Vytisknout
Nadřazená kategorie: Testy techniky
Kategorie: Dalekohledy
Zobrazení: 1018

Oba dalekohledy jsou na trhu poměrně známé a vyrábí se již delší dobu, Nikon u svého 100 letého výročí vyrobil pouhých 400ks s označením 100th Anniversary. Dal jsem si za úkol porovnat dva dalekohledy různé koncepce, ale stejného zvětšení a podobného průměru.

 

 

 



Nikon

Dalekohled 8x30 EII se vyráběl již od roku 1999, dnes se již nevyrábí, ale Nikon letos vyrobil speciální edici WF 100th Anniversary, pouhých 400 kusů. Hořčíkové tělo, které má elegantní metalickou šedivou barvu (běžná byla černá), speciální řemen na krk, unikátní výrobní číslo a na straně okulárů bílý nápis Nikon (běžný byl zlatý) dle vzoru dalekohledu 8x30 E, který byl poprvé představen roku 1978, měl zorné pole 8.3°.

Dalekohled má klasické porro hranoly BaK-4 bez arseniku a olova (Eco-Glass), kvalitní antireflexní vrstvy (na objektivu bych řekl malinko lepší než Meopta). Nikon má jedno z největších zorných polí na trhu, plných 8.8° (pro srovnání vlajková loď Nikonu 10x50 WX, která má  zorné pole 9°).  Aby Nikon 8x30 E II dosáhl tak velkého pole, má okuláry má 6 čočkové ve čtyřech skupinách.

Mechanicky je dalekohled naprosto excelentní a výborně se drží v ruce díky poro konstrukci a je kratší. Díky tomu je v ruce obraz stabilnější a tolik se netřese, jako u Meopty. Ostření je bez vůle a malinko tužší, tak se dalekohled náhodným dotykem nerozostří. Gumové očnice pěkně sednou na oči a široké zorné pole dává pocit "výhledu z otevřeného okna".

Meopta

Provedení dalekohledu je bezchybné, šroubovitě výsuvné gumové očnice na oči pěkně sednou a lze regulovat jejich vzdálenost od čočky okuláru. Líbí se mi jejich zajímavá dioptrická korekce (podobnou používá Swarovski). Hliníkové tělo dalekohledu je pogumované a v ruce celkem dobře sedí a neklouže. Dalekohled je naprosto výborně a precizně zpracován a je velmi kompaktní. Člověk má pocit, že drží dalekohled vyfrézovaný s jednoho kusu žuly. Dalekohled je plněn dusíkem.

Střechové hranoly systém Schmidt-Pechan ze skel BaK-4 s antireflexními vrstvami Meobright dávají pěkný kontrast, 4 čočkový objektiv i okuláry dávají dalekohledu široké 7.9° zorné pole.

Dalekohled přišel na trh v roce 2005 a stále se s úspěchem prodává.

 

Porro versus Roof

Klasické hranoly jsou patentovány už roku 1854 italským optikem Ignazio Porro, v roce 1870 přišel Daubrresse s koncepcí střechových hranolů (roof), které komerčně uvedl v roce 1897 Moritz Hensoldt. Již v roce 1940 bylo zjištěno, že antireflexní vrsty umožní optice snížit ztrátu 1-2% na optické ploše oproti běžným 5%, tedy v systému kde máme i 10 optických ploch je to zcela zásadní snížení ztrát světla. Špičkové binokuláry mají propustnost až 95%.

Porro dalekohledy mívají zpravidla větší zorné pole, ale nemusí tomu tak být vždy.  Porro systém má na hranolech tzv. totální odraz, tedy beze ztrát. V roof koncepci nejsou všechny odrazy v hranolech totální a tedy dochází k větší ztrátám světla, což se dá řešit násobnými antireflexními vrstvami a stříbrnými (případně dialektrickými) vrstvami na odrazné plochy. Navíc zde dochází k fázovému posunu světla, což se řeší opět speciálními vrstvami pro tzv. fázovou korekci. V posledních letech se tato roof koncepce čím dál více prosazuje i když špičkové dalekohledy jsou velmi drahé (Zeiss, Swarovski, Leica). Výhodou roof koncepce je její velká kompaktnost.

 

Parametry binokuláru

Dalekohled pro pozorování v ruce by neměl překročit zvětšení 10x, aby byl obraz roztřesený co nejméně. Ideální je 7-8x zvětšení. Zvětšení 15x a více již potřebují stabilizaci obrazu (vyrábí např. Canon) nebo je dalekohled potřeba umístit na stativ.

Je dobré přizpůsobit i výběr dalekohledu podle průměru výstupní pupily. Není ideální používat v noci dalekohled s výstupní pupilou např. 7mm, když má uživatel v noci průměr oční pupily 4 mm (čím starší člověk, tím menší oční pupila) a tím ztratí podstatnou část světla z dalekohledu. Je to podobné, jako umístit před objektiv dalekohledu 7x50 clonu, pokud tím tedy nechceme oříznout krajní paprsky z objektivu, které trpí aberací. Udělal jsem malý pokus a vložil jsem před jeden objektiv clonu o průměru 22mm. Vzhledem k tomu, že mám v denním světle pupilu kolem 2mm, nezaznamel jsem žádný úbytek světla (výstupní pupila dalekohledu 2,8mm), pouze se zmenšila chromatická aberace mimo střed FOV na polovinu. Jakmile jsem pozoroval v tmavé místnosti, kde mám zorničku kolem 5mm (ve tmě až 7mm), okamžitě jsem zaznamenal úbytek světla a kontrastu.

Často se uvádí parametr zorného pole např. 110/1000m, pro lepší představu tyto obě čísla stačí podělit a funkcí arctang dostaneme FOV dalekohledu ve stupních, tedy arctang (110/1000) = 6,27°. Dalekohledy s velkým zorným polem mívají vetší zkreslení v krajích, pokud nejsou vybaveny rovnačem pole.

Uváděný oční relief, neboli vzdálenost výstupní pupily od výstupní čočky okuláru je informace, která se určuje jak pohodlné pozorování dalekohled poskytuje, malá vzdálenost výstupní pupily přináší nepříjemné tisknutí oka k okuláru. Běžná hodnota je 18-25mm.

Dost důležitá je i vzdálenost očí daného pozorovatele, může se stát, že výrobce nevezme v potaz tento parametr a udělá velké očnice a pak může mít pozorovatel problém při pozorování. Rovněž i nastavitelná vzdálenost mezi okuláry by se měla pohybovat minimálně od 54 do 75mm. Viděl jsem i dalekohled, který začínal na 59 mm a byl pro někoho nepoužitelný.

Jedním z posledních parametrů je i minimální vzdálenost zaostření, dnes je běžná hodnota menší než 2 metry, u starších dalekohledů bylo i více než 5 metrů.

Praktické testy

Co se týká chromatické aberace (CA) Nikonu ve středu zorného pole je prakticky nulová, ve dne se malinko projevuje CA u Meopty v noci na Měsíci mi přišla chromatická aberace prakticky u obou dalekohledů stejná. Samozřejmě lze v extrémních situacích (kontrastní bílá hrana osvětlená Sluncem na šedé obloze apod.) i na Nikonu nalézt CA, ale v běžných situacích je naprosto minimální.

Nikon měl na Měsíci větší kontrast i ostrost a ukázal krátery na povrhu evidentně lépe. Na planetách Mars, Jupiter, Saturn se neprojevovala CA, kotoučky byly ostré a bez aberací (u Meopty se aberace mírně projevovala) a hvězdy měly o dost lepší kresbu než Meopta, byly bez aberací a naprosto bodové. U jasných hvězd se neprojevovalo to klasické ochlupení jako u běžný zrcadlových dalekohledů, u Meopty se tento neduh projevoval. Je ale možné, že zrovna moje Meopta nemá optiku úplně v pořádku, protože před ohniskem to udělá jakžtakž difrakční obrazec, za ohniskem je z toho spíše vánoční hvězda. Pro srovnání kresba ze Swarovski 10x25, nebo Canon 15x50 IS je v pořádku.

Co se týká spektrální propustnosti, je u Nikonu vyrovnanější průběh. Při pozorování v noci měla Meopta malinko lepší světelný zisk, přece jenom těch 14% na větší ploše objektivů je znát, možná i nějaké procento té propustnosti.

 

Na Nikonu je právě to široké zorné pole zajímavé (i když není rovné) a vytváří u pozorování hvězd ten pocit otevřeného vesmíru a není moc dalekohledů se zv. 8x, kde se vejde Alkaid, Mizar a M101 pohodlně do zorného pole.

Ačkoliv standardní fotky okulárů ukazují u Nikonu odlesk hranolů a u Meopty prakticky vůbec, přesto je Nikon méně náchylnější na protisvětlo a má v protisvětle lepší kontrast než Meopta. Při praktickém pozorování v přírodě dosahuje Nikon mírně lepší kontrast a a ostrost obrazu.

Meopta má rovné pole  58%, Nikon 52%, tedy pokud přepočítám velikost rovného pole jsou na tom oba dalekohledy podobně.  U Nikonu působí obraz znatelně více 3D. Mimochodem rozteč objektivů o Meopty je 7,2cm, u Nikonu 13,3cm.

 


Závěr

Bohužel stále více nás opouštějí u kvalitních dalekohledů poro systémy a nastupují střechové (nebo podobné) systémy. Zmiňovaný Nikon je poslední ve své cenové a kvalitativní třídě, který se dá u Nikonu koupit, nástupci už jsou s hranoly střechovými. Řekl bych, je to pro nás škoda, protože i s jinými dalekohledy (Swarovski apod.) jsem měl pocit, že poro systémy ukazují tu "astronomii" lépe (i když některé modely Swarovision již neduhy netrpí), ale trh si to žádá a to nezastavíme. Takže pár posledních kousků ještě na skladech je, pokud máte zájem.

Specifikace