičního rozměru, neboť místo 30 x 30 mm jsem v mé Bino Vue našel jakési hybridy s rozměrem 30 x 28 mm. Efektivní průměr je pak zacloněn na 26 až 26,5 mm. No a jak už jsem psal výše, Binotron-27 si dost fandí, protože skutečná velikost jeho hranolů je menší než 27mm a reálná velikost apertury tomu logicky odpovídá - není 26 mm, jak tvrdí firma Denkmeier, ale pouze 25 mm. Tyto mnou udávané hodnoty jsou snadno měřitelné, protože jsou to průměry clon, kterými výrobci musí logicky omezit čtvercový průřez hranolu. Pro porovnání - "malá" hlava Maxbright má na vstupu 23 mm a na výstupu 21 mm. A proč se tak nimrám v těch milimetrech...? Všechny binohlavy jsou na výstupu 1,25". Takovýto rozměr okuláru pak naznačuje možnosti, jakého maximál. průměru mohou býti čočky na vstupu okuláru, resp. clony, které pak určují čistou aperturu. Mezi okuláry, které dokáží maximál. využít možnosti 1,25" barelu, patří již zmiňované TV Panoptik 24 mm ( 27,3 mm na vstupu ), TV Plössly 32 a 40 mm ( 27,3 mm ) a rovněž vynikající Baader Eudiascopic 35 mm - dokonce 29 mm na vstupu ( není závit na filtr ). Vložíte-li do binohlavy, která má před okulárovou objímkou clonu o průměru 25 mm, uvedený Eudiascopic 35 mm, je nutně výsledkem tmavé mezikruží viditelné v zorném poli okuláru těsně u clony. Velikost zorného pole je zkrátka zredukovaná, ořezaná, což samozřejmě ani nevypadá dobře. Ale i když použijeme v binohlavě hranoly odpovídající velikosti, aby k ořezu pole nedošlo, nemáme ještě vyhráno... Je potřeba si uvědomit, že paprsky světla vycházející z objektivu se do ohniska sbíhají pod úhlem, který je dán světelností. A stačí-li nám pro okulár s polní clonou 27 mm binohlava s aperturou 28 mm na výstupu, pak na jejím vstupu by musely být hranoly poněkud větší, nikoli jen stejné... Díky tomuto způsobuje každá reálná binohlava vinětaci, kvůli níž obraz od určitého průměru ( říkáme mu plně osvětlený ) směrem ke kraji postupně tmavne. A už tušíte, že čím světelnější dalekohled, tím větší vinětace po průchodu binohlavou. Planetární Maksutov-Cassegrainy 1:15 a 1:20 jsou v tomto ve velké výhodě, naopak světelné Dobsony 1:5 jsou z pohledu pozorování některých DSO přes binohlavu přímo vražedné, což si doložíme na praktických příkladech u často používaných binohlav. Použijeme-li binohlavu Mark V u některého ze Schmidt-Cassegrainů ( 1:10, ale při nutném vysunutí ohniska o 112 mm už 1:11,5 ), pak plně osvětlený průměr má 16,5 mm. V Dobsonu ( Newton 1:5 ) způsobí čistá apertura hranolů 28 mm ještě větší zhoršení - plně osvětlený průměr má pouze 5,5 mm - tzn., že už od necelých 3 mm od osy se bude obraz postupně ztmavovat. Touto prostou geometrií způsobená vinětace je pozvolná a oko je naštěstí velmi přizpůsobivé, takže v praxi nám to tak hrozivé nepřipadá ( a ve dne na terestrických cílech si tohoto většina lidí ani nevšimne ). Nicméně fotografie by tu vinětaci snadno odhalila... Vložíme-li do stejného Newtona "malou" binohlavu Maxbright, plně osvětleného pole už nedosáhneme ani ve středu pole ..! V hodně světelných Newtonech ale stejně musíme použít před binohlavou násobič, abychom vůbec zaostřili, čímž se situace podstatně zlepší. Takže barlowy působí v tomto případě tuze blahodárně, ale jen oddalují těžko řešitelný problém - když chceme výhody binokulárního vidění využít na některé objekty DSO, tzn. malá zvětšení s co nejširším polem. To je hlavní důvod ( spolu s výše uvedenou problematikou ), proč nadšenci staví plnohodnotné "bikukry", tedy dva spřažené tubusy vedle sebe... 

Myslím, že i méně znalí astronadšenci už pochopili, že v rámci plného využití světlosti barelu 1,25" je v případě velikosti hranolů použitých v binohlavě každý milimetr k dobru znát. Když do srovnávaných binohlav ( bez násobiče na vstupu ) vložíme vzpomínané 35 mm Eudiaskopiky, tak výsledek v praxi je následující - Mark V ukáže celé pole bez ořezu, Bino Vue sice také, ale je to nadoraz ( v případě, že není hlavice ideálně vystředěná ), V Binotronu je viditelné ořezání pole těsně u clony ( navíc je tím okamžitě vidět, jak je hlavice (ne)dobře vycentrována ). Podobně se v Binotronu chovají i 24 mm Panoptiky. Situace se v této binohlavě Denkmeier zlepší, když použijeme násobič-korektor OCS-A45 i "Power-Switch" - při prodlužovacím faktoru 2,3x a 3x jsou oba uváděné okuláry bez ořezání pole, při použití reduktoru ( tedy faktor 1,3x ) je u clony malý ořez. 

Velikost hranolů není důležitá jen z pohledu vinětace, ale také z pohledu přítomnosti odrazů. Ať se nám to líbí, nebo ne,nežádoucími reflexy bohužel trpí každá binohlava. Naštěstí ne za všech okolností, ale jen v některých situacích - především je-li nějaký silný zdroj světla u kraje zorného pole nebo v jeho blízkosti ( tedy vně zorného pole - např. když je dalekohled namířen těsně vedle lampy, Měsíce, Slunce, ... ) K parazitním odleskům dochází nejen na bocích hranolů, ale i v děliči na vstupu. Situace by šla radikálně zlepšit tak, že bychom z reálné velikosti hranolu využívali jen o dost menší část - např. když bychom binohlavy Mark V a Bino Vue zaclonili na 20 mm, a to na vstupu i výstupu. V praxi toho docílíme snadno, aniž si to uvědomujeme - např. když před Bino Vue našroubuji originální násobič-korektor, který spíš než Barlow vypadá jako slabší mikroskopový objektiv, a na výstup binohlavy vložím nějaký planetární okulár ( tedy s malou polní clonou ).Takto osazená Bino Vue je proti reflexům v podstatě absolutně odolná. Z výše uvedeného plyne i to, že pravděpodobnost výskytu odrazů rychle roste s rostoucím průměrem polní clony okuláru a s jeho zvětšujícím se zorným polem. Testované binohlavy bez barlowů se ohledně výskytu nežádoucích reflexů chovaly zhruba stejně, Mark V o chloupek nejlepší, Binotron o stejný chloupek nejhorší. To "malá" hlava Maxbright je na tom o poznání hůře - i vzdálenější silné bodové světlo dokáže někdy vykouzlit podivuhodné světelné divadlo.. Je to způsobeno i tím, že tato levná binohlava má viditelně horší dělič světla - navíc má viditelně větší ztráty než "velké" binonástavce ( o cca 10% ), každý kanál má jinou propustnost a poměrně velký je i rozdíl v jejich barevném podání. Parazitní odrazy na optických plochách uvnitř binohlav se mohou projevovat i zvýšeným rozptylem světla ( zde velkou roli hrají i použité antireflexní vrstvy a rovněž nedokonalosti v mechanické konstrukci ). V tomto ohledu mírně zaostávala Bino Vue, naopak vůči rozptylu nejodolnější se zdála být Mark V. 

 Když se vrátím ke splitterům (= děličům ) použitých v testovaných binohlavách, tak zde by to chtělo nějaké sofistikované měření. Co se týče průchozích ztrát, rozdíly by byly pouze měřitelné. Všechny tři "velké" binohlavy dávají jasnější a kontrastnější obraz než levná Maxbright. Mezi děliči jsou ale určitě rozdíly mezi použitými dielektrickými vrstvami, protože při různých vlnových délkách se chovají mírně rozdílně - míněno v odlišném chování obou kanálů. Tak jako tak je u všech tří binohlav stále vidět malý rozdíl v barevném podání obou kanálů. 

Na obr. níže je vidět přibližný rozdíl ve velikosti celkové optické délky jednotlivých binohlav. Je jasné, že nejmenší kužel světla "spolkne" "malá" Maxbright - je to rovných 100 mm. Potěšující je, že binohlava s největšími hranoly, tedy Mark V, má optickou délku jen o málo delší - 112 až 115 mm. Rozdíly v optické délce sice nejsou tak velké, jak by se zdálo z fotografií, nicméně platí, že nejdelší svazek světla projde přes Bino Vue - téměř 120 mm - která má také nejdelší okulárové objímky ( kvůli některým T6 Naglerům ). 

 

Obr. 9 a+b - Srovnání velikosti optické délky binohlav

 

 

Tak jako je znát každý milimetr k dobru u velikosti hranolů, tak je v celkové optické délce důležitý každý centimetr, o který je binohlava kratší. Např. nová, už zmiňovaná, binohlava od Harryho Sieberta s 25 mm čistým průměrem hranolů, je velmi kompaktního provedení, takže její optická délka je pouhých 100 mm. V důsledku toho je výsledná vinětace v dalekohledu jakékoli světelnosti stejná, jako u nejrobustnější binohlavy v testu - Mark V. Tyto úvahy samozřejmě platí v případě, že před binohlavou není použit násobič. Už jsme výše naznačili, že aplikace barlowa na vstupu vždy výslednou vinětaci po průchodu binohlavou viditelně zmenší. Optická konstrukce násobiče-korektoru má však zásadní vliv právě na výslednou optickou délku této soustavy - neboli vhodně navržený násobič nám může podstatně zkrátit vzdálenost, o kterou je potřeba posunout binohlavu před ohnisko dalekohledu ( refraktoru ), tedy směrem k objektivu. Jde tedy o to, abychom okulárovým výtahem vůbec zaostřili. Tak jak je v tomto výborně navržen násobič od Tele Vue, takže až na některé Newtony s ním zaostříte Bino Vue úplně všude, tak o běžně používaných násobičích od Baadera platí opačné hodnocení - s násobičem 1,25x zaostříte jen u katadioptrů a u naprosté většiny dalekohledů je nutno použít ten nejsilnější barlowek - 2,6x. Malá optická délka binohlavy Maxbright je vám, až na použití u katadioptrů, najednou k ničemu... A naopak - delší optickou délku Bino Vue originální násobič hravě vykompenzuje. V zájmu objektivity je třeba uvést, že firma Baader vyrábí pro Mark V i speciální ( větší a složitější ) násobiče jak pro Newtony, tak i refraktory - ty jsem ale neměl možnost vyzkoušet. 

 

Obr. 10 - Binotron-27 bez obou měničů na dalekohledu Maksutov-Cassegrain OMC-200

 

Obr. 11 - Binohlava Baader Mark V s hranolem a upínacími prvky z T2 stavebnice Baader

 

Co se týče kvality a vůbec způsobu mechanického provedení srovnávaných binohlav, tak nejodolnější, a tím také nejrobustnější, je bezesporu binohlava Mark V. Naopak - nejlehčí Bino Vue působí až příliš křehkým dojmem. Její plastové kryty jsou sice lépe připevněny, než u konkurentů, ale pád z větší výšky by určitě bez úhony nepřežily, protože jsou opravdu tenoučké. Zasloužily by i nějaké tvarované profilované pogumování ( jako má např. Maxbright ) pro bezpečnější držení. Dokonalé není ale ani provedení Mark V - také chybí něco pro lepší úchop, protože rovný a lakovaný plech neumožňuje zrovna bezpečné držení dost těžké binohlavy. Podobně jako u Binotronu i u Mark V výrobce šetří na šroubcích, kterými jsou zajištěny plechové kryty. Ty sice přitlačením prstů neodstávají, jak k tomu dochází u Binotronu, ale o prachotěsném provedení se rozhodně mluvit nedá. Myslím, že poměrně drahý binonástavec za 1.200 € by to mohl mít líp provedené. Další výtku si "velká" binohlava Baader zaslouží díky nevhodně zvolenému stoupání závitu u zaostřovacích kroužků objímek okulárů - je příliš malé, takže i malá změna vyžaduje točit a točit... Přitom u "malé" Maxbrigt je to naprosto vyhovující. V tomto se úplně spartánské provedení zaostřování u Bino Vue ukázalo jako praktičtější - binohlava Tele Vue totiž nemá žádné doostřování otáčením, ale velmi dobře provedené aretování okulárů umožňuje jejich hladké posouvání. Okuláry jsou zde vkládány do trubky, která je na třech místech podélně rozřízlá - aretace okuláru se provádí stahováním této trubky otočným kroužkem zvnějšku. Tímto je zaručeno i optimální vystředění okulárů, což naopak u Mark V nejde úplně docílit, protože aretace okuláru se provádí tlakem dvou válečků pouze z jedné strany. Tolik o porovnání mechanického provedení binohlav Mark V a Bino Vue s Binotronem, o jehož konstrukci a dílenském zpracování je popsáno výše.

Tam jsou popsány i zkušenosti s optickou kvalitou binonástavce od Denkmeieru, zde je tedy zapotřebí doplnit totéž u obou rivalů. Ani u zbylých dvou binohlav se nepodařilo najít nějaký rozdíl, či jen náznak, že by po průchodu některou z nich došlo ke změně Ronchigramu na hvězdu. Platí to i pro násobiče-korektory - jak pro 1,7 x a 2,6x od Baadera, tak pro 2x od Tele Vue. Posledně jmenovaný je obzvlášť kvalitní - a protože i Binovue má na vstupu T2 závit, jde násobič-korektor od TV použít i na obou binohlavách Baader. Pokud bychom všechny tři testované binohlavy porovnaly v nějakém katadioptru, tedy bez násobičů, tak bychom těžko hledaly nějaké rozdíly v kvalitě zobrazení - zkrátka všechny by se nám zdály stejně vynikající. Stejně tak, kdybychom je vyzkoušely ve špičkovém APO refraktoru, a to u všech se stejným násobičem na vstupu, např. od Tele Vue. Až rozdílné velikosti hranolů a různé vlastnosti dostupných násobičů nám vymezí některé hranice - např. u použití některých okulárů a pod. Já osobně bych po zkušenostech s "Power-Switch" u Binotronu-27 raději zůstal u většího počtů párů vhodných okulárů. Na vážné planetární pozorování pomocí refraktoru mi dva optické členy před binohlavou připadají zbytečně moc. Nehledě na to, že u planetárního Maksutova OMC 200 používám výhradně binohlavu samotnou. Na druhou stranu - u malého Vixena ED 81S jsem si sestavu Binotronu s "Power-Switch" a s OCS-A45 na vstupu 2" hranolu s radostí užíval při terestrickém pozorování i při brouzdání letní oblohou. Prostě záleží to na osobních preferencích. 

Předmětem této recenze nebylo zjistit, která binohlava je nejlepší - dalo se čekat, že kvalitní budou všechny tři. Ale šlo především o praktické poznatky z provozu, poukázání na různé vlastnosti u té které binohlavy, odhalení možných úskalí, atd. Zkrátka, aby si případný zájemce o koupi takovéhoto doplňku mohl snadněji vybrat... Já bych volil základní konstrukci a hranoly od Baader Mark V, k ní přidal okulárové objímky s možností kolimace od Denkmeieru a jako základní násobič-korektor použil ten od Tele Vue ...