Jak už jsem avizoval v první části recenze, budu se v tomto pokračování věnovat možnostem použití tohoto nového binokulárního nástavce, aby se potenciální uživatel dokázal snadněji orientovat v této ne zcela přehledné problematice a mohl pak maximálně využívat všechny pozitivní vlastnosti binokulárního vidění. Dalekohledů různých koncepcí je k dispozici celá řada a díky bohatému příslušenství, především německé firmy Baader Planetarium, je možno vybírat z několika možností, jak připojit binohlavu k danému dalekohledu. Popsané zkušenosti je samozřejmě vesměs možné aplikovat i na binohlavy jiných výrobců, takže logicky pro sesterskou Mark V bude níže uvedené platit 100%.
Všem vážným zájemcům o dosažení maximální kvality obrazu při používání nejen binonástavců, doporučuji prostudovat starší články o hranolech a zrcátkách zde na POSECu, především IV. kapitolu 2. dílu :
http://posec.astro.cz/index.php/clanky/technics/77-zrcatka-a-hranoly-dil-ii
Řadu cenných poznatků najde astroamatér i ve 2.dílu recenze refraktoru Omegon ED 72/432 :
http://posec.astro.cz/index.php/clanky/technics/15-scopes/78-omegon-ed-apo-72-432-dil-2-binoskop
Zprovoznění zakoupené binohlavy začátečníkem znamená řešení základního požadavku - aby s ní dokázal v jeho dalekohledu zaostřit. Binokulární nástavce mají ze své podstaty větší optickou délku, než běžné příslušenství, a až na výjimky se s tímto při konstrukci většiny dalekohledů předem nepočítá. Proto je často nutno svazek světla před ohniskem pomocí speciálního Barlowova členu prodloužit a právě touto problematikou se budu detailně zabývat v následujících dvou kapitolách. Jejich témata se logicky prolínají, nicméně pro určitou míru přehlednosti jsem podstatné rozdělil na dva celky... Firma Baader se snaží poslední dobou jejich stále se rozšiřující nabídku příslušenství zákazníkovi více zpřehlednit - činí tak přikládáním obsáhlých a hojně ilustrovaných návodů k použití. Takže i k recenzovanému binonástavci je k dispozici přibalená uživatelská příručka, která čítá 2 x 24 strany ( anglicky a německy ). Jenže vyhlášená německá preciznost zde vzala místy za své, neboli našel jsem zde řadu chyb, protichůdných a jinak matoucích informací, což byl další důvod, proč jsem se rozhodl v tomto konečně udělat pořádek :).
I. - PROBLEMATIKA NÁSOBIČŮ-KOREKTORŮ
Firma Baader nabízí k jejich binohlavám celkem 5 násobičů-korektorů, které kromě prodloužení ohniskové vzdálenosti dalekohledu mají za úkol také eliminovat vnesenou barevnou vadu hranolů v binonástavci. U málo světelných katadioptrů a dlouhoohniskových refraktrů, tedy dalekohledů jejichž světelnost je typicky 1:10, se tímto neduhem zabývat nemusíme. Ale u světelných dalekohledů ( už od F/8 ) začíná být vnesená barevná vada stále více vidět a u špičkových apochromatických refraktorů musíme být i s použitím klasických 90° hranolů dost na pozoru. Právě u posledně jmenovaného typu dalekohledu je použití správné konfigurace násobiče-korektoru a zrcátka/hranolu zcela zásadní.
Na obr.níže, který jsem si vypůjčil právě z uživatelské příručky, jsou pěkně přehledně zobrazeny veškeré násobiče-korektory z nabídky firmy Baader Planetarium.
Právě kolem vlastností tří nejčastěji používaných "malých" korektorů - tzv. GWK, resp.GC - se vyskytuje nejvíce chybných popisů jejich vlastností, resp. méně či více špatně uváděných hodnot, jak dále uvidíte. A není to záležitost jen zmiňovaného návodu k Maxbright II, ale jedná se o dlouhodobé kostlivce ve skříni v německém Mammendorfu. Situace se zkomplikovala před několika lety, kdy poslední rekonstrukce "velké" binohlavy Mark-V umožnila montáž korektoru přímo do Zeiss mikrobajonetu na jejím vstupu. Což o to, jde o dobrý počin, protože se tím prodloužení ohniskové vzdálenosti maximálně minimalizuje, ale potíž je v tom, že použitý korektor je ve stejné objímce, jedná se opticky o identický dublet, a tudíž musí být do objímky vložen obráceně. Navíc se do teď (!) používá na objímce korektoru stále stejné označení u obou typů, tedy bez rozdílu, zda je v objímce vpředu spojka nebo rozptylka. Co je uživateli platné, že s krabičkou s korektorem je přibalen i leták, na kterém je zaškrtnutá dodaná varianta. Na firemním webu ( i na obrázku výše ) je novější varianta korektoru pro montáž do kužele bajonetu označená písmenem "Z" na konci. Aby bylo uživateli od teď zcela jasné, jak se věc má, a mohl snadno identifikovat, který korektor se mu vlastně dostal do ruky, zhotovil jsem následující praktický obrázek :
V levé části obrázku jsou vyobrazeny tři původní korektory, které se v zobrazené orientaci montují na binohlavu a zrcátko/hranol pomocí T2 závitu, kterým disponuje bohaté příslušenství ( tzv.T2 Astro-system ) od Baaderů. V pravé části vidíte dva korektory s obrácenou orientací určené k našroubování do kužele mikrobajonetu Zeiss - a to jak do binohlavy Maxbright II, tak do Mark V. Korektor s násobícím faktorem 2,6x se vyrábí pouze v původní verzi - jako jediný je tvořen netmeleným dubletem a původně byl vyvinut speciálně pro Newtony. Znovu opakuji, že ony dva korektory s přidaným "Z" obsahují opticky identický tmelený dublet, jako starší verze, tzn. aspoň trochu zručný astroamatér si může orientaci snadno prohodit... Na obrázku jsou věrohodně nakreslené i radiusy čoček, takže obecně platí, že čím silnější korektor, tím větší křivost vnější plochy rozptylky, atd.
Montáž obráceně orientovaného korektoru "Z" do kužele bajonetu Zeiss je zachycena na obr. níže. Jak už jsem naznačil, tímto způsobem docílíme minimální prodloužení ohniskové vzdálenosti dalekohledu. Ovšem také za cenu nejmenšího backfocusu - proto se tento způsob volí v případě, kde ke zdárnému zaostření chybí opravdu jen kousek. Dále ho lze doporučit i u katadioptrů, především SC systémů. A to i přesto, že u Maksutov- i Schmidt-Cassegrainů lze snadno zaostřit vysunutím ohniska posuvem primárního zrcadla. Tímto se ale nejen že prodlužuje už tak dlouhé ohnisko katadioptrů ( někdy až o 25% u Maks.-Cass. ), ale také zhoršuje kvalita zobrazení. Zpravidla je lepší zvolit kompromis a použít nejslabší korektor 1,25x. Praktikuji to takto i já u mého Vixena VMC 260, když jsem zjistil, že při větším vysunutí ohniska za dalekohled se objevila barevná vada vnesená čočkovým korektorem před sekundárním zrcátkem ( čočkami korektoru prochází totiž světlo 2x...). Prodlužovací faktor je navíc v tomto případě o dost menší, než udávaný ( 1,16x u GC 1,25x a 1,36x u 1,7ky ), což se dozvíte do detailu v následující kapitole.
Použití klasické trojice původních malých GC (GWK) skýtá oproti tomu daleko víc mechanických variant, jak propojit binohlavu s naším dalekohledem. Pro první přiblížení si opět pomůžeme výrobcem dodaným návodem ( pro větší rozlišení otevřít na nové kartě ) :
Velkou výhodou zde je fakt, že uvedenou trojici korektorů lze upevnit z obou stran Baader T2 zrcátek/hranolů. Korektor lze totiž elegantně zašroubovat do hranolu/zrcátka na výstupu, viz. obrázek níže, čímž získáme velmi podobnou konfiguraci, jako při zašroubování "Z" korektoru přímo do binohlavy. Navíc je prodlužovací faktor dvojice slabších GC jen zanedbatelně větší ( 1,17x a 1,38x ). U nejsilnějšího GC 2,6x se v této konfiguraci dostáváme naopak na poměrně vysokou hodnotu prodloužení ohniska - 2,54x, tedy téměř na výrobcem deklarovanou hodnotu. Tímto se dostáváme k dalším nesrovnalostem, tedy k tomu, jaké jsou skutečné prodlužovací faktory diskutované trojice malých násobičů-korektorů. Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem nedávno zjistil, že můj hodně starý korektor 1,7x má o něco vyšší zápornou optickou mohutnost, než dnešní varianta, kterou jsem si zapůjčil v SUPRA... Jeho násobící faktor má při umístění těsně před binohlavou hodnotu velmi blízkou deklarované 1,7x, která se při umístění na vstup hranolu zvětší na necelých 2x. Toto jsou daleko příznivější hodnoty, které by činily celou řadu malých GC lépe odstupňovanou, než nyní mnou naměřených - 1,17x - 1,38x - 2,54x. Další informace k tomuto najdete níže v kapitole II.
Dosažený prodlužovací faktor při umístění GC až na výstupu hranolu, především u slabších korektorů, u většiny refraktorů pro zdárné zaostření nestačí, takže je nutno jej zvětšit tím, že korektory umístíme na vstupu hranolu/zrcátka, viz. snímek níže. Násobič vložíme do hranolu, přidáme plastový distanční kroužek ( dodává se s korektorem ), který současně pomůže GC kolem jeho závitu vystředit, a zašroubujeme 2" barel, jak je to patrné na snímku ( plastový kroužek na snímku není ) :
Tato konfigurace, tedy s násobičem umístěným už na vstupu hranolu, je v praxi nejpoužívanější u refraktorů všech kategorií. Kromě největší výhody - ušetření větší délky pro zaostření, resp. výraznější zmenšení optické délky sestavy binohlava+hranol/zrcátko - se v případě použití hranolu místo zrcátka dále nabízí, při troše štěstí, možnost příznivě ovlivnit zbytkovou barevnou vadu refraktoru. Nicméně je to také sázka do loterie a při nesprávné konfiguraci můžeme nadělat více škody, než užitku... Je tedy třeba problematice porozumět a dodržet několik zásad.
Zatímco zrcátko výslednou barevnou vadu zpravidla neovlivní, tak hranol musíte vnímat jako optický prvek ( planparalelní deska ) vybroušený z určitého typu skla, který se logicky na výsledné barevné korekci podílí. Navíc u světelnějších dalekohledů ( cca od F/8 ) vnáší do systému vlastní barevnou vadu, která roste se zvětšujícím se úhlem, pod kterým do něj vstupuje svazek světla z objektivu ( tedy s narůstající světelností dalekohledu ). Tento druhý faktor platí samozřejmě i pro, nejen světelné, Newtony, resp. čistě zrcadlové soustavy. A ten první faktor bývá tu a tam zdrojem zmiňovaného štěstí, kdy použitá kombinace čočkového objektivu a hranolu vede k celkovému snížení zbytkové barevné vady refraktoru. U ED objektivů se sice daleko častěji stane to, že se charakter barevné vady jen mírně změní, ale tu a tam se skutečně přihodí i to, že ve výsledku je zbytkové sekundární spektrum viditelně menší ( viz. i některé testy německého optika W.Rohra na toto téma, kdy před ohnisko refraktoru vkládá cca 50 mm váleček skla BK7 ). Logicky tedy může barevnou vadu ovlivnit i samotná binohlava ( tedy bez korektoru ) sestávající právě z hranolů. A někdy je výraznější efekt patrný až při kombinaci hranolu a binohlavy, a to jak bez korektoru, tak s ním. Po průchodu binohlavou je zákonitě obraz min.2x tmavší, takže i barevné lemy jsou slabší, což nezkušení nemusí správně vyhodnotit. Lepší je porovnání provést fotograficky za okulárem s velkým zvětšením, viz. např. má recenze refraktoru Vixen ED 103 S :
http://posec.astro.cz/index.php/clanky/technics/15-scopes/87-vixen-ed-103s-2-dil-recenze
Vidíte tedy, že je to opravdu svým způsobem sázka do loterie... Chcete-li z praktických důvodů použít k refraktoru a binohlavě hranol (o něco lepší ostatní optické vlastnosti, snadnější údržba a v podstatě neomezená životnost ), tak nic nezkazíte v případě, že násobič-korektor umístíte už před hranolem. U světelnějších refraktorů ( typicky F/6 ) je zde lepší použít GC 1,7x ( jeho skutečný prodluž.faktor bude 1,56x - viz.dále v kapitole II. ), neboť nejslabší GC 1,25x nestačí vnesené vady hranolů zcela vykompenzovat. Pokud ovšem vřadíte GC až za hranol, tak v případě, že si použitý hranol s objektivem "nesedne", dojde k výraznějšímu vnesení barevné vady hranolem, či použijete v tomto problematické Amici hranoly, tak korektor tyto neduhy ještě víc zesílí. Chcete-li tedy používat refraktor s binohlavou na denní terestrické pozorování, a tedy musíte použít Amici hranol, tak doporučuji nešetřit a pořídit dražší T2 Amici hranol Baader. Více se o tomto dočtete v recenzi malého refraktoru Omegon ED 72 mm, na kterou je vložen odkaz v úvodu tohoto článku.
Výše uvedené poznatky platí i pro špičkové apochromatické objektivy, ovšem s dovětkem, že zde je vliv hranolu daleko více vidět, než u "jen" ED objektivu, u kterého při průměrných světelnostech zanikají vnesené vady hranolem v jeho zbytkové barevné vadě. V případě kvalitních, tedy skutečných apochromátů, je třeba mít toto na zřeteli a vliv hranolu nejlépe předem vyzkoušet. Ale i zde platí, že vřazení GC už před hranol je dostatečnou zárukou požadovaného úspěchu. Jinak při binokulárním pozorování hvězdné oblohy, kde požadujeme malé zvětšení a maximální zorné pole, je u apochromátů, jejichž mechanická koncepce umožňuje zaostřit binohlavu i bez GC, vhodné použít vynikající BBHS Baader zrcátka ( tedy stříbřená ). Špičkové apochromáty jsou zpravidla světelnější, tedy F/6 až 7, takže vlastní barevná vada hranolu je zde více vidět. Na druhou stranu - při malém zvětšení jde o marginální záležitost - jinými slovy - jde o nároky a preference samotného uživatele.
Tolik tedy k problematice korektorů-násobičů a možných konfigurací, jak propojit binohlavu s dalekohledem. Možností je samozřejmě více, všechny jsou uvedeny v uživatelské příručce k Maxbright II ( na závěr přidám ještě jedno nakouknutí tamo.. ) a připomenu ještě možnost použití i veskrze opomíjeného "velkého", tedy 2" korektoru 1,8x, který jsem kdysi rovněž recenzoval :
Obrázek je k dispozici i ve větším rozměru.
II. - PROBLEMATIKA DOCÍLENÍ ZAOSTŘENÍ
Pro ověření skutečných, jak optických, tak mechanických, parametrů jsem použil především vynikající APO refraktor CFF Telescopes o průměru 140 mm. Především díky jeho špičkovému fokuséru s potřebným noniusem a velkým rozsahem zaostření.
Vzhledem k tomu, že v uživatelské příručce se nelze spolehnout ani na hodnoty backfocusů, resp. optických délek různých kombinací, tak jsem si dal tu práci a kromě toho, že jsem oprášil starý měřící okulár ( tedy se škálou na destičce umístěné v zobrazovací rovině ) a mohl tak určit skutečné násobící faktory korektorů, změřil jsem i všechny potřebné ušetřené délky při zaostřování za použití různých konfigurací binohlavy s hranoly/zrcátky a korektory. Naměřené hodnoty jsou níže k dispozici ve dvou tabulkách.
V návodu je sice k dispozici ucelený přehled veškerého T2 příslušenství, se kterým můžete binohlavu propojit ( vyjma 45° Amici hranolu ), včetně důležitých hodnot optických délek, ovšem jak jsem rychle zjistil, tak zrovna u nejpoužívanějšího zrcátka především jsou údaje chybné - viz. obrázek níže, do kterého jsem červeně vepsal správná čísla :
Obrázek je k dispozici i ve větším rozměru.
Z důvodu velké časové náročnosti a malé pravděpodobnosti použití v praxi, jsem 2" zrcátka a hranoly neproměřoval, takže se nemohu vyjádřit k tomu, jak přesné údaje Baadeři na pravé straně uvádějí. Je na místě teď uživateli poradit, jak začít u jeho dalekohledu s výběrem správného násobiče-korektoru. Praktické je docílit zaostření s co nejslabším korektorem, abychom mohli v binohlavě používat i malá zvětšení a širší zorná pole. Neboli velká zvětšení na Měsíc, planety a např. dvojhvězdy získáme pak daleko snadněji výběrem okuláru. Vezměme v praxi častý případ - použití binohlavy k refraktoru ( ale níže uvedené platí samozřejmě i pro jiné typy dalekohledů...). Základem je zjistit, jaký rozsah zaostření nám umožní použitý okulárový výtah teleskopu. Nejpraktičtějším, tedy v praxi nejčastěji doporučovaným, způsobem je zjištění potřebného pomocí projekce Měsíce. Dalekohled namíříme na Měsíc, vyjmeme okulár i zrcátko/hranol a okulárový výtah zasuneme na doraz dovnitř tubusu. Poté použijeme list papíru, na který Měsíc promítneme a v zaostřené poloze změříme vzdálenost obrazu od konce výtahu. Tímto získáme důležitý údaj o max.velikosti optické délky, kterou můžeme využít. Stejným způsobem lze takto aspoň přibližně zjistit i optické délky našeho zrcátka/hranolu, atd. - vsuneme je do výtahu, opět promítneme Měsíc na papír a změříme vzdálenost obrazu od konce na výstupu zrcátka/hranolu. Odečtením od první změřené hodnoty získáme optickou délku našeho příslušenství. Je logicky potřeba ke zjištěným údajům připočíst nějakou rezervu kvůli okuláru a rozdílům mezi různými typy okulárů ( zde stačí cca 1 cm ) a také je třeba počítat s dioptrickou korekcí.
Obě binohlavy z dílny Baaderů mají optickou délku kolem 110 mm. Tuto připočteme ke zvolenému zrcátku/hranolu a v tabulce najdeme potřebný typ korektoru-násobiče, se kterým by posléze mělo jít v našem dalekohledu zaostřit. Níže je k dispozici takováto tabulka z uživatelské příručky k Maxbright II, ale jak vidíte, je plná nepřesností... O nějaký ten milimetr samozřejmě nejde, ale u GC 2,6x jsou chyby téměř 4 cm !
Všechny údaje jsem v tabulce výše neopravoval, takže se prosím řiďte tím velkým otazníkem s celoplošnou působností... :). Místo toho jsem vypracoval tabulky jiné, ve kterých najdete kromě optických délek i skutečné hodnoty prodluž.faktoru korektorů . Začneme nepoměrně jednodušším příkladem a tím je použití "Z" korektorů určených pro montáž do kužele mikrobajonetu Zeiss na vstupu do binohlavy. Máme tedy na mysli tuto konfiguraci na obrázku níže :
Z tabulky, jejíž hodnoty platí jak pro Maxbright II, tak pro Mark V, vidíte, že faktory prodloužení jsou v této konfiguraci poměrně malé, ale malá je také úspora délky pro zaostření ( 14, resp. 27 mm ). Dopředu prozradím, že v další tabulce se m.j. dozvíte, že pokud použijeme klasický, tedy původní korektor bez "Z" zašroubovaný do výstupu zrcátka/hranolu ( a na něj je pak T2 převlečnou maticí uchycena Maxbright II ), tak zůstane prodloužení ohniskové vzdálenosti téměř stejné ( 1,17x a 1,38x ), ale úspora délky pro zaostření se zvětší o polovinu ( 20 a 39 mm ).
Z výše uvedeného zjištění vyvstává otázka, zda je tedy vůbec nějaká výhoda pořizovat jeden z těch dvou "obrácených" korektorů. Kromě geometrických záležitostí, které tady probíráme, jde i o stránku praktickou - při potřebě rychlé výměny příslušenství, přes které pozorujete. Povolovat převlečnou matici kvůli demontáži Maxbright II, místo jednoduchého vyjmutí z rychloupínače Zeiss, stejně tak případná potřeba vyšroubovávat korektor z výstupu hranolu, je zkrátka nejen otravné, ale ve tmě i dost nepraktické. Následující snímky vám tuto ideu zcela osvětlí...
Obrázek je k dispozici i ve větším rozměru.
Na výstupu Maksutov-Cassegrainu OMC 200 je na T2 hranolu pomocí rychloupínače Zeiss postupně uchycen 2" Panoptik 27 mm ( díky redukci z filtr.závitu na závit T2 lze na barel našroubovat kužel Zeiss ), binohlava Maxbright II ( zde bez korektoru, u jiného typu dalekohledu lze s "obráceným" korektorem ) a klasická 1,25" Click-Lock šachta.
Dostáváme se nyní k nejpodstatnějším údajům této recenze, které jsou obsaženy v následující tabulce. Týká se konfigurací binohlavy s příslušenstvím, kde jsou použity malé korektory určené pro montáž do T2 závitu. Délkové rozměry jsou v milimetrech a udávají optickou délku bez násobiče ( černě ) a pak s ním v různých konfiguracích ( modře ). Červeně jsou uvedeny prodlužovací faktory dané konfigurace a pro každého ze tří GC.
Druhý řádek shora udává naměřené hodnoty pro sestavu binohlavy a zrcátka/hranolu, kdy je násobič-korektor umístěn na výstupu zrcátka/hranolu - tedy mezi binonástavcem a hranolem/zrcátkem, viz. ilustrační obrázek níže :
Pokud byste v této konfiguraci použili binohlavu Mark V, která má na vstupu kužel mikrobajonetu Zeiss, nebo recenzovanou Maxbright II rovněž s tímto kuželem na vstupu, pak bude optická délka o pár milimetrů delší ( na zrcátko musíte našroubovat protikus rychloupínače Zeiss ) a tím nepatrně narostou prodlužovací faktory ( 1,18x - 1,39x - 2,56x ).
V řádcích 3 až 5 najdete zase hodnoty, které poskytly sestavy binohlavy se zrcátky a hranoly uvedené v tabulce, přičemž násobič-korektor je umístěn na vstupu zrcátka/hranolu, viz. obrázek níže :
Nedávno firma Baader zařadila do nabídky z hlediska celkové optické délky ještě úspornější variantu, než je použita výše ( tedy upevnění binohlavy pomocí T2 převlečné matice ). Pořídit je potřeba k tomuto dva kroužky, o čemž se můžete dočíst i v dodané příručce, viz.obrázek níže. Tato varianta je určená, resp.má smysl, pro použití binonástavce bez násobiče ( ten by jinak samozřejmě šel vložit místo na výstup hranolu už před něj... )
Pokud by někdo zatoužil použít binohlavu na terestrické pozorování s 45°Amici hranolem ( velký 2" Baader #2456151, identický s WO a TS ), tak Honza Zahajský zjistil, jak uvedený hranol upravit pro použití T2 a Zeiss příslušenství Baader. Idea je zřejmá z obrázku níže :
Na vstupu lze odšroubovat objímku určenou pro dalekohledy s SC výstupem, která je k hranolu uchycena pomocí T2 závitu. Do něj pak našroubujeme klasický 2" barel. Na výstupu sejmeme 2" šachtu, která je zajištěna třemi červíky po obvodu. V náš prospěch hraje to, že místo šachty lze těmi červíky upevnit #2456320 ( tedy kužel/rybinu mikrobajonetu Zeiss ). Na výstupu tím docílíme potřebný T2 závit, na který stačí našroubovat objímku rychloupínače.
Objímka rychloupínače Zeiss pro těžší příslušenství - TQC #2456313A - mi připomněla jednu v praxi teď zjištěnou nevýhodu binohlavy Maxbright - výrobce ji v uživatelské příručce nedoporučuje nadarmo ( místo levnějšího základu #2456313 ), nýbrž je to nutnost, protože u té levnější koliduje tělo Maxbright II. s jejím upínacím šroubkem. S trochou štěstí lze problém z větší části obejít tím, že si dokoupíte sadu plastových kroužků pro T2 závit ( # 2458102 ), které budete zkusmo vkládat mezi hranol a rychloupínač #2456313, až se správnou výškou kroužku docílí toho, aby po dotažení rychloupínače k hranolu byla orientace zajišťovacího šroubku mimo požadovanou polohu binohlavy. I tak je ale nutno počítat s tím, že možnost otáčení binohlavy na hranolu/zrcátku může být omezená...
Když už jsme u těch dejme tomu nedostatků v provedení binohlavy Maxbright II, tak jednu nevýhodu jsem dodatečně přeci jen našel - na rozdíl od Mark V nejde na vstup binohlavy našroubovat malý filtr.
Tolik tedy trochu obsáhlejší pojednání o Maxbright II v rámci 2.části. Doufám, že se mi povedlo důležitá fakta podat dostatečně srozumitelně...