Vytisknout
Nadřazená kategorie: Testy techniky
Kategorie: Dalekohledy
Zobrazení: 1103

   

      V 1. části recenze jsem čtenáře seznámil se základními vlastnostmi kratší i delší verze tohoto nejmenšího fluoritového refraktoru. V tomto pokračování se dozvíte více o praktickém použití dalekohledu a především se pokusím zodpovědět na velmi důležitou otázku z fotografické praxe - jak velkým přínosem je téměř ideální korekce optických vad objektivu FOA 60(Q) oproti konkurenci, včetně dlouhoohniskových fotografických objektivů, a tedy má-li smysl investovat nemalé peníze do (astro)fotografické sestavy postavené na bázi právě tohoto malého Takahashiho.

 

 

ZRCÁTKA, HRANOLY A BINOHLAVY

Již v prvním díle jsem uvedl, že i když disponuje krátká verze refraktoru světelností téměř F9, tak vnesená barevná vada při použití hranolu je bohužel dost znát. A tak hranoly, které jsou dnes vesměs skoro všechny ze skel N-BAK4 ( německý Schott ) nebo H-BaK4 ( čínský CDGM ), doporučuji k dalekohledu FOA 60 použít jen v sestavě s binohlavou a za předpokladu, že na vstupu hranolu je aplikován násobič-korektor. Dlouhá verze FOA 60Q je při F15 už pochopitelně dost odolná, takže viditelného zhoršení obrazu hranolem se bát nemusíte. Jinak tedy přijdou k duhu velmi kvalitní zrcátka, přednostně stříbřená, jako jsou BBHS od německého Baadera.

Sám jsem byl zvědav, jak velmi malá plocha 60 mm objektivu obstojí při použití binonástavců. Nebylo to tak zlé... Za slunečního dne žádný problém a v noci vám kvalita objektivu dovolí dobré pozorování detailů na Saturnu i při zvětšení 180x, tedy 3D. Objektiv bez problémů snese i 4-5D, ale na planetách to už žádný význam nemá. Na Měsíci a Slunci toto občas využít půjde, stejně tak na dvojhvězdách. Fyzikální mez rozlišovací schopnosti se dobře testovala právě na Saturnu a jeho Cassiniho dělení. Pokud se domníváte, že při pohledu na Saturnovy prstence, zobrazí tento špičkový objektiv Cassiniho dělení s naprostou jistotou, tak rozhodně ne... Docela jsem se nadřel uvidět aspoň ten malý oblouček a musím popravdě říci, že kdybych o něm nevěděl, že tam má být, tak nevím, nevím... Seeing sice nebyl hodně nadprůměrný, ale byly chvíle, kdy můj katadioptr VMC 260 snesl i 300-násobné zvětšení ( slušně stabilní obraz bez rušivého seeingu byl při 200x ). Právě v těchto hraničních podmínkách, tedy v pokusu o rozlišení Cassiniho dělení v 60 mm průměru, se krásně ukázal přínos kvalitní binohlavy...

 

 

Ve stejných podmínkách jsem na porovnání s FOA 60(Q) koukal na Saturn i Vixenem ED 81S. Když jsem mu dopřál ekvivalentně stejné zvětšení 3D, jako u Takahashiho, tak ty 2 cm k dobru byly na rozlišení okamžitě znát. Ve Vixenu jsem pozoroval Naglerem 2,5 a ve FOA 60 Nagler-zoomem při f=3 mm. Když jsem v ED 81S použil okulár Vixen HR 2,4 ( cca 260x ), byl obraz ještě o chlup lepší... Do FOA 60 jsem poté vsunul stejný typ okuláru - Vixen HR 2 mm - což docílilo rovněž cca 260-ti násobné zvětšení - obraz byl ale o poznání méně kvalitní, než u konkurenčního Vixena. Ten malý rozdíl ve zbytkové barevné vadě obou refraktorů zde v podstatě nehraje roli, navíc při použití binohlavy s násobičem 1,7x je už Vixen de facto "bezbarvý", stejně jako Takahashi.

Při použití binohlavy ( i velké Mark V ) je u FOA 60 potěšitelné, že na nekonečno zaostříte i s nejslabším GWK 1,25x - tato kombinace se u krátkého "Taka" ukázala komplexně jako ideální a binohlava nabitá dvěma Panoptiky 24 mm poskytovala při zvětšení cca 27x velmi působivé pohledy na hvězdná pole v Mléčné dráze. Výsledná korekce barevné vady této sestavy, tedy GWK 1,25x + hranol T2 + binohlava, je v podstatě dokonalá... Ještě lepší zprávou je to, že u prodloužené verze, tedy FOA 60Q, lze zaostřit i bez nutnosti použít násobič-korektor. S párem Panoptiků 24 mm jste už ovšem na zvětšení 37,5x, obraz je ale složen z dokonale bodových hvězdiček v celém zorném poli. Stejně jasný obraz, jako u krátké verze ( 1,25x + TV Pano 24 ), docílíte pomocí TV Plosslu 32 mm ( zvětšení 28x ), přičemž v menším 52° zorném poli uvidíte stejný výsek oblohy, jako u 68° Panoptika 24.

Je nutno upozornit, že uvedené geometrické dispozice kolem možnosti zaostření s binohlavou platí v případě, že využijete dodávané originální příslušenství - mám tím na mysli redukci ze závitu M56 Takahashi na 2" šachtu. Tato redukce je dlouhá 25 mm, přičemž optická cesta činí 20 mm. Chcete-li použít luxusnější redukci "Click-lock" od Baadera, musíte počítat s prodloužením optické délky o 1 cm, což už může znamenat problém zaostřit binohlavu s některými okuláry - typicky Baader Genuine Ortho.

 

FOA 60Q JAKO IDEÁLNÍ TELEOBJEKTIV ?

Kromě výrobcem avizované vynikající kvality mne malý Takahashi lákal ze dvou důvodů - použít ho jako doprovodný refraktor k planetárnímu Maksutov-Cassegrainu OMC 200 a mít k dispozici lehký cestovní refraktor, který by splnil i úlohu dlouhoohniskového teleobjektivu. V obou záměrech se nabízí možnost využít neoriginálního příslušenství, pomocí kterého lze příjemně zmenšit hmotnost a současně uzpůsobit tubus refraktoru pro komfortnější fotografování z ruky. Úprava tubusu spočívá především v náhradě okulárového výtahu za "helikal-fokusér" od japonského Hutechu ( Borg ). Dále pak je potřeba koupit správně dlouhý prodlužovací tubusek, nutné závitové redukce ( vše od Hutechu ) a originální rovnač pole Takahashi 0,93x. Výsledkem je kompaktní tubus o hmotnosti pouhých 1,2 kg s ohniskovou vzdáleností 495 mm při světelnosti F8,2. Koho by takováto úprava zaujala, tak podrobný návod i s fotografiemi je k dispozici zde :

https://www.starbase.co.jp/SHOP/SB-A080.html

Další užitečné neoriginální příslušenství lze pořídit rovněž z Japonska a to od firmy KYOEI sídlící v Osace. Předmětem nabídky jsou klasické upínací kruhy pro tubus o průměru 68 mm a k tomu i potřebné lišty s upínacím standardem Vixen nebo Arca-Swiss.

https://www.kyoei-osaka.jp/SHOP/k-astec-tb68as.html

     Všechny tyto šikovné doplňky ovšem ještě více prodražují už tak dražší nákup FOA 60(Q), takže zákonitě přichází na mysl otázka, zda se výše uvedené úpravy vůbec vyplatí. Abychom mohli na tuto nelehkou otázku najít odpověď, provedl jsem několik porovnávacích fotografických testů a ten nejdůležitější je součástí této 2. části recenze. Protože nemám k dispozici onen originální reduktor-rovnač pole 0,93x, abych mohl posoudit kvalitu kresby krátké verze dalekohledu v celém poli full-frame snímače, týká se srovnávací test pouze prodloužené verze FOA 60Q, u které prodlužovací modul 1,7x plní i funkci flatteneru. Pro porovnání jsem zvolil velmi kvalitní plnoformátový zoom SONY FE 200-600 mm, který velice dobře znám, a který je současně prakticky jediným vhodným kandidátem pro tento účel.

  

 

Tento zoom s hmotností něco málo přes 2 kg neřadí firma Sony mezi své prémiové produkty - má sice také označení "G-Master", ale nikoli červené. Výrobce nám tím říká to, že oproti podstatně dražšímu zoomu SONY FE 100-400, neobsahuje tento ta úplně nejkvalitnější skla na úrovni fluoritu. Praktické testy skutečně potvrzují, že zoom 100-400 produkuje výrazně menší barevné lemy na extrémně kontrastních scénách, ale ukazují také to, že zoom 200-600 se chová lépe ( rozuměj - kreslí ostřeji ) na delších ohniscích, což je znát i na menším poklesu ostrosti kresby při zařazení konvertorů. V běžné fotografické praxi produkuje tento zoom výborné detailní fotografie, přičemž s barevnými lemy se moc nesetkáte. Zjistil jsem, že použití konvertoru 1,4x zachovává ve většině plochy snímku původní ostrost a silnější bráška 2x způsobuje jen malou degradaci.

  Pro porovnání kvality snímků s refraktorem FOA 60Q jsem použil právě tento silnější konvertor, abych při nastavení zoomu na 450 mm docílil identické ohniskové vzdálenosti, tedy 900 mm. Výsledná světelnost zoomu atakuje hodnotu F13, což není daleko od F15 u Takahashiho. Testovací snímky byly pořízeny krajinářskou bezzrcadlovkou SONY a7R IV se 61 MPx snímačem.

Jak to celé dopadlo si můžete prohlédnout na sérii snímků níže, kde jsou k dispozici jak snímky ze středu, tak z rohu formátu full-frame. Omlouvám se za tu ošklivou vinětaci u rohového snímku z FOA 60Q - v době testování jsem ještě neměl k dispozici bajonetovou redukci se závitem M48, ale pouze klasickou s T2 závitem, která mírně ořeže bezprostřední rohy. První snímek ilustruje celkový záběr v ohnisku 900 mm s rozlišením 50%, následují 100% výřezy. Všechny fotografie lze patřičně zvětšit. Je samozřejmé, že při nutné úpravě snímků pro prezentaci na POSECu nebylo použito doostřování.

 

 

 

 

Z uvedených snímků je patrné, že ve středu pole se u refraktoru Takahashi žádný velký zázrak nekoná - rozlišením sotva zoomu stačí... Barevná čistota je ale příkladná, kdežto u Sony objektivu je vidět náznak fialové zbytkové barevné vady. Pro úplnou objektivitu je třeba zdůraznit, že zoom Sony disponuje o cca polovinu větším průměrem objektivu a naopak jeho ostrost je negativně ovlivněna vřazeným konvertorem 2x. Na samém okraji záběru, přesněji řečeno v rohu, je už rozdíl větší - očekávaně ve prospěch FOA 60Q.

 

ZÁVĚR

Malý fluoritový Takahashi ukazuje s binohlavou lépe, než jsem si myslel, nicméně zázraky se nedějí a o 2 cm větší průměr velmi kvalitního objektivu ve Vixenu ED 81S vám poskytne, na planetách především, více světla a také vyšší rozlišení. Přeci jen potřebujeme na ty planety větší zvětšení a tak se u malého průměru objektivu potýkáme s nedostatkem světla. U Měsíce a Slunce je to veselejší a tak můžeme potenciál FOA více využít. Je zajímavé, ba i působivé, pozorovat na vysoko na obloze zavěšeném Měsíci kolem čtvrti extrémně kontrastní scény - ostrým Sluncem nasvícené hrany kráterů - kde i velmi kvalitní triplety ukážou při velkých zvětšeních nějaké ty barevné lemy. Takahashi FOA 60Q se zde chová v podstatě jako čistě zrcadlová soustava.

Co se týče použití refraktoru FOA jako malého cestovního dalekohledu a stejně tak co by pěkně kreslícího teleobjektivu, musí si zde konečný verdikt potenciální uživatel udělat sám, dle jeho preferencí a možností... Mít 1,2 kg lehkou "pětistovku" je lákavé, stejně tak jen o 14 cm delší a dokonalou "devítistovku", ale ona odlehčovací procedura taky něco stojí. Naproti tomu můžete mít v podobné cenové hladině o kilo těžší zoom s rozsahem 200-600 mm, který je univerzální a kvalitní, ostří za vás a můžete ho prodloužit kvalitními konvertory. Okulár do něj ale nestrčíte... laughing  

Dovedu si představit, že refraktor FOA 60(Q) může být ideálním expedičním dalekohledem v případě leteckých výprav za úplným zatměním Slunce. Já jsem zatím sluníčko s tímto refraktorem nezkoušel, ale provedl jsem první pokusy s fotografováním Měsíce. Jednoduchým způsobem mě vlastním, tedy pořizováním single-shotů, se mi zatím nepovedlo docílit s "Q" verzí stejně kvalitního snímku, jako se zde prezentovaným zoomem Sony 200-600, který jsem prodloužil konvertorem 1,4x na 840 mm při F9. A v rámci soupeření různých dalekohledů, co by dlouhoohniskových objektivů, to zatím dopadá tak, že Vixen ED 81S prodloužený konvertorem Fujinon 1,4x ( 875 mm ) strčí do kapsy oba porovnávané přístroje v této recenzi. Snímky přes Vixena jsem pořizoval Fujifilmem XT-3, jehož 26 MPx na čipu APS-C odpovídá rozlišením jako 52 MPx u full-frame, tedy blízko 61 MPx u Sony a7RIV.