Vytisknout
Nadřazená kategorie: Testy techniky
Kategorie: Okuláry
Zobrazení: 402

 

 To první je okulár, to druhé refraktor... Takhle stejně strohou formou, jakou je pojat i název tohoto článku, jsem si dovolil uvést tuto ne zcela běžnou uživatelskou recenzi. Podíváme se v ní na dva zajímavé výrobky světoznámé americké firmy Tele Vue. Zatímco tím prvním je úplně poslední novinka uvedená na trh na sklonku roku 2019 - limitovaná edice prémiového okuláru k 50.výročí přistání na Měsíci, tak tím druhým produktem je naopak už dlouhá léta vyráběný APO refraktor s průměrem objektivu 85 mm. Společné mají obě tato nevšední zastavení to, že nejen ve mě vyvolávají řadu nostalgicých vzpomínek... Jak vypadá onen pamětní okulár můžete vidět na úvodním snímku, fotografie níže dává potom tušit o podobě apochromatického refraktoru.

 

 

Ne všichni čtenáři mého prvního zastavení budou moci sdílet vzpomínkové emoce z doby, kdy jsme, ještě jako kluci, s obrovským vzrušením seděli u dnes už prehistorických černobílých televizorů a s napětím sledovali klíčové momenty mise Apolla 11. Tehdy jsme samozřejmě ještě nemohli tušit, že i díky této události se zrodí legendární firma Tele Vue Optics, neboť její duchovní otec Albert Nagler se podílel na vývoji optického systému simulátoru, na kterém astronauti trénovali přistání s modulem na povrchu našeho souputníka, a tato zajímavá práce byla pro něj jednou ze zásadních motivací, jak se pomocí vhodné optiky podívat na krajinu Měsíce. Myšlenka postupně vyústila v realizaci přelomového optického designu širokoúhlého okuláru s označením "Nagler", který je dnes základem mnoha astronomických okulárů, a to nejen z dílny Tele Vue. 

 

 

Jak jste již pochopili, okulár z limitované série pouhých 300 ks, má ohniskovou vzdálenost symbolických 11 mm. Jde o velmi širokoúhlý okulár se zdánlivým zorným polem 85° a na první pohled se jeví jako 2". Je to jen jedna z možností, neboť 2" barel jde odšroubovat a okulár jde následně použít i jako 1,25". Okulár je uložen v atraktivním dárkovém balení, jehož součástí je i vzpomínková plaketka a především pamětní medaile s výrobním číslem okuláru. Cena tohoto potenciálně sběratelského kousku činí 1245 USD.

Aby čtenář získal lepší představu o skutečné velikosti recenzovaného pamětního okuláru, podíváme se vzápětí na porovnání s klasickým Naglerem T6 stejné ohniskové vzdálenosti :

 

 

Ano, okulár APOLLO 11 není žádný drobeček, jeho hmotnost činí cca 530g/620g ( 1,25"/2" ), takže se základními parametry řadí daleko víc k Ethosům, než k Naglerům T6. Původně jsem se domníval, že tento okulár bude podstatně levnější, neboť v něm bude použit některý ze starších optických designů, tedy předchozích generací Naglerů, např. T1, což byly podobně mohutné okuláry. Posléze jsem zjistil, že tomu není tak, a že optický návrh je nový a jeho autory jsou hned tři členové týmu Tele Vue - Paul Dellechiae, Al Nagler a současný prezident David Nagler. Až tato informace mne podnítila k tomu, abych se o tento okulár začal více zajímat. Další akcelerací bylo zjištění, že firma Tele Vue přestala produkovat Nagler 11 mm a také ohnisko 2,5 mm. U toho nejkratšího Nagleru bych tuto pohnutku celkem chápal, ale po vynechání 11 mm ohniskové vzdálenosti mi vzniklá mezera mezi Naglery 9 a 13 připadá neobvykle velká... Čtenář už tuší kam mířím - je tento okulár předzvěstí inovace Naglerů řady T6 ? Samotného mne to velmi zajímá... wink 

Pojďme se tedy podívat podrobněji na optické vlastnosti okuláru, který jsem měl možnost porovnat s klasickým Naglerem T6 se stejnou ohniskovou vzdáleností. Ideální konstelace v podobě de facto stejného designu a jen nepatrného rozdílu zorného pole - 85° vs. 82°.

 

 

Binohlava Baader MARK V je nabitá, katadioptr VIXEN VMC 260 dobře vytemperovaný, sluníčko je schované, takže seeing v přízemních vrstvách pro nepříliš vzdálené terestrické cíle je téměř nulový... Takže začínáme... 

1. poznatek :

Podle většího poduškového zkreslení je dojem obrazu na pozemních objektech charakterově stejný, jako při pohledu do Naglera T6. Podrobnějším zkoumáním jsem zjistil, že toto zkreslení je o něco menší, než v klasickém Nagleru.

2. poznatek :

Okulár má evidentně větší vzdálenost výstupní pupily, než jsem zvyklý u Naglerů T6 - odpovídá to údajům výrobce - 18 mm vs. 12 mm. Mělo by se tedy do Apolla 11 dívat podstatně komfortněji, což ale po prvních zkušenostech nemohu tak jednoznačně potvrdit. Bude to i tím, že s klasickými Naglery jsem téměř "srostlý", jejich očnice navedou rychle oko do správné polohy. U okuláru Apollo, na který pochopitelně zvyklý nejsem, musím dost hledat polohu. Uvidíme, jak to bude na noční obloze, tedy s více otevřenou zorničkou.

3. poznatek :

Po namíření na denní oblohu s potěšením konstatuji, že Apollo netrpí zbytkovými neduhy bezprostředně u clony ohraničující zorné pole - clona je podstatně méně barevná a obraz těsně u ní netmavne. Toto jsou jediné mírné vady na kráse řady T6 Naglerů, byť jsou v podstatě vidět akorát na Měsíci ( a ve dne.. ). Na pozemních objektech je vidět i to, že pamětní okulár trpí u kraje zorného pole menšími zbytkovými barevnými lemy, než dosavadní řada T6. Daleko menší je tady i výskyt těchto lemů při odchýlení oka mimo optickou osu, což mi vadí u Ethosů.

4. poznatek :

Zdánlivé zorné pole se jeví u Apolla viditelně větší, než u staršího a menšího brášky. Čekal jsem zcela minimální rozdíl, odpovídající techn.parametrům, tedy 85° vs. 82°. Bude to zčásti určitě í tím, že ohledně skutečné velikosti pole T6 Naglerů se odjakživa vedou debaty, že je ve skutečnosti o něco menší... V diskuzích na americkém fóru CN už kdosi změřil, že okulár Apollo 11 má opravdu poctivých 85°.

5. poznatek :

Okulár Apollo 11 má barevně neutrálnější obraz, než malé Naglery. Je to tedy v duchu trendu poslední doby, tedy jako u novějších řad okulárů TV - především Delosů a DeLite.

6. poznatek :

Ostrost a brilance mi připadá, že je stejná jako u menších sourozenců. Při podrobnějším testování ale zjišťuji, že okulár Apollo je o chloupek lepší v obou parametrech.

7. poznatek :

Po dlouhém porovnávání průchozích ztrát se kloním k tomu, že více skla, byť i modernějšího, je znát a transmise je malinko horší.

8. poznatek :

Odolnost vůči odleskům je velice podobná, jako u Nagleru T6, tedy velmi dobrá na složitost použitého optického designu. Nicméně oproti staršímu T6 v ohnisku 11 mm přeci jen trochu horší. Je namístě připomenout, že v tomto se samotné T6 Naglery mezi sebou mírně liší, neboť zde má mít zásadní vliv velikost a provedení vstupního optického prvku, tzv. Smithova členu. O trochu lepší je naopak náchylnost k odrazům oka.

Nejen zkoumání odlesků mne vedlo k tomu, abych porovnal provedení onoho Smithova členu u obou okulárů. Na fotografii níže vidíte, že optický průměr je stejný a na první dojem se zdá, že vstupní Barlowova čočka je také stejná. Při podrobném zkoumání odlesků je však patrné, že totožná je pouze křivost první, tedy vnější, plochy vstupní čočky. Vnitřní stavba bude tedy mírně jiná.

 

 

Výrazného zmenšení vinětace a barevného lemu těsně u clony je tedy docíleno výhradně zvětšením průměru hlavní skupiny čoček, včetně čočky oční. Z obrázku níže je patrné, o kolik je oční čočka okuláru Apollo 11 větší, než u Naglera T6.

 

 

VÝSLEDNÝ DOJEM Z PRVNÍHO NOSTALGICKÉHO ZASTAVENÍ :

Okulár APOLLO 11 je opticky velmi kvalitní a v podstatě odstraňuje, nebo aspoň výrazně zmenšuje, zbytkové nedokonalosti staršího provedení okulárů Nagler řady T6. Žádný dramatický rozdíl tedy nečekejte, už i proto, že okuláry řady T6 jsou opravdu hodně kvalitní. Co říci ke komfortu pohledu do tohoto pamětního okuláru ? Je to pořád okulár Tele Vue a nikoli Pentax XW. Žádný ideál, ale také nic hrozného. Jen si musíte trochu zvykat... Mé Naglery používám v binohlavě poměrně často, hlavně za dobrého seeingu s větším zvětšením na Měsíci. Vždy dávám za pravdu tatíčkovi Naglerovi, že ten pohled opravdu připomíná pozorování povrchu Měsíce s nosem těsně u okna kosmické lodi na nízké oběžné dráze kolem našeho souputníka. I dnes jsem si to náležitě užil - seeing totiž byl nadprůměrný a zážitek z páru okulárů Apollo 11 ještě lepší, než znám. Už se to ale nebude opakovat, protože cena přes 70 tis.korun za tento pár okulárů je opravdu vysoká. Ve skrytu mé romantické duše ale přeci jen malinká naděje, spíš v podobě zbožného přání, zůstává - co když opravdu je optický design Apolla 11 základem budoucí nové řady Naglerů...? Bylo by úžasné, mít potom k dispozici, ať už v binohlavě, nebo skutečném velkém APM binokuláru, ten fantastický pohled, který jsme si mohli dopřát při testování triedru Nikon WX 10x50, jehož robustní okuláry s "naglerovským" polem, jsou opravdu exkluzívní.

 

 

Zastavení druhé - Tele Vue 85 - APO refraktor 85/600.

    Podpis duchovního otce firmy Tele Vue Optics, a tentokrát opravdový, tedy nikoli natištěný, můžete získat i při koupi tohoto už legendárního refraktoru s průměrem objektivu 85 mm a světelností F/7. A v kufříku bude přibalena i kšiltovka s firemním logem... laughing

 

 

Přiznám se, že nevím přesně, jak dlouho už se vyrábí tento refraktor, ale je to určitě přes dvacet let. Jedna z prvních renomovaných recenzí se objevila v zářijovém čísle populárního časopisu SKY & Telescope v roce 1998. Zmiňovaný časopis byl velmi populární i u nás, a to už před revolucí, a my jsme záviděli tu přehršel astrohraček a vymýšleli, jak se k některé dostat.  

Recenzovaný refraktor má dvoučlenný objektiv, který v době vzniku byl hodnocen velmi vysoko, jako opravdový APO. Je jasné, že vývoj za tak dlouhou dobu pokročil a mne, tak trochu lišácky, zajímalo, zda firma Tele Vue třeba inovovala použitá skla tohoto dalekohledu. A tak jsem si refraktorek půjčil v SUPRA Praha, abych ho krátce otestoval a podělil se s vámi několika postřehy. K dalekohledu jsem obdržel potřebné příslušenství, které kromě nutné upevňovací objímky, obsahovalo i 2" Everbrite zrcátko s redukcí na 1,25" a okulár DeLite 18 mm. Bylo velice příjemné, pokochat se výborně mechanicky zpracovaným dalekohledem. Pro ověření optické kvality jsem tento kompaktní teleskop upevnil na mou lodžiovou montáž vedle mého špičkového Vixena ED 81S. 

 

 

Z kufříku jsem vyndal pár 5 mm Naglerů, abych provedl první srovnání při zvětšení 120x ( u Vixena 125x ) na pozemních cílech. Už při tomto zvětšení bylo patrné, že zbytková barevná vada objektivu Tele Vue je viditelně větší, než u japonského Vixena. Kontrast a ostrost obrazu byla ovšem výtečná a zůstalo tak až do zvětšení přes 200x. Bylo znát, že objektiv je sféricky výborně korigován. Hvězdná obloha zbytkovou barevnou vadu z velké části maskovala, ale při velkých zvětšeních byl odstup v tomto od Vixena při testech ohybových kroužků prostě patrný. Difrakční obrazec byl jinak při přeostřování vzorově souměrný. Vysokou kvalitu jsem konstatoval u TV 2" zrcátka Everbrite - viditelně lepší kontrast, než klasické dielektrické od Baaderů. Pro docílení stejné kvality jsem u německé firmy musel sáhnout pro zrcátko BBHS, tedy se stříbrným pokovením. 

 

 

A DOJEM Z DRUHÉHO NOSTALGICKÉHO ZASTAVENÍ ?

Refraktor Tele Vue-85 je stále velmi kvalitní, mechanicky precizně a robustně provedený. Sférická korekce dokonalá, ale zbytkovou barevnou vadou na dnešní špičku už použitá skla zkrátka nestačí... Z mého pohledu by dalekohledu posloužila v tomto inovace použitých optických skel. Chápu ale také, že pokud by objektiv dostal lepší skla, např. kombinaci S-FPL 53/ Lanthan, tak by se barevnou vadou dostal v podstatě na úroveň vyšší řady NP...