Vytisknout
Nadřazená kategorie: Testy techniky
Kategorie: Okuláry
Zobrazení: 3252

 Posledních x let lze vypozorovat trend stálého nárůstu počtu členů v optické soustavě dnešních okulárů. Tak trochu proti proudu se vydala firma Edmund Optics se svou řadou RKE, kdy vsadila na léty prověřenou tříčočkovou konstrukci RKE (reverse Kellner). Na úvod malá zajímavost - příští rok (2015) to bude přesně 100 let, kdy byl tento okulár navržen právě pro firmu Edmund Optics jejím zaměstnancem Davidem Rankem.  Měli jsme možnost otestovat téměř celou sérii těchto okulárů v jejich současné zmodernizované variantě.

 

 Základní konstrukce

Základem celé konstrukce je jeden tmelený doublet a jedna spojná čočka (oproti klasickému okuláru typu Kellner je jejich pořadí prohozeno). Jednoduchá konstrukce je příslibem velmi vysokého kontrastu a výborné kresby. To je přímo předurčuje např. pro planetární pozorování. Na druhou stranu musíme počítat s menším zorným polem (to je u celé řady 45°) a u kratších ohniskových vzdáleností s menší vzdáleností výstupní pupily.

  Malá poznámka: v průběhu kontrolního měření parametrů okulárů bylo zjištěno, že okulár 21mm měl ve skutečnosti ohniskovou vzdálenost 21,5mm a okulár 28mm měl ohniskovou vzdálenost téměr 29mm. 

 

Tab.1: Základní parametry okulárů

 

 

Okuláry EO 

RKE

 

 

Ohnisková vzdálenost 

8

12

15

21

28

Zorné pole

45°

45°

45°

45°

45°

Vzdálenost výst. pupily 

8,2

11,5

13,7

18,8

24,5

 

Vlastnosti a výsledky testů

Všechny okuláry v řadě jsou precisně zpracovány v kovovém pouzdře s charakteristickým červeným pruhem. Trošku jen zamrzí absence alespoň gumové očnice (když už ne stavitelné). Vlastní tubus je proveden v černé, ale lesklé povrchové úpravě. Bohužel i z vnější strany oční čočky ve vsazení (zapuštění). Zde bych měl trošku obavy s případných parazitních odrazů od vzdálených světel. Při té příležitosti je pozoruhodný i pohled do vnitřku tubusku - ani on není zcela matný (což je ale obecný problém celé řady okulárů). Na kolik to ovlivňuje kvalitu obrazu lze posoudit jen obtížně. S velkou pravděpodobností bude ale tento vliv s ohledem na jednoduchou konstrukci opravdu minimální (vcelku efektivně lze využít intrní usazení čoček coby clon). Jedním slovem lze tak konstrukci (v dobrém slova smyslu) označit za klasickou.

 

 Kontrast a ostrost kresby ve středu zorného pole (pro TMB130/780) lze srovnat s legendárními okuláry Zeiss Abbe/Ortho. Je opravdu velmi dobrá. Obecně lze řící, že tyto okuláry velmi dobře spolupracují zejména s refraktory a SCT (popř. MCT).  Obraz v Newtonu (200/F5) byl u středu rovněž velmi dobrý, u okraje nepatrně hůře prokreslený.  U světelnějších soustav (hranici bych zde položil někde mezi F/6-F/7) lze  tak obecně očekávat jemné zhoršení kresby zejména u okraje. Nicméně u Newtona 400/F4.5 s Paracorrem bylo zhoršení rovněž jen velmi malé (byť patrné v cca 1/3 zorného pole).

V přímém porovnání s prémiovými okuláry Pentax sice podle očekávání trošku zaostávají v okrajích, nicméně mnohem méně by se mohlo na základě jejich jednoduché konstrukce zdát. Zejména dojem z 21mm a 28mm okuláru při pozorování TMB (130/780) lze označit za vynikající. U méně světelných soustav (např. refraktor F/8, SCT F/10, ...) lze očekávat výborně prokreslené prakticky celé zorné pole.  A to i při použití binonástavce (Zeiss Mark IV). Zde vystupuje do popředí jejich štíhlá konstrukce, která usnadňuje jejich použití právě v binonástavci. Celkově tak lze dojem z pozorování s nimi přirovnat k velmi dobrým okulárům Plosslova typu. Za zmínku určitě stojí jejich barevné podání. Byť se do značné míry jedná o subjektivní hledisko, je jejich barevné podání planet velmi přirozené (zde soupeří bez problémů i s těmi nejlepšími okuláry). 

Jupiter byl prakticky ve všech testovaných okulárech (TMB130/780, SW120/1000 doplněno o 2x  barllow TV) velmi hezky prokreslen. Detaily v pásech byly naprosto zřetelné včetně vírů sytě rudém pásu (zejména okuláry 12, 15).  Rovněž byly patrné jemné barevné niance mezi jednotlivými pásy (okulár 12,15, 21, 28, zde 8mm varianta již poskytovala subjektivně trošku měkčí, byť stále velmi ostrý obraz). Obdobně se dařilo i u Marsu. I přes jeho ještě relativně malou výšku nad obzorem  byly na něm patrné základní tmavé útvary (okuláry 8, 12, 15) a severní polární čepička (všechny okuláry). Saturn byl krásně probarven do žluta s naprosto zřetelným polárním ztmavením (všechny okuláry). Jeho prstenec byl při větších zvětšeních rozdělen Cassiniho dělením téměř po celé délce prstence (tj. až po vlastní kotouček planety, okuláry 8 a 12 a 15).

 

  Tab. 2: Souhrné hodnocení okulárů

Hodnocení

(jako ve škole 1-5)

8

12

15

21

28

Konstrukční parametry

2

2

1-

1-

2

Kvalita zobrazení

2

2

1-

1-

1

Mechanická kvalita

2

2

2

2

2

Celkové hodnocení

2

2

1-

1-

2

 

Závěrem 

    Okuláry Edmund Optics RKE představují bezesporu zajímavou alternativu k stávajícím, zejména planetárním okulárům. Pokud zrovna není  prioritou maximální (mnohdy až nesmyslně) zorné pole a nehodláte za okulár utrácet velmi vysoké částky, představuje tento okulár střední kategorie bezesporu zajímavou alternativu. Jako nejpovedenější z celé série se pro běžné využití jeví ohniskové vzdálenosti 15 a 21mm, nicméně ani ostatní nelze hodnotit jako nepovedené. Nejkratší okulár (8mm) s výstupní pupilou cca 8mm není sice pro uživatele zvyklého na komfortní vzdálenost oka od okuláru (zpravidla 12-16mm bez  brýlí) příliš pohodlný, přesto ale stále plně využitelný.

Děkujeme tímto firmě Supra-Praha za zapůjčení okulárů k testování.

 

Obr. 1: MTF okuláru RKE 21mm

Obr. 2: Zkreslení okulárů EO RKE

Obr. 3: Zkreslení okuláru EO RKE (21) v závislosti na světelnosti dalekohledu

Obr. 4. Homogenita zorného pole