Vytisknout
Nadřazená kategorie: Testy techniky
Kategorie: Ostatní
Zobrazení: 559

 

     

  Tak jsme se konečně dočkali... Po několikaletém zpoždění uvedla firma Baader Planetarium na trh druhou generaci binokulárního nástavce Maxbright. Než se tak stalo, měla dlouhodobě tato německá firma v nabídce jen "velkou" binohlavu Mark V, která je sice po optické stránce absolutní špičkou, ale je také drahá a pro některé aplikace i zbytečně velká a těžká. Vzniklou díru na trhu hbitě obsadili konkurenční výrobci, aby se pokusili nahradit dobře zavedenou "malou" binohlavu Maxbright, která v rámci velmi sofistikovaného systému T2 příslušenství nabízela široké možnosti užití. Některým se to podařilo a vyrábějí do teď velmi dobré binonástavce, které v některých optických vlastnostech 1.generaci Maxbright i předčí ( např. od William Optics ).

 

Pojďme se tedy podívat, jestli se to dlouhé čekání vyplatilo, či naopak přichází druhá generace, jak se říká - " s křížkem po funuse...". Dopředu prozradím, že rozhodně vyplatilo, protože nová Maxbright II. se stala těžkou konkurencí pro většího sourozence v podobě Mark V. V některých vlastnostech je totiž dokonce jasně lepší a protože aplikace větších hranolů umožňuje použít stejné "hraniční" okuláry ( především TV Panoptik 24 mm a Baader Eudiascopic 35 mm ), není už moc přesvědčivých argumentů, proč pořizovat 3x dražší binohlavu Mark V. Ale ono to s tím kanibalismem uvnitř firmy Baader Planetarium nebude tak ošemetné, protože nadšenci binokulárního pozorování si určitě všimli, že ona hlava Mark V není už přes půl roku v nabídce... To je zcela určitě neklamné znamení, že brzy (?) přijde nástupce. Ale vezměme to postupně, abychom se detailně seznámili s vlastnostmi binonástavce Maxbright II.

 

 

Z obrázku výše je patrné, že binohlavu obdržíte v bytelném plastovém kufříku, jehož provedení není o nic horší, než u podobných výrobků věhlasných firem, jako je "Pelican". Dokonce bych řekl, že kufřík je až příliš nápadně podobný modelu "Peli Case" od zrovna jmenované firmy. To potěší, protože tento typ se prodává běžně za nemalých 1500,- Kč. Zbývá tuto mou domněnku potvrdit jeho otevřením, neboli zjištěním, zda uvnitř najdeme důležité těsnění, které činí toto malé zavazadlo vodotěsným. A hle, těsnění tam je.. :-). Stejný kufřík se dá dokoupit i pro většího "Marka".

Obrázek níže dokumentuje rozložení obsahu toho nečekaně luxusního kufříku - ve velmi tvrdé pěně ve spodní části ( ve víku je naopak pěna měkká ) je uložena vlastní binohlava a základní příslušenství. Na prostor, ve kterém je binohlava, navazuje místo pro hranol/zrcátko. Nad ním je uložen kuželový kroužek mikrobajenotu Zeiss a potřebný klíč k jeho (de)montáži. Přiložena je užitečná cedulka s informací, že v převlečné matici s T2 závitem vnitřním, která je od výrobce našroubovaná na vstupu binohlavy, je vložen distanční plastový kroužek. Ten umožňuje to, aby v případě kratšího závitu T2 vnějšího, např. na T2 zrcátku, šla binohlava upevnit bez vaklání.

 

l

 

Z výše uvedeného s radostí usoudíte, že řešení vstupu binohlavy je lépe pojato, než u Mark V - k dispozici máte okamžitě dvě možnosti upnutí v rámci T2 systému a jeho bohatého příslušenství. Podstatné je i to, že ohledně backfocusu, tedy možnosti zaostření v rámci konstrukce výtahu a dalekohledu, šetříte cenné centimetry. Oba zmiňované díly vidíte spolu s užitečným klíčkem na obrázku níže. Je logické, že do převlečné matice T2 lze našroubovat klasický "nos" v podobě barelu 1 1/4". Ten už ale v dodávce není. V této souvislosti jsem zjistil, že výrobce, který jinak v dodávkách krytek u jeho příslušenství skoupý není ( viz. např. okuláry Morpheus ), zde opomněl přiložit jednoduchou plastovou krytku na kuželový kroužek mikrobajonetu ( tak jak to standardně činí u Mark V ). Takže zatímco k převlečné matici je krytka dodána, tak v případě volby té druhé možnosti na vstupu si ji dokonce ani nemůžete objednat, protože v nabídce jsem ji nenašel...

 

 

Tolik tedy k obsahu kufříku, pojďme se nedočkavě podívat, jaký dojem na nás udělá Maxbright II. z pohledu ergonomie a kvality zpracování. Po vyjmutí z pěnové prohlubně a prvním okouknutí okamžitě zkonstatujete, že v rukou držíte perfektně odvedenou práci. Nástavec se ideálně drží, šance na vyklouznutí z rukou je zde podstatně menší, než u hlavy Mark V. Nástavec není tak těžký, přičemž ale působí velmi bytelným dojmem, stejně jako větší bráška. Už se těším, až sundám krytky a podívám se z obou stran skrze binohlavu, což znalému vzápětí poskytne několik cenných informací k očekávané kvalitě optiky. První, co můžete rychle zhodnotit, je kvalita antireflexních vrstev - následující obrázek ukazuje, že bratři Baadeři zde nešetřili a použili to nejlepší, co v současnosti mají k dispozici. AR vrstvy jsou tedy minimálně stejně kvalitní, jako u binohlavy Mark V.

 

 

Pohled skrze oba tubusy najednou proti bílému pozadí vám zase prozradí, zda je barevný tón v obou kanálech stejný a zda použitý dělič rozdvojí svazek světla opravdu v poměru 50:50. Tyto dvě vlastnosti jsou slabou stránkou většiny binohlav a menšími i většími nedostatky v tomto ohledu trpěly i obě binohlavy z německého Mammendorfu. Snímek níže dokazuje, že barevná tonalita zůstává po průchodu oběma kanály zachována a jinak citlivý čip digikompaktu neodhalil ani mírné ztmavení některého z kanálů. 

 

 

Další fotografie zachycuje uvedené vlastnosti u "velké" binohlavy Mark V. Zde použitý splitter není dokonalý, po průchodu v jednom kanále dochází k částečné polarizaci, což je vidět především proti modré obloze a oba kanály mají mírně pozměněnou tonalitu. Odchylka je to velmi malá, v běžném provozu si ji ani nevšimnete ( na rozdíl od Maxbright 1.generace, kde to naopak je vidět poněkud více ).

 

 

Pohled do binohlavy zpředu mne rovněž potěšil - podobně jako u kvalitních triedrů, není svazek světla při průchodu binohlavou nikde tvrdě ořezán a při pohledu poblíž optické osy nejsou vidět ani žádné odlesky. Po odklonu oka více mimo osu se nějaké odlesky od boků hranolů samozřejmě objeví, ale to je bohužel nutné zlo každé binohlavy. 

 

 

 Takže první zevrubné "ošahání" a okouknutí nové generace menší binohlavy vypadá velice slibně a my se můžeme posunout k dalšímu bodu, kterého jsem se po pravdě dost obával - tím je způsob uchycení okulárů a jejich jemné doostření v rámci dioptrické korekce, resp. eliminace nedokonalostí parfokalizace okulárů. U binonástavce Mark V je totiž ono jemné doostřování značně nedořešené - stoupání závitu je až neskutečně malé, takže točíte...a točíte... než začne být nějaká změna vidět. Navíc musí být okulár odaretován. U binohlavy Maxbright 1.gen. je zase okulár uchycen pomocí tří šroubků, navíc nikoli přes mosazné pero, a při ostření se otáčí. Ta rotace většině lidí až tak moc nevadí, ale mě ano, protože u řady okulárů používám růžkové očnice ( viz.obr.níže - okuláry Nagler 16 mm ).

Naštěstí mi kámen se srdce rychle spadl, protože výše zmiňované nedostatky jsem u Maxbright nenašel. Aretace okuláru je oddělená od ostření a provádí se pootočením o cca 90° horní objímkou. Následně můžete spodní objímkou jemně doostřovat, přičemž maximální velikost mikroposuvu okulárů je cca 3 mm. Okuláry se přitom neotáčejí a jejich vysunutí  o ty 3 mm docílíte pootočením spodní objímky o 100°. Zprvu jsem měl strach, že zde je naopak to stoupání závitu moc prudké, ale první test se zvětšením okolo 400x ukázal, že obava i v tomto případě byla zbytečná. Provedení okulárových objímek ( při maximálním vysunutí ) si můžete detailně prohlédnout na fotografii níže, kde v zástinu recenzované binohlavy vidíte i již nevyráběného předchůdce.

 

 

 

Závěrem k problematice okulárových objímek mohu konstatovat, že za mne je to "za jedna" a já si teď přeji, aby se tyto okulárové objímky daly koupit i samostatně, abych si je co nejrychleji mohl namontovat na mého "Marka". Tak moc mně totiž ty nedomyšlené objímky stále vytáčejí...

Perfekcionisté mohou najít malou vadu na kráse - podobně jako u Mark V není okulár při aretaci dokonale vystředěn, protože při otáčení aretační objímky je dotlačován malými válečky jen ze dvou stran. Snažil jsem se toto změřit, ale jde o odchylku o velikosti do desetiny milimetru, navíc u obou okulárů se stejnou orientací. V praxi to opravdu není postřehnutelné.

Je čas se podívat na porovnání obou generací binohlavy Maxbright. Na obr.níže vidíte, že nová verze binohlavy je jen nepatrně větší, ve všech rozměrech jde skutečně jen o několik procent. S hmotností 600g je stále o 200g lehčí většího bratra Mark V. Všechny tyto vyšší hodnoty jsou způsobené použitím větších hranolů o straně 27 mm. Od velikosti hranolů se dále odvíjí velmi podstatný parametr, kterým je velikost vstupní/výstupní pupily. Zatímco předchůdce disponoval aperturou 23 mm na vstupu a 21 mm na výstupu, u nové generace zjišťujeme citelný nárůst především na okulárovém konci - velmi prospěšných 25,5 mm. Na vstupu jsem nenaměřil výrobcem udávaných 26 mm, ale rovněž 25,5 mm. 

 

 

 Bude pro nás užitečné, když recenzovanou binohlavu poměříme i s dalšími binonástavci - především větším sourozencem z dílny bratří Baaderů, tedy Mark V, ale také konkurenční novinkou od Teleskope-Service, tedy modelem Grossfeld ( nebo také Weitfeld, či Wide-Field ). Všechny jmenované binonástavce ukazuje fotografie níže. V několika obměnách už dlouho vyráběný model Mark, původně od firmy Zeiss, má nespornou výhodu v hranolech o straně 30 mm a tím pádem velmi pěknou 28 mm aperturou na obou koncích. Naprosto stejnými hodnotami disponuje i nová binohlava od TS ( na vstupu jsem naměřil dokonce 28,5 mm ). Na trh byla uvedena o několik měsíců dříve, než Maxbriht II., a je dokonce malinko levnější. Její mechanické provedení je ale znatelně horší, než u konkurenčních výrobků Baader Planetarium.

 

 

Dalším srovnávacím parametrem, který je pro uživatele rovněž velmi důležitý, je optická délka binonástavců. Následující fotografie názorně ukazuje okamžitě, tedy snadno, viditelné rozdíly - zatímco rozdíl mezi sourozenci od Baaderů je velmi malý ( udávaná optická délka obou nástavců je dokonce shodných 110 mm, tedy zhruba o 5 mm více Maxbrightu 1. gen. ), tak binohlava od TS je viditelně převyšuje a prodejcem udávaná hodnota optické délky 119 mm tomu odpovídá. 

O Maxbright II. a Mark V už nějaké poznatky máme, je tedy na místě pohovořit více o novince od TS, která svou nízkou cenou, přitom však stejnými parametry jako Mark V, zákonitě láká potenciální uživatele. První dojem po rozbalení není nijak oslnivý - provedení působí laciným dojmem a nápadně oranžové okulárové objímky se budou dobře hodit snad jen k některým dalekohledům od Celestronu. Dodávána je v jednoduchém hliníkovém kufříku a bez dalšího příslušenství - vyjma základních krytek. Na vstupu binohlavy je namontována převlečná matice s vnitřním T2 závitem. Oproti Maxbright II. zde však zcela zásadně chybí distanční plastový kroužek, ke zmenšení velké hloubky onoho T2 závitu na vstupu. Nic netušící zákazník doma natěšeně rozbalí novou hračku a po upevnění na T2 hranol/zrcátko od Baaderů zjistí, že převlečná T2 matice nejde dotáhnout a binonástavec jaksi vaklá... A takto vaklá bohužel na většině T2 příslušenství. Zarážející na tom je fakt, že prodejce TS si je tohoto záludného nedostatku plně vědom, protože v technickém popisu domovských stránek je úplně na samém konci na toto upozorněno... Samozřejmě způsobem, jak udělat ze základního nedostatku ctnost a ještě na tom vydělat - jako "Praxistipp von TS" si můžete přiobjednat tento distanční kroužek v luxusním provedení ( černě eloxovaný hliník ) za rovněž luxusních 15 €. Protože už mne znáte, co si v těchto případech o takovýchto prodejcích myslím, nebudu to radši psát... 

Co se týče pohledu dovnitř, resp.skrze tuto Grossfeld Binohlavu, tak prvního, čeho si všimnete, jsou opravdu jen velmi základní antireflexní vrstvy. Je to škoda, protože, jak se dále dočtete, tak i přes určité nedostatky je opticky nástavec jinak velmi dobrý. Provedení vnitřku vypadá průhledem dostatečně sofistikovaně, je ale znát, že použitý dělič světla vykazuje nedostatky podobné, jako u Mark V.

 

 

A můžeme přistoupit k praktickému hodnocení optické kvality nové Maxbriht II., samozřejmě včetně porovnání s ostatními rivaly, o kterých dosud byla řeč. Na počátku je vhodné připomenout, jaké poznatky jsme dosud nabyli při zkoumání rozdílů mezi sourozenci z dílny rovněž sourozenců, pánů Baaderů. "Malá" hlava 1. generace neukazovala vůbec špatně a za "velkou" binohlavou Mark V zaostávala v mírně větších průchozích ztrátách, horší barevné neutralitě obrazu, včetně viditelného rozdílu obou kanálů, o něco horší brilancí a především větší náchylností k nežádoucím odleskům. Většina těchto neduhů šla na vrub méně dokonalému děliči světla. Druhé generaci Maxbright zůstala z tohoto výčtu nedostatků jen ona větší náchylnost k parazitním odleskům. Ta je bohužel nutným zlem každé binohlavy a větší hranoly mají v tomto případě jasnou výhodu. Nežádoucí "duchy" se naštěstí projevují jen za některých okolností - když je silný zdroj světla poblíž nebo těsně mimo zorné pole okuláru a vyjímečně v silném protisvětle při terestrickém použití. Intenzita a množství rušivých odrazů rostou k maximu, když se průměr vstupní pupily okulárů blíží velikosti výstupní pupily binonástavce ( nebo ho dokonce překoná ), nebo když na vstupu binohlavy použijete příliš malý hranol, jehož apertura jen lehce převyšuje průměr na vstupu do děliče světla. Z mých recenzí a příspěvků na našem AF už víte, že prubířským kamenem nejen v tomto, ale i ve výsledné vinětaci na kraji zorného pole, jsou především tři druhy v binohlavách oblíbených okulárů - 24 mm Panoptik, 32 mm Plössl rovněž od Tele Vue a Eudiascopic 35 mm od Baaderů. Obzvlášť ten TV Plössl, který má ze všech dostupných 32 mm okulárů v barelu 1 1/4" největší zdánlivé zorné pole o hodnotě 52°, toto otestuje nejvíc a velmi dobře odhalí, je-li obraz dobře vystředěný. Všechny tyto okuláry způsobovaly ve starší hlavě Maxbright viditelné tmavé mezikruží pobllž clony, jak já říkám tvrdý ořez. A u všech tří jmenovaných okulárů zasunutých do nástavce Mark V byl pohled do nich naopak prost tohoto nepříjemného mezikruží, nicméně poučený pozorovatel si všiml, že určité mírné ztmavení poblíž clony ohraničující zorné pole, tedy vinětace z fyzikální podstaty zde nutná, tam přeci jen vidět je... 

Poslední aspekt v předchozí větě je plně platný i u nového nástavce Maxbright II., jen to mírné ztmavení je o něco více vidět, než u binohlav s aperturou 28 mm. Ve dne si ho běžný uživatel ani nevšimne, stejně tak při pozorování Měsíce, který zrovna vyplňuje celé zorné pole okuláru. Oko je totiž hodně přizpůsobivé. Ale na tmavé obloze plné hvězd, si mírného ztmavení na okraji pole můžete všimnout, a to především u světelných Newtonů. 

 

 

První praktické vyzkoušení Maxbright II. na pozemních cílech ukázalo, že výrobce použil kvalitnější dělič světla, než je u Mark V. Obraz je celkově natolik kvalitní, že i v mezních podmínkách ( ve dne používám velmi vzdálené nápisy, kdy velikost písma je na mezi rozlišovací schopnosti dalekohledu ) jsem nenašel žádný rozdíl v ostrosti, ani brilanci. Naopak na některých scénách jsem měl pocit, že nový Maxbright má malinko menší průchozí ztráty než větší bráška. Pozoroval jsem se zvětšením i přes 400x, když se po západu slunce zcela uklidnil seeing v přízemních vrstvách. Kolimaci Maxbrightu II. jsem shledal jako vynikající ( u "Marka" se toto bere jako samozřejmost, protože firma Baader Planetarium zaručuje přesné zkolimování až do zvětšení až 1000x ). V testování jsem pokračoval pak na Měsíci, kde krátery a jejich stíny dobře poslouží pro zkoušku rozlišení a brilance, dále pak i na Venuši, která je svým jasem zase vhodná pro detekci odlesků. Seeing nějakou dobu umožnil zvětšení 300x, což je už slušný základ na to působivé "létání" nad měsíčními krátery, myšleno samozřejmě s nádherně prostorovým pohledem přes v binohlavu. Rozloučil jsem se i s Plejádami, přičemž jsem mohl na jinak přesvětlené pražské obloze docílit nějaké to pole plné hvězd.

Nejen mechanické, ale i optické kvality binohlavy Maxbright II. velice příjemně překvapily, takže tento dlouho očekávaný produkt lze vřele doporučit. Německý výrobce si tímto na sebe ušil bič, protože velká a drahá hlava Mark V už není tou jasnou jedničkou v jeho nabídce. Naopak zaostává v ergonomii, a to dost výrazně, a dokonce i v některých optických vlastnostech. Věřím, že bratři Baadeři to napraví brzkým nástupcem dosavadní páté generace jinak vyhlášeného "Marka" a posunou tím technologické možnosti v konstrukci binohlav k naší radosti ještě o kousek dále... Jediným pádným argumentem, proč je lepší dát někde přednost dražšímu "Markovi", zůstává už jen ona menší vinětace, která může individuálně "zlobit" obzvlášť ve světelných Dobsonech při vynechání korektoru-násobiče na vstupu.

Do recenze přidaná "velká" binohlava TS Grossfeld mne naopak spíše zklamala... Jinak opticky dobře navržený, a také velmi dobře ukazující, binonástavec bohužel viditelně zaostává v mechanickém provedení. Okulárové objímky jsou sice principiálně stejně pojaté, jako u Maxbright II., nicméně kvalitou výroby pokulhávají - chvílemi jdou velmi ztuha, občas se i zaseknou. Je jasné, že toto bude problém jen některých kusů. Ohledně výše probírané vinětace se tato binohlava chovala zcela stejně, jako Mark V. A co se týče nežádoucích odlesků byla na tom, v porovnání s "Markem", jen mírně horší. Ale chovala se lépe než Maxbright II. Nedokonalé bylo i její seřízení, zvětšení 400x už můj mozek nepobral. Uvidíme, jak se budou prezentovat jiné kusy tohoto modelu.

 

 

 

Potud první část recenze o nové generaci binohlavy Maxbright. Ve druhé části budou dominovat možnosti uchycení tohoto nástavce a vzájemná kompatibilita s ostatním nutným příslušenstvím. Výrobce po novu sice dodává s kufříkem i velmi obsáhlou uživatelskou příručku, nicméně bohaté možnosti použití zároveň vnáší určité nejasnosti, především kolem optimální volby násobiče-korektoru a jeho správné montáži.